Konopiště

Prvními doloženými majiteli hradu jsou příslušníci rodu Benešoviců, v jejichž predikátu se také hrad Konopiště poprvé objevuje v písemných pramenech a to v roce 1318. Jeho majiteli tehdy byli Beneš a Dobeš z rodu Benešoviců. Benešovici sídlili na Konopišti jen do vymření rodu v roce 1327, kdy je vystřídali páni ze Šternberka, vládnoucí hradu až do roku 1590.

Šternberkové, nástupci Benešoviců, patřili ve své konopišťské větvi k předním katolickým rodům země. Petr ze Šternberka, pán na Konopišti a Českém Šternberku, s husity válčil až do své smrti roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Známou osobností byl zejména Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, držící Konopiště od roku 1440. Zprvu stoupenec Jiřího z Poděbrad se stal hlavní osobností odbojné Jednoty zelenohorské proti králi. Když se Jiří rozhodl zlomit vojenskou moc katolické šlechty silou, zahájil v dubnu 1467 proti stoupencům Matyáše Korvína drtivou ofenzivu. Její součástí bylo obležení nejvýznamnějších pevností Jednoty zelenohorské (včetně šternberských hradů – Český Šternberk, Konopiště, Kostelec, Leštno^[zdroj?]) – které byly postupně jedna za druhou likvidovány. Nejdéle dokázalo vzdorovat Konopiště, jehož dlouhé osmnáctiměsíční obležení je raritou v dějinách našeho středověkého válečnictví. Silou se hrad dobýt přesto nepodařilo, jeho posádka se vzdala pro nedostatek potravin v prosinci 1468. Velitelem obléhání byl Zdeněk Kostka z Postupic. Potomci Zdeňka ze Šternberka hrad získali zpět až roku 1479. Od té doby drželi hrad nepřetržitě až do roku 1590.

V roce 1602 požádal zemský soud o komisionální prodej panství, na němž vázlo přes 86 tisíc kop grošů míšeňských. 18. října 1603 koupila panství Konopiště Dorota Hodějovská z Harasova za 110 tisíc kop grošů míšeňských.[3]

Zámek Konopiště před novogotickou přestavbou, rytina Václava Aloise Bergera z roku 1804

Počátkem 17. století hrad držela protestantská rytířská rodina Hodějovských z Hodějova, kteří z Konopiště učinili hlavní sídlo svého panství. Bernard Hodějovský byl předním činitelem protihabsburského povstání v letech 1618-1620, na hradě tehdy jednou pobýval i zimní král Fridrich Falcký. Po porážce hrad a panství připadly stoupencům císaře. Konopiště koupil Albrecht z Valdštejna v roce 1623 za 65 000 zlatých rýnských a od něj ho odkoupil Pavel Michna z Vacínova, v obou případech typičtí zbohatlíci, bezohledně těžící z pobělohorských konfiskací majetku nekatolické šlechty. Poté hrad drželi Vrtbové z Vrtby, Lobkovicové a další.

Arcivévoda s chotí provázejí císaře Viléma II. po zahradě konopišťského zámku. Fotografie z 12. června 1914, dva týdny před atentátem v Sarajevu.

V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d'Este, od r. 1896 následník císařského trůnu. Zavedl na zámek vodovod a elektřinu. Na zámek také nechal nainstalovat hydraulický výtah [4]. Po I. světové válce byl na základě zvláštního zákona z roku 1921 zkonfiskován majetek Habsburků a zámek i s parkem připadl československému státu. Následně byl zčásti zpřístupněn veřejnosti.

Za II. světové války byl v Konopišti umístěn hlavní štáb jednotek SS pod velením SS-Brigadeführera A. Karasche. Tyto jednotky byly součástí tankové divize SS-Totenkopf.

