Galgán

Galgány jsou vytrvalé, pozemní, stálezelené byliny s tlustými plazivými oddenky. Většinou dorůstají výšky 1 až 3 metry, některé robustní druhy z východní části areálu (Alpinia regia na Molukách, Alpinia boia na Fidži) však mohou přesáhnout i výšku 8 metrů. Listů je většinou větší počet, jsou podlouhlé až kopinaté, a jejich báze vytvářejí nepravý stonek, podobně jako je tomu např. u banánovníku. Květy jsou dvoustranně souměrné a oboupohlavné. Jednotlivé květy se otevírají pouze na jediný den. Jsou uspořádané do husté nebo řídké vrcholové laty, hroznu nebo klasu. Před rozvitím je květenství kryté 1 až 3 toulcovitými zákrovními listeny. Kalich bývá trubkovitý, u některých druhů na jedné straně rozštěpený. Koruna je trojlaločná, střední lalok bývá více méně kápovitý a obvykle širší než postranní laloky. Ve středu květu je nápadný pysk (labellum), který vzniká přeměnou části sterilních tyčinek (staminodií). Pysk je u většiny druhů větší než koruna, s různě laločnatým okrajem nebo celokrajný. Semeník obsahuje 3 komůrky. Plodem je suchá nebo dužmatá, zpravidla kulovitá, pravidelně nebo nepravidelně pukající tobolka obsahující mnoho semen.[1][2][3]

• 
  Rostliny galgánu nachového
• 
  Oddenek galgánu většího
• 
  Květenství galgánu malackého (Alpinia malaccensis)
• 
  Detail květu Alpinia japonica
• 
  Plody galgánu ozdobného

Galgán je s asi 249 známými druhy největším rodem čeledi zázvorníkovité a je také nejrozšířenější. Přirozeně se vyskytuje v tropech a subtropech Starého světa od Západního Ghátu v Indii a Srí Lanky přes Čínu po Japonsko a přes Indočínu, jihovýchodní Asii a Papuasii po Tichomoří a východní Austrálii.[4][2] Z Číny je udáváno 51 druhů, z toho 35 endemických.[1] Nejdále na sever zasahuje Alpinia japonica, která je v Japonsku rozšířena až po oblast Tokia. Galgán ozdobný zdomácněl vlivem pěstování i v tropických oblastech jiných částí světa.[2]

Galgány tvoří v asijské oblasti důležitou složku podrostu tropických a subtropických lesů, kde mohou být velmi hojné. Některé druhy vytvářejí rozsáhlé porosty v lesním podrostu, podél lesních okrajů či na světlinách, zatímco jiné jsou dominantními rostlinami na podmáčených plochách a podél vodních toků. Většina druhů roste v nízkých až středních polohách, některé druhy montánních lesů na Nové Guineji a Sulawesi se však vyskytují i v nadmořských výškách nad 2000 metrů.[2]

Květy převážné většiny galgánů jsou opylovány včelami, některé specializované druhy však opylují ptáci (např. Alpinia kwangsiensis) nebo dokonce netopýři.[2][5] U květů těchto rostlin byl zjištěn zajímavý a unikátní mechanismus zabraňující samoopylení, který byl pojmenován flexistylie a při němž dochází ke střídání samčí a samičí fáze v souvislosti s pohybem čnělky. Rostliny mají dva typy květů. U části rostlin se v ranních hodinách po otevření květů drží čnělka vysoko nad tyčinkou, z níž se uvolňuje pyl, a v odpoledních hodinách se teprve pomalu sklání do receptivní pozice. U druhé části rostlin se čnělka již po ranním otevření květu sklání pod tyčinku s dosud neotevřenými prašníky. Kolem poledne se pak čnělka opět se zvedá nad tyčinku mimo dosah opylovačů a prodlužuje se. Z prašníků se poté uvolňuje pyl a nastává funkčně samčí fáze květu.[3]

Galgány jsou v Asii živnými rostlinami housenek různých motýlů zejména z čeledi soumračníkovití (Ancistroides nigrita, Notocrypta curvifascia, Udaspes folus) a modráskovití (Jamides alecto) a různých můr.[6]

• 
  Soumračníkovitý motýl Notocrypta curvifascia
• 
  Housenka soumračníka Udaspes folus

