Kočka cejlonská

Kočku cejlonskou popsal pod názvem Felis rubiginosus Isidore Geoffroy Saint-Hilaire v roce 1831. Některé autority uznávaly dva poddruhy, jiné (mj. i taxonomická revize kočkovitých provedená IUCN v roce 2017) uvádí jako platné tři poddruhy:[2][4]

• P. r. koladivius Deraniyagala, 1956:113. Nížinaté sušší oblasti východní a severní Srí Lanky.
• P. r. phillipsi Pocock, 1939:278. Jihozápadní Srí Lanka.
• P. r. rubiginosus (Geoffroy Saint-Hilaire, 1831:140). Indie, Nepál.

• Hmotnost: 0,8–1,7 kg[5][6]
• Délka těla: 35–48 cm[5][7]
• Délka ocasu: 15–30 cm[5]

Srst je šedá, šedohnědá nebo načervenalá, s rezavými tečkami. Z temene hlavy se táhnou čtyři tmavé pruhy, břicho je bílé s černými tečkami. Cejlonská kočka se podobá příbuzné kočce bengálské, ale kresba je méně zřetelná, skvrny obvykle menší a dále od sebe.[2] Poddruh P. r. phillipsi bývá tmavěji a bohatěji zbarven.[2] Lebka dosahuje délky okolo 75 mm a postrádá sagitální hřeben.[2] Zubní vzorec je I 3/3, C 1/1, P 2/2, M 1/1, celkem tedy 28 zubů.[2]

Poddruh P. rubiginosus rubiginosus žije na indickém subkontinentu, ostatní dva poddruhy se vyskytují pouze na Srí Lance. V Indii jsou rozšířené hlavně na jihu, menší populace žijí také severněji, ve státech Gudžarát, Džammú a Kašmír. Žije i v menší části Nepálu, konkrétně v Shuklaphanta National Park a Bardia National Park.[3][8]

Habitatem jsou různé druhy lesů, především vlhké i suché opadavé. Dále obývá travnaté a křovinaté oblasti, kamenité krajiny, úbočí kopců, týkový a bambusový porost a oblasti s aridní vegetací.[2] Stálezelené vlhké lesy nejsou oblíbeným stanovištěm v Indii, avšak na Srí Lance ano. Některé populace se přizpůsobily i životu v zemědělské krajině.[6] V posledních letech se objevují i v lidmi opuštěných domech.[2] Maximální nadmořská výška výskytu dosahuje 2500 metrů.[3]

Kočka cejlonská zachycena v noci

O chování kočky cejlonské v jejím přirozeném prostředí je toho známo jen velmi málo.[2] Jsou spíše noční, samotářské a velmi teritoriální. Přes den se skrývají ve větvích stromů nebo v dutinách. Dobře šplhají, nicméně většinu času zřejmě tráví na zemi.[5] Podle některých autorů jsou tyto šelmy navzdory své malé velikosti velmi zuřivé a útočné. V roce 1874 popsal přírodovědec T. C. Jerdon případ, kdy svou ochočenou osmiměsíční kočku přinesl do místnosti, kde bylo mládě gazely. Kočka na něj okamžitě zaútočila a zakousla se jí do šíje.[5]

Živí se především malými obratlovci, jako jsou hlodavci, ptáci, v menší míře i hmyzem, ještěrkami a žábami. Nejspíše napadá také drůbež, když k tomu má příležitost.[2][5]

Smutný pohled na přejetého jedince. Obzvláště v Indii jde o celkem běžnou realitu, za kterou jistě může úbytek životního prostoru

Koťata kočky cejlonské se snadno ochočí a stanou se z nich hraví a přítulní společníci.[5]

Hlavní hrozbou pro tuto šelmu je ničení a fragmentace přirozeného prostředí.[6][3] Především v Indii, ale zřejmě i v Nepálu bývá často obětí srážek s automobily.[2][6][8][9] Někdy jsou kočky cejlonské loveny pro maso či kvůli kožešině.[8] Možnou, ale ne jednoznačně potvrzenou hrozbou je i hybridizace s kočkou domácí.[2] V Indii je druh zapsán v příloze I, CITES a obchod s ním je zakázán, cejlonská a nepálská populace jsou v příloze II.[2]

Jedná se o obtížně chovatelný a vzácně chovaný druh. Na počátku listopadu 2019 byl chován v 17 evropských zoo, a to v pěti zemích. Nejvíce ve Spojeném království. V Česku kočku cejlonskou v tu dobu chovaly tři zoo[10]:

• Zoo Liberec[11]
• Zoo Ostrava[12]
• Zoo Praha – od září 2019 dva samci ze Zoo Ostrava[10][13]

Na Slovensku byla kočka cejlonská v roce 2020 chována v Zoo Bojnice.[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kočka cejlonská na Wikimedia Commons
• IUCN Red List – Prionailurus rubiginosus (anglicky)
• Animal Diversity Web: Prionailurus rubiginosus (anglicky)
• Rusty Spotted Cat – Kočka cejlonská (anglicky)