Ivan Sergejevič Turgeněv

Ivan Sergejevič Turgeněv (rusky Иван Сергеевич Тургенев, 28. říjnajul./ 9. listopadu 1818greg. Spasskoje u Orlu – 22. srpnajul./ 3. září 1883greg. Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.

Ivan Sergejevič Turgeněv
Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874
Narození28. říjnajul. / 9. listopadu 1818greg.
Orel
Úmrtí22. srpnajul. / 3. září 1883greg. (ve věku 64 let)
Bougival
Příčina úmrtíNádory míchy
Místo pohřbeníLitěratorskije mostki
Pseudonym.....въ
Povoláníspisovatel, básník, dramatik, romanopisec, překladatel, prozaik, dramaturg a publicista
NárodnostRusové
Alma materBerlínská univerzita
Imperátorská moskevská univerzita
Filozofická fakulta Petrohradské státní univerzity
Humboldtova univerzita
Žánrpovídka, novela, román, elegie a drama
Témataruská literatura
Významná dílaLovcovy zápisky
Otcové a děti
Měsíc ve vsi
Mumu
Home of the Gentry
… více na Wikidatech
RodičeSergey Turgenev a Varvara Petrovna Turgeneva
PříbuzníVarvara Nikolajevna Žitova a Nikolay Sergeyevich Turgenev (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
S. L. Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov, I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij (1856)

Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirejevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).[1]

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen.[3]

Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.

Dílo

Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem a tzv. naturální školou, jejíž rámec však postupně přerostl. Lovcovy zápisky podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.

Básně
  • Paraša (Параша) 1843 – poema

Romány
  • Rudin (Рудин) 1856 – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
  • Šlechtické hnízdo (Дворянское гнездо) 1858
  • V předvečer (Накануне) 1859. Dostupné online.
  • Otcové a děti (Отцы и дети) 1861 – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
  • Dým (Дым) 1867
  • Novina (Новь) 1876

Povídky a novely
  • Lovcovy zápisky (Записки охотника) 1852 – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
  • Asja (Ася) 1857
  • První láska (Первая любовь) 1860
  • Jarní vody (Вешние воды) 1872
  • Hodinky (Часы) 1875

Drama
  • Venkovanka (Провинциалка) 1851
  • Měsíc ve vsi (Месяц в деревне) 1855
  • Snídaně u maršálka (За́втрак у предводи́теля) 1856

Fotogalerie
  • Ivan Sergejevič Turgeněv
  • Ivan Sergejevič Turgeněv (1856)
  • Zcela vpravo: Ivan Sergejevič Turgeněv (1867)
  • Ivan Sergejevič Turgeněv
  • Ivan Sergejevič Turgeněv
  • Ivan Sergejevič Turgeněv
  • Jeho hrob v Petrohradě (Volkovský hřbitov)

Odkazy

Reference
  1. J. Hrubý, str. 387.
  2. J. Hrubý, str. 389.
  3. 200 let od narození I.S.Turgeněva, kvmuz.cz, 2018-11-27

Literatura
  • J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
  • Ottův slovník naučný, heslo Turgeněv, Ivan Sergejevič. Sv. 25, str. 923

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.