Žofie Vilemína Švédská

Sofie se narodila jako druhé dítě/první dcera z pěti potomků švédského krále Gustava IV. Adolfa, vévody von Holstein-Gottorp, a jeho manželky, bádenské princezny Frederiky Bádenské. Její praděd byl v té době vládnoucí velkovévoda bádenský Karel Fridrich. Ihned po narození bylo dítě předáno vychovatelce královských dětí Hedvice Ulrice Delagardi (1761—1832). Vyrůstala v hlavním městě Švédska Stockholmu. Bylo jí devět let, když byl její otec, který se kromě jiného z náboženských důvodů stavěl proti Napoleonovi, roku 1809 sesazen z trůnu. Rodina byla přinucena odejít ze země a předtím, než zemi 9. prosince opustila, byla nějaký čas v domácím vězení. Jistě i tyto události měly vliv na dosud šťastné a spokojené manželství Sofiiných rodičů – roku 1812 Sofiina matka svého manžela opustila a manželství bylo posléze rozloučeno.

Sophie Wilhelmine von Holstein-Gottorp se svými dětmi (portrét od Marie Ellenrieder z roku 1834)

25. července roku 1819 se Sofie Vilemína provdala za hraběte Leopolda von Hochberg (1790-1852), nejstaršího syna Karla Fridricha Bádenského z jeho druhého, morganatického manželství s Luisou Karolinou Geyer von Geyersberg. Sofiina matka Frederika Bádenská byla vnučkou Karla Fridricha, Leopold byl tedy Sofiin prastrýc z druhého kolena. Tento svazek byl uzavřen především proto, aby Leopold, dosud považovaný ne za zcela "rovnocenného", měl po svém boku manželku, jejíž původ a postavení by odpovídaly skutečnosti, že Leopold se stal roku 1818 následníkem bádenského trůnu (poté, co všichni jeho starší mužští příbuzní z vládnoucí větve bádenské dynastie zemřeli, nezůstavivše dědiců).

Přesto však, že sňatek Sofie Vilemíny a Leopolda byl uzavřen na základě politických důvodů, vedl v prvních letech manželství bádenský následnický pár harmonický život. Do nástupu Leopolda na bádenský trůn v roce 1830 přišli na svět dcera a čtyři synové, poté ještě další tři děti:

• Alexandrina (6. prosince 1820 – 20. prosince 1904), ∞ 3. května 1842 vévoda Ernst II. von Sachsen-Coburg-Gotha (21. června 1818 – 22. srpna 1893)

• Ludvík (26. října – 16. listopadu 1822)

• Ludvík II. (15. srpna 1824 – 22. ledna 1858)

• Fridrich I. (9. září 1826 – 28. září 1907) ∞ Luisa Pruská (1838–1923), dcera pruského krále a německého císaře Viléma I.

• Vilém (18. prosince 1829 – 27. dubna 1897), pruský generál, ∞ 11. února 1863 Marie Maxmilianovna z Leuchtenbergu
• Karel (9. března 1832 – 3. prosince 1906), ∞ 17. května 1871 Rosalie von Beust, hraběnka von Rhena (10. června 1845 – 15. října 1908), dcera svobodného pána Viléma von Beust

• Marie (20. listopadu 1834 – 21. listopadu 1899), ∞ 11. září 1858 kníže Ernst zu Leiningen (9. listopadu 1830 – 3. dubna 1904)

• Cecilie (20. září 1839 – 12. dubna 1891), ∞ 28. srpna 1857 ruský velkokníže Michail Nikolajevič Romanov (25. října 1832 – 17. prosince 1902)

Současníci popisovali Sofii Vilemínu jako moudrou a poslušnou ženu, avšak jako strohou matku. Vstávala záhy a chodila pozdě spát, vedla čilou korespondenci se svými příbuznými po celé Evropě. Zajímala se o umění, vědu i politiku, byla informována o všech politických událostech v Evropě. Vedla aktivní korespondenci s řadou politiků v Německu.

Velkovévodkyně trvala na tom, aby její synové sloužili v rakouské armádě. Doufala v to, že by se její bratr Gustav mohl vrátit do Švédska a usednout tam na trůn, jehož byl pravým dědicem, k tomu však nedošlo.

Za revoluce v roce 1848/1849 byla panovnická rodina vyhnána z Karlsruhe a usadila se ve Štrasburku, zpět se mohla vrátit až v roce 1849. V roce 1852 vyjádřil stávající švédský panovnický dům Bernadotte přání smířit se s bývalou švédskou královskou dynastií Vasa, princezna Sofie Vilemína však rozhodně odmítla jakékoli setkání. Nakonec se však přesto se roku 1863 setkala se švédským korunním princem Oskarem a jeho manželkou Sofií Nasavskou. Setkání bylo úspěšné: Sofie Vilemína se švédským následnickým párem vstřícně komunikovala, vyptávala se, jak se změnilo Švédsko a především Stockholm. Darovala páru medailon s iniciálou "G" (Gustav, což bylo jméno jejího bratra, ale i jedno ze jmen krále Oskara).

Manžel Sofie Vilemíny zemřel roku 1852. Na bádenský trůn po něm usedl starší z jejich synů Ludvík, který však trpěl duševní chorobou; zemřel roku 1856. Na trůnu ho vystřídal další syn Fridrich, který následně vládl více než půl století. Sofie Vilemína ho odradila od sňatku s baronesou Stefanií von Hensau a Fridrich se posléze oženil s dcerou pruského krále a německého císaře Viléma I. Luisou Pruskou.

Po Leopoldově smrti žila Sofie ve svém paláci v Karlsruhe až do své smrti v roce 1865 a zde byla i pochována v městském evangelickém kostele. Za druhé světové války byl její hrob otevřen a zhanoben, po válce pak byly její ostatky přemístěny do velkovévodského mauzolea v Karlsruhe.