Chorvatské království

; vlajka	; znak
geografie	; Chorvatské království v době své vrcholné rozlohy
	; Chorvatské království v době své vrcholné rozlohy
hlavní město:	Split, později Záhřeb
	obyvatelstvo
národnostní složení:	Chorvati
jazyky:	chorvatština, maďarština, latina, němčina
náboženství:	římskokatolické
	státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská; země:	Uherské království (v personální unii); Habsburská monarchie; Rakouské císařství; Zalitavsko Rakousko-Uherska
vznik:	925 – kníže Tomislav korunován králem jako Tomislav I.
zánik:	1918 – rozpad Rakouska-Uherska
	státní útvary a území
	Chorvatské knížectví
	Dolnopanonské knížectví
	Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
	Chorvatsko-slavonské království
	Dalmatské království

Chorvatské království (chorvatsky Kraljevina Hrvatska, latinsky Regnum Croatiae, maďarsky Horvát Királyság, německy Königreich Kroatien) byl státní útvar (monarchie), který existoval s různou mírou nezávislosti a s malými přerušeními v 925 do roku 1918. Chorvatské království vzniklo v roce 925, kdy byl dosavadní chorvatský kníže Tomislav I. od papeže korunován králem. Definitivně chorvatské království zaniklo v roce 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko a chorvatské země se připojily ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Historická období království

Jednotlivá historická období Chorvatského království jsou rozdělena takto:

Chorvatské království Chorvatské království za vlády Trpimírovců (925–1102), počátek království
Chorvatsko-dalmátské království v personální unii s Uherským královstvím (1102–1527)
Chorvatské království Chorvatské království za vlády Habsburků (1527–1868), pokračuje unie s Uherskem
Chorvatsko-slavonské království Chorvatsko-slavonské království neboli „Trojjediné království dalmatské, chorvatské a slavonské“ (1868–1918)

Nástupnické státy Chorvatského království

Království Chorvatsko-Slavonské

Chorvatsko-Slavonské království je oranžově, Dalmácie je fialově

Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 vyčlenění Slavonie jako korunní země z podřízenosti Chorvatska. Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 dochází ke spojení dvou korunních zemí resp. Chorvatského království a Slavonského království do Království chorvatsko-slavonského v rámci Rakouska-Uherska, stávají se ale součástí Uherska resp. Zalitavska. Sílící chorvatsko-illyrské hnutí, ale roku 1868 vynutí získává po Uhersko-chorvatském vyrovnání tzv. nagoda, částečnou autonomii v rámci Rakousko-Uherského Zalitavska, v němž pak setrvalo až do roku 1918. V roce 1881 k Chorvatsku-slavonsku bylo připojeno území Vojenská hranice. Království chorvatsko-slavonské se dělilo stejně jako Uhersko na župy, těch chorvatských bylo 8.

Korunní země království Dalmácie, ale po rakousko-uherském vyrovnání byla součástí Předlitavska, po Uhersko-chorvatském vyrovnání se tedy nemohlo stát součástí Království chorvatsko-slavonského. Jeho představitelé však dávali najevo svůj nesouhlas s tímto rozdělením a nazývali Chorvatsko-Slavonsko oficiálně jako Trojjediné království dalmatské, chorvatské a slavonské (Trojednica) a také ve znaku království na kterém byla Dalmácie zastoupena třemi leopardími hlavami. Uherští představitelé pochopitelně ve vlastním zájmu podporovali chorvatské nároky na Dalmácii. Nicméně Chorvatsko zůstalo takto rozděleno až do konce první světové války.

29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Tím ztratil termín Země Koruny svatoštěpánské svůj význam a přestal být používán.

Nezávislý stát Chorvatsko

Za pokračovatele Chorvatského království lze teoreticky považovat i Nezávislý stát Chorvatsko, který vznikl po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem okupací na jaře 1941 vyhlásili chorvatští ustašovci Nezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu. Hlavní postavou nového státu byl Ante Pavelić, který přijal titul vůdce. Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, jako hlava státu a chorvatský král byl oficiálně režimem vybrán jako Tomislav II., 4. vévoda z Aosty princ Aimone Savojsko-Aosta, který pocházel z savojské dynastie. Ten však ale nedisponoval žádnou reálnou mocí a nikdy do Chorvatska nepřijel. V roce 1943 se titulu chorvatského krále vzdal.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Croatia (925–1102) na anglické Wikipedii.

Literatura

ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9.

Související články

Externí odkazy

Austrian Empire (grey)
Vojenská hranice
Map of military districts in the Austrian Empire
(česky) Dějiny uherska
(česky) Chorvatsko.cz

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.