Doutník

Pojmenování doutníku od svého výrobce, většinou reflektující velikost a tvar. U doutníků z kvalitnějšího, déle uskladněného nebo vícekrát fermentovaného tabáku se u jeho názvu mohou objevit i výrazy jako „reserva“, „special edition“, „selekce“ nebo „vintage“.

Nedílná část většiny kvalitních doutníků, podle kterého se na první pohled pozná značka. U kubánských doutníků se většinou setkáte pouze s jedním prstýnkem pro jednu značku, případně druhým zlatým označující speciální edici. Zatímco nekubánské značky doutníků, prosazující agilnější marketingové tahy, prstýnky u různých sérií se různě mění. Prstýnek se také používá pro označení průměru doutníku.

Odpovídá odstínu krycího listu. Rozlišuje se sedm barev a šedesát odstínů

• Claro Claro (Double claro) – nazelenalý list
• Claro – list světlé, krémové až hnědé barvy
• Colorado claro – list středně až tmavě hnědé barvy
• Colorado – načervenale hnědý až hnědý list
• Colorado maduro – list tmavě hnědé barvy
• Maduro – list velmi tmavě hnědé až černé barvy
• Oscuro – nejtmavší černý list

Obecně by mělo platit pravidlo, že čím světlejší list, tím slabší chuť a čím tmavší, tím sladší a plnější chuť. Nemusí tomu tak být pokaždé; někteří výrobci doutníků balí silnější a plnější chuti doutníky do světlých krycích listů a naopak. Nejlépe tuto výjimku vystihují některé honduraské značky.

Základní míry jsou pro všechny doutníky stejné. Uvádí se délka buď v palcích nebo v metrickém systému a průměr doutníku nebo velikost prstýnku. Ta se udává jako čtyřiašedesátina palce nebo v milimetrech. Jeden palec je 25,4 mm, což odpovídá průměru 64. Jedna čtyřiašedesátina je 0,396 mm, zaokrouhleně 0,4 mm.

Všechny doutníky můžeme rozdělit do dvou kategorií:

• Pajeros, tzv. rovné doutníky, které rozdělujeme na tři skupiny:
  • Coronas – obecný standard, podle něhož se měří většina doutníků. Jsou dlouhé 134–146 mm a mají průměr 16,7 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
    V této skupině jsou typy:
    • Double Corona (délka 196 mm, průměr 19,5 mm)
    • Churchill (délka 178 mm, průměr 18,7 mm)
    • Robusto (délka 127 mm, průměr 19,8 mm)
  • Panatelas – jsou delší a tenčí než doutníky coronas. Jsou dlouhé 127–154 mm a mají průměr 13,5–15,1 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
  • Lonsdales – jsou přechodným typem mezi předešlými skupinami, protože jsou delší než coronas a tlustší než panatelas. Standardní délka je 165 mm a průměr 16,7 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
• Figurados, což jsou nepravidelné tvary, které mohou být následovné:
  • Pyramida – má zúženou uzavřenou hlavu do špičky a široce otevřenou patu.
  • Belicoso – je malý tvar pyramidy s hlavou spíše do kulata než do špičky.
  • Torpedo – má zúženou uzavřenou hlavu do špičky a otevřenou patu, prostředek je vypouklý.
  • Perfecto – oba konce jsou uzavřené a zaoblené, prostředek je vypouklý.
  • Culebra – tři panately zapletené do sebe.
  • Diademas – je obrovský doutník 203 mm dlouhý i více, má většinou otevřenou patu.

Středový tabák dává doutníku chuť a vůni a zajišťuje rovnoměrné hoření. Používají se různé typy listů. U strojové výroby se používá tabák sekaný (řezaný), u ruční výroby se listy varhánkovitě podélně poskládají (vytvoří se síť průduchů). Používají se tři typy listů. Jsou to jednak tmavé listy z vršku rostliny, které jsou chuťově a aromaticky výrazné, a které pomalu hoří. Dále se používají listy ze středu rostliny, které jsou světlejší a jemnější. Tyto listy zrají až 2 roky. Jako vnějšek náplně se používají listy, jež dobře hoří, ale které jsou aromaticky nevýrazné. Tyto listy zrají až jeden rok.

Vázací listy svazují středový tabák dohromady a dávají doutníku tvar.

Na povrch doutníku se používá vysoce kvalitní a pěkný krycí tabákový list. Musí být hladký, nepříliš olejnatý, pružný, ohebný a musí vonět (Connecticut, Sumatra). Kubánské krycí tabáky jsou více olejnaté. U levnějších doutníků se používá fólie rekonstituovaného (homogenizovaného) tabáku.

