Zagvozd

Zagvozd se nachází v hornaté části Dalmatského Záhoří za pohořím Biokovo. Obec Zagvozd sousedí s obcemi Krstatice, Župa, Veliko Brdo, Bast, Grabovac a Medovdolac. Rozloha obce Zagvozd je 46,7 km², z toho 20 km² v Přírodním parku Biokovo. Nejvýše položeným bodem je vrch Sveti Jure 1763 m nad mořem a nejnižším bodem údolí Liskovec 325 m nad mořem.

Nejbližší letiště je vzdáleno 96 km (letiště Split) a do splitského přístavu je to 69 km. Ve Splitu se nalézá i nejbližší vlakové nádraží.

V občině Zagvozd převládá submediteránské a kontinentání podnebí. Na severní straně pohoří Biokovo padá první sníh už začátkem listopadu, někdy i dříve, a jeho zbytky se mnohdy mohou vidět až do konce května. Pro Zagvozd jsou charakteristická dlouhá, horká a suchá léta a ostré a studené zimy. Oblast Zagvozdu nezřídka postihují velká sucha a mráz. Často zde fouká vítr zvaný bóra.

Od roku 2004 do roku 2014 byla podle záznamů nejbližší meteorologické stanice, která se nalézá v Imotskem, průměrná roční teplota v této oblasti 14,3 °C. Nejchladnějším měsícem byl únor s průměrnou teplotou 5,4 °C a nejteplejší srpen s průměrnou teplotou 24,4 °C. V analyzovaném období byla naměřena nejvyšší teplota 39,8 °C v srpnu roku 2013 a nejnižší naměřená teplota byla -10 °C v prosinci 2009. Roční úhrn srážek se pohyboval od 790,6 mm do 1968,7 mm. Největší denní úhrn srážek byl naměřen v květnu 2009, 163 mm. Nejvíc deštivých dnů bylo v roce 2014 (163) a nejméně v roce 2012 (94) . Nejvíc dnů se sněhem bylo v roce 2012 (19), zatímco v roce 2013 nebyl den se sněhem ani jeden.

Chorvatský název Zagvozd (Sagosde) poprvé nalézáme v psaném dokumentu z roku 1412 - ve smlouvě splitského notáře Jakova de Penna. Název Zagvozd vznikl z předložky za a starého chorvatského slova gvozd (hora, pohoří, les), takže byl pojmenován podle své polohy za pohořím Biokovo.

V Zagvozdu se nacházejí pozůstatky několika mohyl z období eneolitu, doby bronzové a železné. Ve starověku byl Zagvozd obýván ilyrským kmenem Delmatů, kteří se zabývali především zemědělstvím a chovem dobytka. V Rastovci byly před druhou světovou válkou nalezeny dvě přilby řecko-ilyrského typu, ojedinělé nejsou nálezy zbytků keramiky a lidských kostí. Na počátku našeho letopočtu území ovládali Římané.

V 10. století patřila oblast Zagvozdu pod starochorvatskou farnost Imota a až do začátku 12. století byla součástí samostatného Chorvatského království (to pak bylo od roku 1102 připojeno k Zemím koruny svatoštěpánské a vznikla tak unie Uherska a Chorvatského království).

Koncem 14. století se oblast Zagvozdu stává součástí bosenského království (z tohoto období pocházejí stećky - středověké náhrobní kameny rozeseté na mnoha místech po celém Zagvozdu a jeho okolí). Během 15. století však moc bosenského království oslabovala a kolem roku 1500 již bylo celé okolí Zagvozdu pod nadvládou Osmanské říše. V historických spisech z roku 1715 je Zagvozd popisován jako jediné místo v Osmanské říši, které má tři kostely.

Teprve během 8. benátsko-turecké války se v roce 1717 Benátčanům podařilo získat Imotskou krajinu, a tak se i Zagvozd dostal pod správu Benátské republiky. V květnu 1797 však Benátská republika zanikla, když Benátky obsadil Napoleon Bonaparte. Mír v Campo Formio poté předal většinu dosavadního benátského území pod svrchovanost rakouských Habsburků, mezi tato území patřil i Zagvozd.

Po bitvě u Slavkova v roce 1805 a uzavření Prešpurského míru se Rakousko muselo vzdát některých svých území, mezi nimiž byla i Dalmácie, a tak se i Zagvozd stal součástí Napoleonova nového Italského království. Nevýznamnější památkou na území Zagvozdu z této doby je Napoleonova cesta, kterou začali Francouzi stavět v roce 1807. Stavbu vedli francouzští a italští inženýři, cestu však nebudovali francouzští dělníci a vojáci, nýbrž místní lid za vodu a chleba. Na Biokovu tehdy bylo pokáceno na 80 000 stromů, které byly využity při výstavbě cesty a objektů kolem ní. V dnešní době se Napoleonova cesta z velké části překrývá se státní silnicí D62. Na skále u cesty mezi Zagvozdem a Župou (lokalita Turija) je vytesaný nápis na počest Napoleona a stavitelů cesty.