Po osvobození v roce 1945 bylo Konopiště znovu zpřístupněno veřejnosti. Zámek se do dnešní doby zachoval v podobě, jakou dostal při poslední přestavbě za arcivévody Františka Ferdinanda d'Este. Také vnitřní vybavení zůstalo v co největší míře stejné, jako za doby, kdy zámek obýval následník trůnu s rodinou.

Podle zprávy Ministerstva kultury se každoročně vydává více než 13 a půl milionu korun na údržbu objektu, a velkou část z těchto nákladů získává ze vstupného a pronájmu prostor.[5]

V současné době vznáší hraběnka Žofie Gudenusová, rozená Nostitz-Rienecková (* 4. červen 1929 Vídeň), vnučka arcivévody Františka Ferdinanda, restituční nárok na zámek za rodinu Hohenbergů, která nikdy nebyla uznána jako součást habsbursko-lotrinského rodu, na základě výnosu podle Článku 208 smlouvy ze Saint Germain, a podle Článku 3 zákona 354 1921 Sb. v Československu, se na ně nevztahuje.[6] V prosinci 2000 rodina vznesla nárok u soudu v Benešově na zámek včetně nemovitostí a inventáře, lesy a pivovar.[5]

• do 1590 Šternberkové
• 1590–1603 Arkleb z Kunovic
• 1603–1623 Hodějovští z Hodějova
• 1623 Albrecht z Valdštejna
• 1623–1673 Michnové z Vacínova
• 1673–1701 Jiří Ludvík ze Sinzedorfu
• 1701–1716 František Karel Přehořovský z Kvasejovic
• 1716–1830 páni z Vrtby
• 1830–1887 Lobkovicové
• 1887–1914 František Ferdinand d’Este

Objekt dnešního zámku v sobě uchovává přes všechny změny původně raně gotickou podobu hradu typu kastelu. Obdélníkový půdorys byl rozdělen příčnou hradbou na dvě nádvoří, východní zvýšená část obsahovala dvě paralelní podélná palácová křídla, přistavěná k obvodové hradbě na severu a jihu, západní část obsahovala vstupní bránu. Obě užší čela hradu chránila dvojice mohutných okrouhlých bergfritů, z nichž se už v plné výši uplatňuje pouze východní. Všechna čtyři nároží byla zajištěna menšími flankovacími věžemi okrouhlého půdorysu a mimo to se dochovaly pozůstatky další věže ve středu severní fronty. Hrad měl tedy minimálně sedm věží. Z jejich kruhového půdorysu vystupovaly subtilní schodišťové vížky, u severní věže dokonce dvě, které jsou konopišťskou zvláštností.

Hrad obklopoval parkán a mohutný oboustranně vyzděný příkop. Dokladem kamenické práce nejstarší raně gotické fáze z konce 13. století jsou lomená podvojná okénka, druhotně osazená v koutovém rizalitu bývalého prvního nádvoří a v obvodové zdi východního bergfritu.

Z pozdně gotické přestavby se dochovaly sklípkové klenby v severním paláci vnitřního hradu. V prvním patře jde o dvě komnaty s goticko-renesančními okny z doby restaurace hradu. Kaple ve druhém patře je sklenuta čtyřmi poli sklípkové klenby, jež je však pokryta mladší, rušivě působící malbou. Klenbu téhož typu má i sousední oratoř. Vzorec klenby tvořené čtyřcípými hvězdicemi se síťovými spojkami odpovídá druhému desetiletí 16. století. Okna kaple nejsou původním stará vyobrazení dokládají pozdně gotická okna záclonová. Na dnešním druhém nádvoří jsou v obvodových zdech palácových křídel osazeny renesanční reliéfní desky a náhrobní kámen.