Rod Alpinia je v rámci čeledi Zingiberaceae řazen do podčeledi Alpinioideae a tribu Alpinieae. Rod je značně různorodý a oproti ostatním rodům daného tribu jej nelze jednoznačně vymezit morfologickými znaky. Fylogenetické molekulární studie ukázaly, že rod je ve stávajícím pojetí silně parafyletický. Rozpadá se do celkem 6 vývojových větví, z nichž některé jsou blíže příbuzné s jinými rody tribu Alpinieae než sobě navzájem. Odpovídající taxonomické změny v rámci tohoto tribu však dosud nebyly provedeny, mimo jiné i proto, že obsahuje i další parafyletický rod, Ammomum, který však dosud nebyl po fylogenetické stránce detailněji prozkoumán.[2]

Název Alpinia použil poprvé Carl Linné pro druh známý z Ameriky, který popsal jako Alpinia racemosa, americké druhy však byly později odděleny do rodu Renealmia. Následně byl pro druhy Starého světa konzervován název Alpinia Roxb. a jako typový druh byl stanoven Alpinia galanga (L.) Willd.[2]

• galgán lékařský (Alpinia officinarum)
• galgán nachový (Alpinia purpurata)
• galgán ozdobný (Alpinia zerumbet)
• galgán malacký (Alpinia malaccensis)
• galgán větší (Alpinia galanga)[7][8]

Nádherně panašovaný druh Alpinia vittata ze Šalomounových ostrovů

Aromatické oddenky galgánu většího (Alpinia galanga) jsou jako koření široce využívány zejména v asijské kuchyni. Slouží k ochucení polévek, kari omáček i masových pokrmů. Používají se čerstvé, mražené nebo sušené či mleté na prášek. Silice získaná z oddenků slouží k aromatizaci alkoholických nápojů, zmrzlin nebo cukrovinek. V Rusku slouží oddenky při výrobě tradičního likéru nastojka. Jedlé jsou i mladé výhony a plody, kterými je nahrazován kardamom. Podobné využití mají i oddenky galgánu ozdobného. Jako koření se v Asii široce používají i štiplavě pálivé oddenky galgánu lékařského. Jejich využití mělo tisíciletou tradici i v Evropě, v současnosti však až na výjimky (Rusko, Baltské státy) již téměř vymizelo. V Indonésii se konzumují plody galgánu malackého (Alpinia malaccensis). Kousky oddenku se na Molukách přidávají k betelovému soustu. Spíše lokální využití mají i jiné druhy, např. Alpinia conchigera, Alpinia striata, Alpinia globosa, Alpinia uviformis nebo ve Vietnamu Alpinia latilabris.[9][10][11]

Galgán lékařský je již po dlouhé věky využíván v tradiční čínské i indické medicíně, od středověku se používal i v Evropě. Je to efektivní prostředek zejména při léčení neduhů trávicího traktu, také mj. snižuje horečku, ulevuje od bolesti a působí proti bakteriálním a houbovým infekcím.[10] Podobné využití mají i oddenky příbuzného galgánu většího, které mají široké uplatnění zejména v tradiční medicíně jižní a jihovýchodní Asie. Působí také insekticidně. Lihovým extraktem lze účinně hubit okřehek menší. Lokální medicínské využití mají i další druhy galgánů.[10][12] Olej z oddenků galgánu lékařského je v Indii ceněný v parfumerii.[10]

Galgány jsou v tropech a subtropech pěstovány jako okrasné rostliny. Byly vypěstovány i různé kultivary s panašovanými nebo variegátními listy a různé hybridy. Nápadnými červenými květenstvími se vyznačuje často pěstovaný galgán nachový a jeho hybridy z řady 'Ginosa Series', bílá květenství má galgán ozdobný. Galgánům se nejlépe daří v podrostu stromů v půdě pokryté tlustou vrstvou mulče, který zajistí vláhu i přísun živin. Kvetou zpravidla na dvouletých výhonech. V chladnějších oblastech (zóny odolnosti 7 až 8) mohou podzemní oddenky některých druhů přečkat zimu, zatímco nadzemní části omrzají. Takové rostliny pak nekvetou, občas jsou však pěstovány pro zdobné olistění. Patří mezi ně např. Alpinia calcarata a Alpinia katsumadai. Mezi nečetné výjimky patří galgán větší, který je jedním z nejodolnějších druhů a vykvétá již následující sezónu po omrznutí nadzemních partií. Oddenky galgánů je možno také na podzim vyjmout ze země a přezimovat v bezmrazém prostředí.[13] Jako okrasné rostliny je pěstována i řada jiných druhů, např. galgán malacký[10] S některými druhy včetně galgánu nachového se lze setkat i ve sklenících českých botanických zahrad. [7]

• 
  Oddenky galgánu většího
• 
  Sušený oddenek galgánu lékařského
• 
  Galgán nachový jako okrasná rostlina na Havaji
• 
  Panašovaný kultivar galgánu ozdobného 'Variegata'