Červenka drůbeže

Bakterie Erysipelothrix rhusiopathiae patří do skupiny uniformních nesporulujících grampozitivních tyčinek. Je jediným druhem rodu Erysipelothrix. Buněčná morfologie E. rhusiopathiae je variabilní. Mikrob má tvar rovných nebo lehce zahnutých jemných tyčinek velikosti 0,2-0,4 x 0,8-2,5 µm. U kultur v R fázi růstu mohou převládat vlákna. V zorném poli mikroskopu se nachází jednotlivě, v párech nebo v krátkých řetízcích.

E. rhusiopathiae je fakultativně anaerobní a poměrně náročné na kultivační podmínky. Tepelné optimum pro růst je 30-37 °C, pH mírně alkalické (7,4-7,8). Na pevných půdách obohacených glukózou nebo sérem roste ve formě hladkých, drobných kolonií s alfa-hemolýzou. Typický je štětičkovitý růst v želatině. Fermentuje glukózu, galaktózu, fruktózu, maltózu, laktózu a N-acetyl-glukosamin. Většina izolátů tvoří sirovodík. Je kataláza negativní, neprodukuje indol, neredukuje nitrity, nehydrolyzuje esculin a neredukuje 0,1 % methylenovou mod.

Bakterie je poměrně rezistentní k různým vlivům prostředí a k chemickým faktorům. Je odolná k vysychání a může přežívat uzení i nakládání používané při zpracovávání masa a zůstává životná v mrazeném či chlazenémmase, sušené krvi, zkažených kadáverech nebo rybím mase. V pitné vodě přežívá 5 dní, ve hnoji 15 dní a v kadáverech až 9 měsíců. E. rhusiopathiae je ničen v krátké době 0,5% roztokem hydroxidu sodného, 3,5% tekutým kresolem nebo 5% roztokem fenolu. Je rezistentní na 0,001% krystalvioleť, 0,5% telurit draselný a může růst za přítomnosti 0,1% azidu sodného. Teplotou nad 60 °C je inaktivován během 15 minut.

E. rhusiopathiae vlastní druhově specifický termolabilní antigen a typově specifický polysacharidový komplex. Doposud bylo popsáno 26 serovarů označovaných arabskými číslicemi.

Jednotlivé izoláty E. rhusiopathiae se liší virulencí. Virulentní kmeny produkují neuraminidázu, která poškozuje cévy a způsobuje tvorbu trombů. E. rhusiopathiae je patogenní pro krůty kteréhokoli věku a pohlaví po parenterální i orální infekci. Opakovaným pasážováním na pevných půdách dochází ke ztrátě virulence.

Bakterie E. rhusiopathiae byla izolována v přírodě u řady ptačích druhů, včetně mnoha savců, ryb, plazů a obojživelníků. Vnímavost ptačích druhů se liší.

E. rhusiopathiae dlouhodobě přežívá v půdě, která také představuje nejčastější zdroj infekce (zejména po předchozí kontaminaci infikovanými prasaty nebo ovcemi). Jako vstupní brána infekce se předpokládá porušená kontinuita kůže a sliznic, ke kterým může dojít při různém poranění (souboje kohoutů), oštipování, kanibalismu, bodavým hmyzem, umělou inseminací, vakcinací apod. Drůbež se také může infikovat kontaminovanou rybí moučkou v krmných směsích nebo kontaminovanou pitnou vodou. Jako predispoziční faktory působí horké dusné počasí. Drůbež vylučuje bakterie trusem nejméně 40 dní po infekci. Rekonvalescentní ptáci mohou být subklinickými nosiči bakterií.

Výskyt nemoci u krůt obvykle začíná náhle, ztráty činí jeden až několik kusů denně a mohou tak přetrvávat až několik měsíců. Dospělé krůty jsou nacházeny uhynulé na hnízdech. Zvířata nemusí vykazovat žádné příznaky nemoci nebo se pozoruje skleslost, netečnost, nejistá chůze, snížení hmotnostních přírůstků a zduření kožních přívěsů, které mohou být anemické nebo cyanotické. Mortalita v hejnu se může rychle zvyšovat nebo přetrvává v rozmezí 1 až 50 % po několik týdnů a měsíců. Nemocní ptáci většinou uhynou. Šíření infekce v hejnu je pomalé.

Nejčastějšími klinickými příznaky u kura domácího jsou celková slabost, deprese, průjem a náhlý úhyn. U nosnic dochází k poklesu snášky, až 50-70 %. U kachen, husí a bažantů jsou příznaky podobné.

U postižených běžců dochází k rychlým úhynům, většinou bez předchozích klinických příznaků. U 6měsíčního emu byla pozorována dyspnoe, netečnost, anorexie a zeleně zbarvený průjem.

Při přirozeném výskytu se nacházejí změny odpovídající generalizované septikémii. U krůt se zjišťuje celkové překrvení a četné krváceniny na srdci, perikardu a v abdominálním tuku, hemoragická enteritida, vegetativní endokarditida, tmavé krusty na kůži, zesílení a zrudnutí nosního přívěsku u krocanů, hydroperikard a rozšíření krevních cév ve viscerálních orgánech, difuzní zčervenání kůže a překrvení svaloviny. Mikroskopický nález odpovídá septikémii.

U rekonvalescentních ptáků vzniká vysoká humorální imunita, která je chrání před reinfekcí a úhynem.

• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.
• RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky)
• SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)