Na Vídeňském kongresu v roce 1814 je Dalmácie připojena zpět k Rakousku. Rakušané zlepšili úroveň školství, poštu i infrastukturu, ale život byl ve zdejších krajích i nadále velmi těžký. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství a dobytek. V roce 1817 byla oblast zasažena velkým hladomorem, další hladomor následoval v roce 1847. Kolem roku 1825 se v Zagvozdu začaly pěstovat brambory a v roce 1884 ministerstvo ve Vídni povoluje i pěstování tabáku. Od poloviny 19. století je v Zagvozdu škola.

V roce 1875 navštívil Zagvozd císař František Josef I. při své oficiální cestě po Dalmácii. Císař do Zagvozdu přijel z Imotskeho ráno 26. dubna 1875 a téhož dne jeho cesta pokračovala do Vrgorce. V Zagvozdu pro něj bylo připraveno slavnostní uvítání. Jménem obyvatelstva ho pozdravili farář Mate Aljinović a glavar (hlava obce) Toma Čagalj. V letech 1887, 1890 a 1899 byl Zagvozd postihnut silnými zemětřeseními. V druhé polovině 19. století Rakušané začali obnovovat silniční síť. Obnovili starou římskou cestu a postavili novou silnici Zagvozd - Grubine. V roce 1873 byl otevřen poštovní úřad.

Koncem 19. století a začátkem 20. století proběhla vlna emigrace - několik desítek obyvatel Zagvozdu mířilo do Argentiny a menší část do severní Ameriky. V roce 1967 byla vyasfaltována Napoleonova cesta.