Zpracovávané tabákové listy musí být dostatečně navlhčeny, aby se s nimi mohlo manipulovat bez poškození. Rovněž se musí odžilovat, ale tak, aby se list nerozlámal a jen se rozpůlil na polovinu. Vlastní výroba doutníků je velké umění a spočívá ve schopnosti správně zkombinovat všechny listy ve správném poměru, záleží na umění baliče. Dělí se na dvě operace, a to výrobu smotků a zavíjení smotků.

Zavíjením smotků do krycího listu dostává doutník kabátek, který je jeho vizitkou, ale především kořením. K tomu se používají nejkvalitnější listy a zavíjení patří k mistrovským pracím. Krycí list se ořízne do požadované podoby. Špička listu se umístí u paty doutníku a základna u hlavy. Svitek se položí napříč přes roh oříznutého krycího listu a od jednoho konce se začne jemně balit tak, aby se jeho kraje po každém otočení překrývaly přes sebe. Po zabalení se volný konec přilepí přírodním lepidlem a doutník se poválí, aby se rovnoměrně zakulatil. Okrouhlý zbytek listu se odřízne a přilepí na hlavu doutníku. V konečné fázi se pata, popřípadě hlava doutníku ořízne na správnou velikost.

Polobalené doutníky se ukládají do temperovaných maturačních skladů, kde dochází k procesu zrání (maturace). Vyrovnává se chuť, vůně, aroma, doutnavost a upravuje se vlhkost. Maturované doutníky se adjustují, roztřiďují podle barvy (7 barev, 65 odstínů), opatřují se prstýnkem a naskládají se do cedrových krabic v pořadí odstínů. Každá krabice je opatřena etiketou a je zapečetěna.

Doutník, který je vyráběn strojově a u kterého náplň obsahuje směs tabákových listů, jež jsou nasekány na malé proužky nebo kousky. Jsou to suché doutníky, u kterých se pohybuje vlhkost okolo 12 %.

Většina evropských a amerických strojově vyráběných doutníků má krátkou náplň. Velkou předností krátké náplně je možnost dosažení chuťové pestrosti a umožňuje lehký a plynulý tah při kouření. U amerických doutníků se ve větší míře nepoužívá krycí list tabáku, ale fólie rekonstituovaného tabáku. Aby byl dodržen jednotný standardní vzhled, na konci výroby se na doutníky rozprašuje tabákový prach, který všechny jednotně zabarví. Doporučená teplota skladování je 18 až 20 °C. U těchto doutníků není kvalita ohrožena vysycháním nebo plesnivěním. Jeho trvanlivost je neomezená a kvalita se vyzráním může i zvýšit.

K výrobě evropských nebo amerických doutníků se používají tabáky z těchto zemí:

• Náplň – směs tabáků z Indonésie, Brazílie, Řecka, Kolumbie, Kuby.
• Vázací list – nejčastěji se používá tabák Java Basuki.
• Krycí list – nejčastěji tabák z Brazílie nebo Indonésie (Sumatra).

Od roku 1872 se v obci Smolník na Slovensku vyrábějí suché doutníky z tabáku pocházejícího ze Sumatry a Jávy. Tyto doutníky se dovážejí i do ČR.

Doutník vyráběný ručně, u kterého jsou celé tabákové listy stočené k sobě a určují délku doutníku. K tomu je zapotřebí správné vlhkosti vzduchu. Proto se často mluví o tzv. vlhkém doutníku s obsahem vlhkosti 22–24 %. Optimálním místem pro výrobu těchto doutníků je pro své klimatické podmínky Karibská oblast.

Doutníky z této oblasti se mají skladovat při teplotě do 22 °C a vlhkosti 70 %. Při zachování těchto podmínek lze doutníky skladovat dlouhou dobu. V krabičkách obalených celofánem vydrží jejich kvalita týdny až měsíce. Kvalitnější se balí již od roku 1830 do cedrových krabic, které mají tu vlastnost, že neovlivňují vůni tabáku (tabák má schopnost vstřebávat cizí pachy) ať už pozitivně nebo negativně. Po rozbalení by se měly spotřebovat nebo uložit do humidoru (krabice se stálou relativní vlhkostí, opatřená vlhkoměrem a zvlhčovačem). Hlavními producenty jsou Kuba, Honduras a Dominikánská republika.

Jako vášnivý kuřák doutníků je znám Winston Churchill, který měl za svůj život údajně vykouřit přes 250 000 doutníků.[3] Na jeho počest vznikla dokonce i značka doutníků, jež nesou jeho jméno. Vyrábí je švýcarská společnost Davidoff. Zálibu v doutnících si našel i Josif Stalin. Ten však preferoval si tabák z nich sypat do dýmky. Mezi jeho oblíbené odrůdy tabáku například patřily americké Edgewood Sliced.[4] Za největší ikonu kouření doutníků je považován bývalý socialistický vůdce Kuby Fidel Castro. Dalšími známými kuřáky jsou herci Arnold Schwarzenegger, Jack Nicholson, Al Pacino nebo psychoanalytik Sigmund Freud.[5][6]