Jiří Černý (lingvista)

Po maturitě na gymnáziu J. K. Tyla pracoval rok jako jeřábník, pak v letech 1955-59 vystudoval španělskou a ruskou filologii na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde byli mezi jeho učiteli např. O. Bělič, O. Tichý, E. Spálený a A. Isačenko. V l. 1959-63 pracoval jako učitel češtiny v kurzu pro zahraniční studenty v Mariánských Lázních, z toho rok jako překladatel a tlumočník v překladatelském středisku kubánského ministerstva školství v Havaně. V l. 1968-69 absolvoval v Lisabonu Kurs portugalského jazyka a civilizace, v r. 1970 v Madridu postgraduální kurs španělské lingvistiky OFINES a kurs španělského umění.[2]

Od r. 1963 pracuje dodnes na FF UP, zpočátku na katedře romanistiky, po zrušení hispanistiky na začátku sedmdesátých let na katedře bohemistiky. Sedm a půl roku hostoval na polských univerzitách (pět let na univerzitě Marie Curie-Skłodowské v Lublinu při budování hispanistiky a pět semestrů na Slezské univerzitě v Katowicích jako lektor češtiny). Od prosince 1989 je vedoucím katedry romanistiky na FF UP, kde obnovil hispanistiku a nově zavedl portugalskou a italskou filologii. V r. 1993 se habilitoval a v r. 1998 byl jmenován profesorem pro obor obecná jazykověda. Je předsedou oborové rady pro románské jazyky, předsedou filologického kolegia FF UP a editorem většiny sborníků Romanica Olomucensia. V l. 1995-6, 1999 a 2000 pracoval celkem dva roky na Univerzitě v Granadě jako učitel češtiny, v l. 2001-2005 přednášel španělskou lingvistiku na UMB Banská Bystrica, krátkodobé přednáškové pobyty realizoval na několika španělských a portugalských univerzitách, na Kubě, v Mexiku, Chile, Brazílii, Polsku a v USA. V r. 2003 mu rektor UMCS v Lublinu udělil titul „profesor honorowy“ za dlouholetou spolupráci při budování lublinské hispanistiky a španělský král řád Isabely Katolické za příspěvek k prohlubování česko-španělských styků.[2]

Celou řadu svých prací věnoval španělskému slovesnému systému (1969, 1970b, 1971a, 1971b, 1972, 1976, 1984, 1987b, 1989), případně španělské morfologii (2000b) syntaxi (1992a) nebo sémantice (1979). Další okruh jeho zájmů představují obecně lingvistická témata (1970a, 1970c, 1980, 1983, 1986b, 1998e), sémiotika (1987a, 1988, 1998a, 1998c, 2003, 2004) a dějiny lingvistiky (1975/I, 1980/II, 1983/III, 1989/IV, 1990, 1992b, 1994, 1996, 1998d, 2005, 2007). Několik článků věnoval také problematice americké španělštiny (1986a, 1999b, 2000a) a brazilské portugalštiny (1998b). Přeložil dvě knihy do španělštiny (1998d, 2002) a jednu ze španělštiny do češtiny (1999a).[2]

• Dějiny lingvistiky, 1996, ISBN 80-85885-96-4
• Úvod do studia jazyka, 1998, ISBN 80-85839-24-5
• Sémiotika (spolu s Janem Holešem), 2004, ISBN 80-7178-832-5
• Malé dějiny lingvistiky, 2005, ISBN 80-7178-908-9
• Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky (spolu s Janem Holešem), 2008, ISBN 978-80-7277-369-5
• Španělsko-český slovník amerikanismů = Diccionario de americanismos español-checo, 2018, ISBN 978-80-244-5371-2
• Jak šel život (8. svazek edice Paměti UP), 2019, ISBN 978-80-244-5491-7

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Černý (lingvista)
• Příspěvky prof. Jiřího Černého v časopise Slovo a Slovesnost
• Jiří Černý v Databázi knih