Ivan Franko

Ivan Franko
Ivan Franko
Narození	27. srpna 1856 ; Nahuievychi
Úmrtí	28. května 1916 (ve věku 59 let) ; Lvov
Místo pohřbení	Łyczakowský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′11″ v. d.)
Pseudonym	Джеджалик
Povolání	spisovatel, novinář, básník, kulturní historik, dramatik, překladatel, ekonom, literární kritik a politik
Národnost	Ukrajinci
Alma mater	Lvovská univerzita (od 1875); Černovická univerzita (od 1891); Vídeňská univerzita
Žánr	verš, novela, román, novela, povídka a divadelní hra
Významná díla	Kameniari
Politická příslušnost	Ukrajinská radikální strana
Manžel(ka)	Olha Franko
Děti	Petro Franko; Anna Klyuchko; Taras Franko
Vlivy	Taras Hryhorovyč Ševčenko
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyči u Drohobyče – 28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel.

Biografie

Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč[1]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).

Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.

Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství, od sociálně kritického, přes historické (novela Zachar Berkut, v českém překladu též jako Horský orel) a buditelské, až po filosoficko-reflexivní a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.

V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na paláci Žofín, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově.

Pomník či pamětní deska Ivana Franka je v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo v roce 1961 přejmenováno na Ivano-Frankivsk. Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky.

Dvojjazyčná deska na pražském Žofíně, text: „Ivan Franko * 1856 † 1916 Velký syn ukrajinského lidu, básník – revoluční demokrat promluvil zde na sjezdu slovanské pokrokové mládeže 18.5.1891“

Dílo

Frankova díla vydaná v češtině:

Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Překlad. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
Franko, Ivan. Haličské obrázky. Překlad. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
Franko, Ivan. Boa constrictor. Překlad. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
Franko, Ivan. Na Čeremoši. Překlad. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
Franko, Ivan. Zachar Berkut. Překlad. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
Franko, Ivan. Boryslav. Překlad. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
Franko, Ivan. Povídky. Překlad. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
Franko, Ivan. Poesie. Překlad. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Překlad. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
Franko, Ivan. Rubač. Překlad. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
Franko, Ivan. Uvadlé listí. Překlad. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006

Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003)

Odkaz

Po Ivanu Frankovi bylo pojmenováno:

Město Ivano-Frankivsk, Sídlo městského typu Ivano-Frankive
Lvovská univerzita (Lvovská národní univerzita Ivana Franka), Národní akademické divadlo v Kyjeve
Ulice v městech Bučač, Lvov, Stryj, Ternopil, Zoločiv, Kramatorsk a Kremenčuk

Fotogalerie

Ivan Franko (1886)
Jeho manželka, Olha Khoruzhynska (Ольга Франко), v roce 1886
Ivan Franko
Ivan Franko (1913)
Hrob Ivana Franka ve Lvově

Odkazy

Reference

Учитель Івана Франка, бургомістр Дрогобича Ксенофонт Охримович (1846–1916) [online]. protruskavets.org.ua [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (ukrajinsky)

Literatura

NEVRLÝ, Mikuláš. Ivan Franko, ukrajinský básník, revolucionář. [s.l.]: Práce, 1952. 171 s.
DANIŠ, Miroslav. Ivan Franko: život a dielo, 1856–1916. Prešov: Vydavatel̓stvo M. Vaška, 2009. 334 s. ISBN 978-80-7165-725-5.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Franko na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Franko
(česky) Český kontext Ivana Franka
(česky) Recenze na české vydání sbírky "Uvadlé listí"
(polsky) *Władysław Makarski, Iwan Franko jako onomasta [Ivan Franko as onomastik ]

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[OCHR-1] Учитель Івана Франка, бургомістр Дрогобича Ксенофонт Охримович (1846–1916) [online]. protruskavets.org.ua [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (ukrajinsky)