Zázvorníkovité

Jsou to vytrvalé, pozemní (výjimečně epifytické), aromatické, drobné až mohutné byliny (někteří zástupci dorůstají až 8 metrů) s dužnatými a často hlízovitými oddenky. Stonek je většinou krátký a nahrazený nepravým kmenem tvořeným listovými pochvami (podobně jako u banánovníku). Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané, řapíkaté nebo přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, nejčastěji řemenovité, kopinaté až téměř okrouhlé. Žilnatina je zpeřená. Na bázi listů je ligula.

Rostliny jsou jednodomé. Květenství jsou hustá nebo řídká, tvořená několika až mnoha květy, obvykle válcovitého, vřetenovitého či kulovitého tvaru. Nejčastěji se jedná o vrcholíky (přesněji thyrsy), hrozny nebo klasy. Květenství se vyvíjejí na vrcholu pseudokmene nebo na krátkém postranním výhonu vyrůstajícím z oddenku a pokrytém listovými pochvami. V květenství jsou často přítomny listeny, které jsou u mnoha zástupců nápadně zbarvené. Květy jsou dvoustranně souměrné a většinou oboupohlavné. Okvětí je členěné na kalich a korunu. Kalich je obvykle trubkovitý, srostlý ze 3 lístků, na vrcholu se 3 zuby nebo laloky, někdy toulcovitý. Koruna je ve spodní části trubkovitá, v horní dělená ve 3 laloky, z nichž prostřední bývá největší. Fertilní tyčinka je pouze jedna, zbylé 2 nebo 4 jsou přeměněny na sterilní staminodia či zakrnělé. Dvě boční staminodia jsou petaloidní (napodobují korunu), jsou srostlé a vytvářejí nápadné labellum, zbylá dvě staminodia, pokud jsou přítomna, tvoří laloky na fertilní tyčince. Fertilní tyčinka má dlouhou či krátkou nitku a 2 prašné váčky. Spojidlo má často výrůstek v podobě ostruhy nebo hřebínku. Semeník je spodní, srostlý ze 3 plodolistů, s 1 nebo 3 komůrkami obsahujícími mnoho vajíček. Čnělka vyrůstá v prohlubni mezi prašnými váčky fertilní tyčinky a nese jedinou nálevkovitou, vlhkou bliznu. Na vrcholu semeníku jsou 2 nektária. Plodem je pukavá nebo nepukavá, suchá nebo dužnatá tobolka, případně bobule. Obsahuje několik až mnoho semen opatřených míškem.[1][2]

• 
  Květy Alpinia malaccensis, připomínající orchidej
• 
  Květenství Curcuma pseudomontana
• 
  Detail čnělky a prašníků Hedychium coronarium
• 
  Plodenství Hedychium horsfieldii
• 
  Květy globy Globba sp.

Horský druh Roscoea alpina

Čeleď zázvorníkovité zahrnuje asi 52 rodů a okolo 1300 druhů.[2] Největší rody jsou galgán (Alpinia, asi 250 druhů), amom (Ammomum, 180), zázvorovník (Zingiber, 140), globa (Globba, 100), etlingera (Etlingera, 100) a kurkumovník (Curcuma, 90 druhů).[3] Zázvorníkovité jsou rozšířeny v tropech celého světa, v některých oblastech přesahují i do subtropů a teplejších oblastí mírného pásu. Centrum druhové diverzity je v jižní a jihovýchodní Asii.[2] V Evropě nejsou zastoupeny. Na Azorských ostrovech roste zplanělý asijský druh motýlovce Hedychium gardnerianum.[4] V tropické Americe je původní jediný rod, Renealmia. Je rozšířen od Mexika po Jižní Ameriku. Některé pěstované druhy, např. Alpinia purpurata a A. zerumbet, zde zdomácněly.[5]

Zástupci čeledi rostou charakteristicky na stinných až polostinných stanovištích v podrostu vlhkých tropických lesů, příležitostně také v mokřinách.[1] Některé druhy asijského rodu zázvorek (Roscoea) rostou v nadmořských výškách až 3800 metrů. Rovněž v jihoamerických Andách rostou zástupci rodu Renealmia v nadmořských výškách nad 2500 metrů.[2][5]

Zingiberaceae jsou dobře vymezenou čeledí. Nejblíže příbuznou větví je čeleď Costaceae, která byla v minulosti se zázvorníkovitými i spojována.[1][6]

Čeleď je členěna na 4 podčeledi a celkem 6 tribů:

• Siphonochiolideae – pouze rod Siphonochilus, 20 druhů v Africe a na Madagaskaru
  • Siphonochileae
• Tamijioideae – jediný druh, Tamijia flagellaris, na Borneu
  • Tamijieae
• Alpinioideae – 20 rodů zejména v tropické Asii a Austrálii, méně v trop. Americe a Africe
  • Alpinieae
  • Riedelieae
• Zingiberoideae – 29 rodů v tropické Asii a Austrálii
  • Zingibereae
  • Globbeae[5][6]

Květy zázvorníkovitých jsou opylovány zejména včelami, motýli, můrami a ptáky. Květy se často otevírají na jediný den a jsou převážně cizosprašné. Dužnaté tobolky bývají pestře zbarvené a po otevření odhalují semena s nápadným míškem, která konzumují a rozšiřují zejména ptáci, v menší míře i pozemní zvířata a mravenci.[1][5]

Aframomum, Alpinia, Amomum, Aulotandra, Boesenbergia, Burbidgea, Camptandra, Caulokaempferia, Cautleya, Cornukaempferia, Curcuma, Curcumorpha, Cyphostigma, Distichochlamys, Elettaria, Elettariopsis, Etlingera, Gagnepainia, Geocharis, Geostachys, Globba, Haniffia, Haplochorema, Hedychium, Hemiorchis, Hitchenia, Hornstedtia, Kaempferia, Kedhalia, Laosanthus, Larsenianthus, Leptosolena, Myxochlamys, Nanochilus, Newmania, Parakaempferia, Plagiostachys, Pleuranthodium, Pommereschea, Renealmia, Rhynchanthus, Riedelia, Roscoea, Scaphochlamys, Siamanthus, Siliquamomum, Siphonochilus, Smithatris, Stadiochilus, Stahlianthus, Tamijia, Vanoverberghia, Zingiber[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zázvorníkovité na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Zingiberaceae v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Taxon Zingiberaceae ve Wikidruzích