Zdravotní rizika kouření tabáku

Kromě chemických, neradioaktivních karcinogenů, obsahuje tabák a tabákový kouř malé množství izotopu olova-210 (²¹⁰Pb) a izotopu polonia-210 (²¹⁰Po), u obou se jedná o radioaktivní karcinogeny. Přítomnost polonia-210 v hlavním proudu cigaretového kouře byla experimentálně změřena na úrovni 0.0263-0.036 pCi (0,97 až 1,33 mBq)[2], což odpovídá asi 0,1 mg na pCi kouře (4 mBq / mg), nebo o 0,81 pCi olova 210 za gram suchého kondenzovaného kouře (30 Bq / kg).

Chemik NCAR Martell Ed výzkumem zjistil, že radioaktivní látky z cigaretového kouře jsou uloženy v „exponovaném místě“ větvení průdušky. Vzhledem k tomu, že dehet z cigaretového kouře je odolný proti rozpouštění v plicních tekutinách, mají radioaktivní sloučeniny spoustu času projít radioaktivním rozpadem než jsou vyloučeny přirozenými procesy. V interiérech tyto radioaktivní látky přetrvávají během pasivního kouření. A proto dochází k větší expozici, když jsou tyto radioaktivní látky absorbovány při běžném dýchání, které je hlubší a delší, než když se inhaluje z cigaret. Poškození ochranné epitelové tkáně v důsledku kouření tím jen zvyšuje dlouhodobé udržení nerozpustných sloučenin polonia 210, vznikajícím při spalováním tabáku. Martell odhaduje, že karcinogenní radiační dávka 80–100 rad je dodávána do plicní tkáně většiny kuřáků, kteří zemřou na rakovinu plic.[3]

Vykouření v průměru 1,5 balení cigaret denně dává radiační dávku 60–160 mSv za rok,[4][5][6] ve srovnání s osobami žijící v blízkosti jaderné elektrárny (0,0001 mSv / rok) [7][8], nebo 3,0 mSv / rok, průměrná dávka pro Američany.[8][9] Některé z minerálních apatitů na Floridě, používané k výrobě fosfátů pro tabákové kultury v USA, obsahují uran, radium, olovo 210 a polonium 210 a radon.[10][11] Radioaktivní kouř z tabáku napuštěný tímto způsobem je uložen v plicích a uvolňuje záření, i když kuřák přestane kouřit. Kombinace dehtu a karcinogenního záření v tak citlivých orgánech jako jsou plíce, zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Pokud kuřák vdechuje také azbestová vlákna, běžně se vyskytující v městském a průmyslovém prostředí, riziko vzniku rakoviny se výrazně zvyšuje.

Střízlivé odhady ukazují, že úroveň radiace obsažená v 1,5 balení vykouřených cigaret denně se rovná ekvivalentu 300 RTG plic za rok. Úřad radiační, chemické a biologické bezpečnosti v Michigan State University ve svém newsletteru uvedl, že úroveň radiace je ekvivalentem více než 800 RTG plic za rok. Autor studie v rozhovoru uvedl, že typický, na nikotinu závislý uživatel je vystaven v přepočtu téměř 22 000 RTG plic za rok. Jinde dále vedoucí americký chirurg C. Everett Koop řekl, že toto záření by mohlo být zodpovědné až za 90 % tabákem vyvolané rakoviny. Výzkumníci indikovali rakovinu při testech u zvířat, která inhalovala polonium-210, ale kterým nebyla vyvolána rakovina jinými neradioaktivními chemickými karcinogeny nacházejících se v tabáku.[12]

Molekula nikotinu

Mezi zhoubné nádory postihující kuřáky patří nejen ty plicní, ale i nádory v ústní dutině, nádory slinivky břišní, děložního čípku, ledvin a močového měchýře, střev a konečníku.

Kouření výrazně urychluje rozvoj aterosklerózy (kornatění tepen). Důsledkem jsou cévní mozkové příhody a srdeční infarkty.

Kouření má vliv na drobné tepénky kůže, čímž podstatně urychluje zevní projevy jejího stárnutí. Důsledkem kouření se zhoršuje pružnost pleti, zmenšuje se přirozená schopnost optimální hydratace, tvoří se více vrásek, pleť povadne a je našedlá.

Mezi další nemoci a poruchy, které kuřáci obvykle mívají, lze zařadit:

• vředovou chorobu žaludku a dvanáctníku,
• dřívější rozvoj šedého zákalu a stařecké hluchoty,
• poruchu potence a plodnosti u mužů,
• menstruační obtíže či neplodnost u žen,
• zhoršené hojení ran.[13]

Kouření má velmi negativní vliv na vyvíjející se plod v děloze. Kouří-li matka v době těhotenství, zvyšuje se tím pravděpodobnost potratu, nižší porodní hmotnosti dítěte, narození dítěte s vrozenými vývojovými vadami. Přesto je překvapivé, že v těhotenství přestává kouřit pouze asi 20 % žen.^[zdroj?] Dítě pak má také větší pravděpodobnost, že se pak stane závislé.[14]

Podle Charty dětských práv má každé dítě právo na čistý vzduch. Tabákový kouř je mimo jiné také jednou z příčin syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS – z angl. sudden infant death syndrome). Pobyt v zakouřeném prostředí: zvyšuje u dětí riziko zápalu plic a zánětů středního ucha, je příčinou asi desetiny dětských leukemií, zvyšuje u dětí riziko vzplanutí astmatu a astmatického záchvatu, vede ke snížení plicních funkcí dítěte. Kouření rodičů má podíl na zdědění poruch pozornosti jejich dětmi, jejich hyperaktivitě či ADHD.[15][16] Naopak zvyšování cen cigaret vede ke snižování dětské úmrtnosti.[17]

Obecně lze říci, že člověk je závislý tehdy, vyskytnou-li se minimálně tři z následujících sedmi příznaků během období 12 měsíců:

• růst tolerance (zvyšování počtu vykouřených cigaret)
• výskyt abstinenčních příznaků po vysazení
• potíže s kontrolou dávek
• dlouhodobá neúspěšná snaha o kontrolu užívání
• trávení velkého množství času obstaráváním a užíváním látky, resp. zotavováním se z jejích účinků
• zanedbávání aktivit rodinných, pracovních a sociálních
• užívání látky i přes povědomí o její škodlivosti

Polovina kuřáků zemře na následky kouření, a to v průměru o 15 let dřív, než kdyby nekouřili. Nejčastěji umírají na kardiovaskulární nemoci – infarkt, mozková mrtvice nebo uzavírání tepen na nohou, nádory a na chronické plicní nemoci. K poškození stačí jedna cigareta denně nebo i pasivní kouření.

Každý rok na celém světě zničí kouření cigaret život více lidem než HIV, tuberkulóza a malárie dohromady. Přestože je počet úmrtí z kouření srovnatelný jako z pandemie covidu-19, nepodnikají se kroky k uzavření tabákového průmyslu.[21] Během 21. století prý dojde v jeho důsledku ke snížení počtu obyvatel na Zemi o jednu miliardu.[22]