Tobolka (plod)

Tobolka je častý a různorodý druh plodu vyskytující se u mnoha rodů krytosemenných rostlin. Skládá se z jednoho nebo více pouzder obsahujících obvykle větší počet, řidčeji pouze jediné semeno (rody čajovník, jírovec). Většina tobolek má v době zralosti oplodí již suché, u některých rodů však oplodí zůstává masité (rody brslen, jírovec) nebo může být dužnaté a pukající až po delší době (např. kodonante).

Jsou tobolky s tzv. mršníky, s buňkami se šroubovitě stlustlými stěnami které se vlivem vlhka zkracují a vymršťují zralá semena do okolí (rod netýkavka). U mnoha kulturních rostlin (např. mák setý) bylo cíleným šlechtěním dosaženo toho, že původně otvírající se tobolky se neotevřou a semena se musí z tobolky dostat mlácením. Některé tobolky, než semena dozrají, jsou schopny napomáhat rostlině v asimilaci.

Tobolky jsou variabilní podle svého vzniku, uložení semen i otvírání. Podle typu gynecea ze kterého se vyvinuly se dělí:

• synkarpní – rody blín, durman, skočec, zvonek,
• parakarpní – rod mák
• lyzikarpní – rod koukol

Často se klasifikují podle způsobu otvírání, hlavně podle místa. Nejčastěji se otvírají ve švech a to buď odzdola nahoru nebo shora dolů. Pak se hovoří o tobolce:

• pouzdrosečné (lokulicidní) – puká ve švu uprostřed plodolistu (na hřbetu) – rody kosatec, šeřík, violka, nebo
• přehrádkosečné (septicidní, septifrágní) – puká ve švu v místech srůstu plodolistů – rody náprstník, třezalka

Mimo švů se tobolky ještě mohou otvírat:

• víčkem – rody blín, drchnička, jitrocel
• chlopněmi – rod dymnivka
• zuby – rody kohoutek, prvosenka
• skulinami – rod šťavel
• děrami – rody mák, zvonek

Někdy bývá za nepukavou tobolku považován i jádřinec jabloně. Koření podobné protáhlému lusku, vanilka, je tobolkou vanilky pravé.

• 
  Prasklé tobolky bavlníku
• 
  Tobolka durmanu