Elektronická cigareta

Historie elektronických cigaret sahá do 20. let 20. století. Prvním, kdo přišel s myšlenkou daného principu, byl Joseph Robinson, který si dal svůj elektrický vaporizér – zařízení, díky němuž bylo možno inhalovat léčivé látky za pomoci elektrického vyhřívání – patentovat po několikaletém bádání v roce 1927.^[zdroj?] Přestože jeho myšlenka upadla na delší čas v zapomnění, znovu se jí chopil v 60. letech Herbert A. Gilbert a zkonstruoval první netabákovou cigaretu bez kouře, čímž se vaporizér přiblížil své dnešní podobě i uplatnění. Posledním mužem v řadě těch, kdo si mohou nárokovat autorství e-cigarety, je Číňan Hon Lik, který se zasloužil nejen o vzkříšení této myšlenky[2], ale spolu s ním o čistší a bezproblémovější průběh olympijských her v Pekingu roku 2008. V současnosti je přístup k elektronickým cigaretám ve světě poněkud rozporuplný, zatímco některé země jejich využívání preferují, jiné jsou k nim více než kritické a poukazují na fakt, že neexistují žádné potvrzené studie o neškodnosti jejich používání, kterým zastánci argumentují.

Česká republika se po Číně, Izraeli, Austrálii a Turecku pátou zemí na světě, kde se elektronická cigareta začala distribuovat.^[zdroj?] V létě 2009 byl v ČR schválen zákon, který elektronickou cigaretu definuje a vymezuje podmínky používání a prodeje. Podle tohoto zákona se elektronickou cigaretou rozumí „výrobek napodobující funkci tabákového výrobku nebo tabákové potřeby, jehož účelem je vdechování nikotinových výparů, včetně příslušenství takových výrobků.“[3] Česká vláda v roce 2015 navrhla zakázat používání elektronických cigaret všude tam, kde tabákový zákon zakazuje kouření (nově by se mělo jednat i o vnitřní prostory restaurací a barů). Doposud používání elektronických cigaret zakazují pouze vnitřní předpisy některých provozovatelů, např. Smluvní přepravní podmínky Pražské integrované dopravy.[4] Dne 31. května 2017 začal platit v České republice úplný zákaz kouření ve veřejných prostorách, přičemž tento zákon se dotýká i elektronických cigaret. Výjimku mají pouze v provozovnách stravovacích služeb.[5]

Prodejci elektronických cigaret často označují dým vycházející z elektronické cigarety jako páru. Takové označení není přesné, protože jde ve skutečnosti o aerosol, směs pevných a kapalných částic v plynu[1]. V elektronických cigaretách není náplň zapálena, takže aerosol neobsahuje látky vznikající hořením, jako je oxid uhelnatý, dehet, atd.. Rozdíly složení tabákové a elektronické cigarety jsou následující:

• Tabáková cigareta před použitím – k výrobě filtru se používá acetát celulózy, k výrobě papírku např. uhličitan vápenatý, uhličitan hořečnatý, oxid titaničitý a dusičnan draselný; dále je zde samozřejmě tabák s přidanými látkami – typický je třeba čpavek, který zlepšuje vstřebávání nikotinu (mezi oblíbené dále patří etylenglykol, různě složité cukry, aromata).[6]
• Elektronická cigareta před použitím – e-liquid v elektronické cigaretě se skládá převážně z monopropylengylokolu a glycerolu, nikotinu (jedná-li se o nikotinovou variantu), aromata. Je potřeba dbát na to, jaký e-liquid je používán, složení se může měnit dle receptury a typu příchutě (tzn. ve stopovém množství mohou být v e-liquidu i další látky)[7]
• Tabáková cigareta při kouření – je prokázáno více než 4000 nebezpečných látek, které do sebe kuřák inhaluje při použití tabákové cigarety[7]
  • cigaretový kouř obsahuje látky dráždící oči a dýchací systém, toxické látky (jedy), mutageny (látky ovlivňující genetickou informaci v DNA chromozomů), karcinogeny, reproduktivně-toxické látky (látky zhoršující schopnost početí dítěte)
  • toxické látky zahrnují např. amoniak, akrolein, oxid uhelnatý, formaldehyd, kyanovodík, nikotin, oxidy dusíku, fenol, oxidy síry
  • v tabákovém kouři bylo odhaleno přes 60 látek s karcinogenními účinky
  • samotný kouř z cigaret je zařazen do seznamu karcinogenů I A třídy (nejvyšší nebezpečnost)
  • v místnostech kde se opakovaně kouří byla naměřena zvýšená koncentrace radioaktivního polonia-210 a olova-210 (produkty rozpadu radonu)
• Elektronická cigareta při kouření – při kouření elektronické cigarety dochází k zahřátí e-liquidu, a tím k částečnému rozkladu glycerolu a monopropylenglykolu v náplni. Monopropylenglykol může ve vysoké dávce během krátké doby způsobit otravu. Vystavení monopropylenglykolu v kapalné formě může způsobit podráždění očí a horních dýchacích cest.