• V Zagvozdu se nalézá několik stećků - středověkých náhrobních kamenů. Nejznámějším z nich je Vukov greb, který stojí vpravo u silnice při vjezdu do obce ze směru Grabovce v lokalitě Golubinčina. Zdoben je motivem spirál a výjevy z lovu: je na něm znázorněn lovec s mečem, dva jeleni a jezdec s mečem na koni. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byl tento stećak vystavován v muzeích v Paříži, Sarajevu a Budapešti. Dalším známým stećkem je Zaranč ploća. Nalézá se na malé vyvýšenině vlevo od cesty, 500 metrů východně od dubu nazývaného "Stapin dub". Má tvar desky dlouhé 2,5 m a široké 2,1 m. V rozích se umístěny rozety, dále je zdoben motivem kříže, měsíce, hvězd, ruky s mečem a jelena, viditelný je i vytesaný letopočet 1645.
• Farní kostel Panny Marie Karmelské (crkva Gospe od Karmela), vybudovaný v letech 1962 -1963 podle návrhu Ante Barače, je trojlodní halový kostel o rozměrech 24 x 12 m. Na zdi za oltářem se nachází velká keramická kompozice splitského umělce Dušana Stanojeviće, znázorňuje Pannu Marii Karmelskou obklopenou chorvatskými světci a blahoslavenými. Okna kostela jsou zdobená vitrážemi splitských umělců Miroslava Klariće, Nikole Džaje a Josipa Bosniće. Na chóru se nalézají varhany vyrobené v dílně Antona Škrabla v Rogaške Slatině. V roce 2000 věnoval kostelu tři obrazy místní umělec Mate Maks Mlikota, tyto obrazy visí nad hlavním vchodem. Od roku 2015 je na průčelí kostela mozaika z muránského skla s výjevem Panny Marie, dílo splitského akademického malíře Hrvoje Marka Peruzoviće.
• V bezprostřední blízkosti farního kostela stojí kostel Všech Svatých (crkva Svih Svetih) z roku 1636, jeho rozměry jsou 8 x 5,3 m. Zvonice má jeden zvon. V okolí kostela se nalézají stećky, což je důkazem, že se zde bylo středověké pohřebiště. Kolem kostela Všech Svatých se nacházel starý hřbitov, na kterém se pochovávalo až do roku 1829.
• Na místním hřbitově se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie (crkva Uznesenja Blažene Djevice Marije/Velike Gospe) postavený kolem roku 1620, který je nejstarším kostelem v Zagvozdu a zároveň prvním zagvozdským farním kostelem. Jedná se o jednolodní stavbu s apsidou, dlouhá je 18,2 m a široká 6,8 m. Nad průčelím je zvonice se třemi zvony. V kostele jsou dvě hrobky a dva dřevěné oltáře, které jsou zapsány na seznamu movitých kulturních památek .
• Obyvatelé osady Rako v roce 1989 postavili kostel Srdce Panny Marie (crkva Srca Marijina).
• Na kopci Orljača se nalézá kaple Sv. Michala (kapela Svetog Mihovila). Má rozměry 4 x 3 metry a vybudována byla v roce 1899 obyvateli osad Tomičići, Kurtovići, Piplice a Buljubašići.
• Kaple svatého Eliáše (kapela Svetog Ilije) na Biokovu ve výšce 1642 metrů nad mořem. Na jejím místě se nacházela stará kaple, z níž se před obnovou zachovaly pouze části zdiva. Byla obnovena v roce 2000 společnými silami obyvatel Zagvozda a Rastovce za pomoci helikoptéry chorvatské armády. Má nepravidelný půdorys, stejný jako původní kaple.
• Kaplička sv. Mikuláše (kapelica Svetog Nikole) v samém středu Zagvozdu (lokalita Butiga.
• Kaplička Nanebevzetí Panny Marie (kapelica Velike Gospe) u Stapina dubu.
• Kaplička Svaté rodiny (kapelica Sv. Obitelji) v lokalitě Sudišće.
• Kaplička Panny Marie Sinjské (kapelica Gospe Sinjske) v osadě Mušure.
• Kaplička Panny Marie (Gospina kapelica) na rozcestí do osady Kurtoviće.
• Křížová cesta vede z Rastovce do Zagvozdu, byla vytvořena v roce 1997 podle návrhu Ivana Maduniće.
• Stará fara nacházející se poblíž hřbitova a kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o zbytky unikátních staveb a jejich základů ze 17.- 18. století majících status kulturní památky. Hlavní budova se skládá ze sklepa a přízemí, které obýval farář. V její blízkosti je několik dalších budov, chlév a nádrž na vodu a zemědělská půda na kamenných terasách ohrazených suchou zdí. Stará fara byla obývána do začátku 20. století. Nová fara stojí v blízkosti kostela Panny Marie Karmelské a byla dokončena v roce 1913. Během 2. světové války byla vypálena a byla tak zničena velká část farního archivu. Po válce byla nová fara obnovena.
• Etnografická sbírka farního úřadu je na seznamu chráněných movitých kulturních památek a obsahuje 73 etnografických a 18 sakrálních předmětů. Nejhojněji je ve sbírce zastoupena keramika vyrobená v Zagvozdu a okolí (hrnce na vaření na ohništi a hliněné džbány na uchováváni potravin a vody), dále dřevěný nábytek a nádobí, kovové hrnce a pánve a také předměty využívané v tradičním hospodářství jako jsou předměty sloužící k výrobě másla, zpracování vlny nebo obhospodařování půdy. Předměty, které jsou součástí sbírky byly používány koncem 19. a začátkem 20. století. Mezi sakrálními předměty je možné spatřit osm ornátů, mešní plášť, kazatelna, socha sv. Antonína z Padovy, kadidelnice, kříž a kropenky.

Severní strana pohoří Biokovo oplývá přírodními bohatstvími a pro návstěvníky jsou k dispozici značené turistické a naučné stezky. Ze Zagvozdu je možné osobním autem dojet po polní cestě do lokality Kaoci, která se nachází ve výšce 1000 metrů nad mořem.

• Vedran Mlikota (*1969), herec
• Joško Čagalj Jole (*1972), zpěvák

• Divadelní festival Glumci u Zagvozdu (Herci v Zagvozdu) - koná se každoročně během července a srpna, založen byl v roce 1998. Divadelní představení a koncerty se konají na Náměstí herců (Trg glumaca), které získalo svůj název právě podle této kulturní manifestace. Každoročně festival navštíví zhruba 10 000 diváků.
• Rybářská noc se od roku 2000 koná každoročně v lokalitě Bunje. Pro 2500 návštěvníků bývá připraveno 1000 kg ryb, 500 l domácího vína, 5000 litrů vína a 1000 litrů nealkoholických nápojů, jejichž konzumace je zdarma.
• Den občiny Zagvozd se koná 16. července na svátek Panny Marie Karmelské
• Etno Eko Zagvozd - trh s domácími výrobky organizovaný občinou Zagvozd a Parkem přírody Biokovo. Trh se koná v červenci a bývá zajištěna doprava zdarma z Makarské a zpět.