Úroveň vstřebaného nikotinu u nekuřáků vystavených aerosolu elektronických cigaret je podobná jako u nekuřáků vystavených kouři běžných cigaret.[21] Množství vstřebaného nikotinu pasivním kuřákem je tak malé, že nemá vliv na jeho zdraví a ani nemůže způsobit jeho závislost na nikotinu.[22]^{[nedostupný zdroj]}

Kolem elektronických cigaret vznikají mýty a zároveň různé studie, které informují proti (např. informace o koncentraci škodlivin) – vydechovaný aerosol se liší od kouře běžných cigaret: v aerosolu je méně jemných částic, ale více některých těžkých kovů v porovnání s kouřem běžných cigaret[23], či pro – např. porovnání obsahu různých látek v e-cigaretě a klasické cigaretě[24]^{[nedostupný zdroj]}. Vydechovaný aerosol obsahuje kromě nikotinu i ultrajemné pevné částice a těkavé organické sloučeniny, například monopropylenglykol[25]. Vystavení monopropylenglykolu ve formě aerosolu může způsobit podráždění očí a horních dýchacích cest[26]. Ale zatím nejsou k dispozici zhodnocení dlouhodobého účinku pasivního vdechování aerosolu z elektronických cigaret, na rozdíl od klasických cigaret, kde jsou negativní účinky na zdraví uživatele dokázány a jsou považovány za velmi škodlivé zdraví. Zatímco v elektronické cigaretě hledáme jen několik potenciálně nebezpečných látek^[zdroj?], v klasické tabákové cigaretě je prokázáno na 4000 nebezpečných substancí.[27]^{[nedostupný zdroj]}

Náplň elektronické cigarety, tedy e-liquid, je většinou založena na monopropylenglykolu a glycerolu. Obsahuje aromatické látky, většinou buď potravinářská aromata, nebo speciálně pro tento účel vytvořená aromata tabákových příchutí. V závislosti na receptuře pak může obsahovat menší procento vody, alkoholu a organických kyselin.[28]

Náplň může obsahovat volitelné množství nikotinu. Běžné obsahy nikotinu v komerčních e-liquidech jsou 0 mg/ml, 3 mg/ml, 6 mg/ml, 8 mg/ml, 12 mg/ml, 16 mg/ml, 18 mg/ml, 20 mg/ml. EU snížila maximální obsah nikotinu v náplních na 20 mg (toto omezení je pod regulací nazvanou TPD). Dále toto se toto omezení vztahuje na maximální objem nikotinových náplní tj. 10 ml.[29]

Elektronická cigareta se skládá z dvou funkčních částí:

1. elektrická baterie (včetně případné řídící a regulační elektroniky)
2. atomizér – v případě, že je atomizér vyroben v celku s patronou (cartridge), je nazýván cartomizér. U novějších typů elektronických cigaret je součástí atomizéru průhledná nádržka (tank) na e-liquid. V takovém případě je označován jako clearomizér.

Jako baterie se používají lithium-iontové akumulátory. U některých typů najdeme vestavěný akumulátor, jindy to jsou jeden nebo dva vyjímatelné články. Pro účely elektronické cigarety se u nich uvádí typ spínání: AUTO a MANUAL. Spínání typu Auto znamená, že k sepnutí obvodu dojde při potažení z elektronické cigarety. Spínání Manual je zajištěno tlačítkem, které je třeba stisknout při potažení z elektronické cigarety.

V atomizéru, který je napájen elektrickým proudem z baterie, se odpařuje náplň. Většinou se jedná o topnou spirálku z odporového drátu (kanthal), která je v kontaktu se savým materiálem napuštěným e-liquidem. Ten je zahříván na teplotu 100–250 °C a vzniká kouři podobný aerosol. Atomizér svoji konstrukcí a provedením zásadně ovlivňuje výslednou chuť, množství dýmu a další vlastnosti elektronické cigarety.

Patrona (cartridge) je zásobník a podavač e-liquidu k atomizéru.

Cartomizér je spojení atomizéru a patrony v jeden celek.

Novější a běžně užívané typy elektronických cigaret už používají možnost plnění e-liquidu přes echomizér či clearomizér.

Klasické elektronické cigarety jsou často subtilnější zařízení s jednou baterií poskytující nižší výkon. Naopak gripy, neboli mody, jsou robustnější přístroje mnohdy se dvěma vyjímatelnými bateriemi a výrazně vyšším výkonem. Výsledkem je tak větší množství aerosolu, který tyto elektronické cigarety produkují. Gripy se dále dělí na mechanické a elektronické.

Elektronické gripy mají často displej informující o parametrech, jako jsou kapacita baterie, teplota žhavicí spirály atd.

Postupným vývojem se elektronické cigarety stále méně podobají klasickým tabákovým cigaretám. Rozměry i hmotnost se spíše zvětšují, protože podstatnějšími parametry oproti vzhledu jsou kapacita a výdrž baterie, dostatečně výkonný atomizér a optimální zásoba e-liquidu, proto není neobvyklé mít e-cigaretu výkonnější než 100 W.^[zdroj?]