Zámek Konopiště, olej na plátně (91 x 82 cm), L. Herc, Archive Central-European Castle, Lucemburk

Vzhled interiéru hradu znatelně pozměnily mladší zámecké úpravy. Exteriér utrpěl především razantní barokní přestavbou, která přeložila vstupní bránu ze západní strany na východní, a výškovým sjednocením křídel a věží připravila Konopiště o jeho charakteristickou členitou siluetu a někdejší malebnost. Vrtbové, držící Konopiště od roku 1716, však angažovali na reprezentační výzdobu svého sídla přední umělce té doby. Novou barokní bránu vytvořil v roce 1725 pro Jana Josefa z Vrtby architekt František Maxmilián Kaňka a její sochařskou výzdobu provedl Matyáš Bernard Braun. Oltáře v zámecké kapli a výzdoba krbů v jídelně jsou dílem plzeňského řezbáře Lazara Widmana.

Monumentální nástropní fresku v jídelně, tzv. Lobkovickém sále, maloval plzeňský malíř František Julius Lux pravděpodobně v letech 1749–1752. Složitá figurální kompozice, znázorňující olympské bohy v čele s Diem i s jejich početnými družinami, je současně alegorickým vyjádřením čtvera denních dob. Bakchanálie s ústřední postavou révou ověnčeného Bakcha, trůnícího na sudu, je alegorií odpoledne. Ve skupině postav, oddávajících se uvolněné atmosféře bujného veselí a proudícího vína, nechybí po Bakchově boku Faun, poloobnažené bakchantky, menády a další účastníci živě ztvárněného světského děje. Luxova konopišťská freska, vytvořená na objednávku Františka Václava z Vrtby, je považována za jeden z nejvýraznějších projevů rokokové malby v Čechách.

Zámecká střelnice

Nejnovější průzkum plánové a ikonografické dokumentace zámku ukázal, že Konopiště prošlo novogotickou přestavbou již za časů Lobkoviců, zatímco doposud se mělo za to, že k přestavbě v historizujícím slohu došlo až na podnět Františka Ferdinanda d´Este v 90. letech 19. století. První novogotická přestavba proběhla někdy před rokem 1872. Jejím výsledkem bylo mimo jiné zakončení nárožních věží polygonálními ochozy s okny ve tvaru klíčové střílny. František Ferdinand d´Este tak v roce 1887 kupoval zámek již přestavěný romantizujícím duchu.[7]

Architekt Josef Mocker uskutečnil druhou novogotickou přestavbu v letech 90. letech 19. století pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Ta v mnohem nerespektovala jak první novogotickou úpravu, tak ani mnohé původní gotické či pozdně gotické konstrukce (např. ochoz na Velké východní věži).[7] Interiéry navrhoval František Schmoranz. Počátkem 20. století ještě bylo připojeno knihovní křídlo podle Walchera z Moltheimu.

Z bohatých zámeckých sbírek Konopiště, pocházejících z majetku rodu Este, je proslulá zejména vynikající kolekce historických zbraní a zbroje, do kategorie kuriozit patří rovněž velmi rozsáhlá sbírka mysliveckých trofejí. Je více než 300 000 trofejí zvěře skolené arcivévodou Františkem Ferdinandem. Pozornost si zasluhuje také evropsky cenná zbrojnice, umístěná ve velkém sále třetího patra severního paláce bývalého vnitřního hradu. Sbírka je výjimečná především zastoupením italských platnéřských výrobků – honosných zbrojí ze 16. století, ale i palných zbraní 16.–18. století jihoevropské, západoevropské, ale též orientální provenience.

Přestavby 18. a 19. století proměnily Konopiště v zámek. Většina středoevropských interiérů tehdy vzala za své, ale základní dispoziční schéma tohoto výjimečného hradu zůstalo v hrubých rysech uchováno.

Křížová cesta s Lurdskou jeskyní

V areálu parku je místní zajímavostí tzv. Svatojiřské muzeum, obsahující četná umělecká díla s námětem sv. Jiří. Rozlehlý krajinářský park o výměře více než 225 hektarů doplňuje růžová zahrada. Její součástí je i památná Křížová cesta, kterou roku 1775 dala postavit hraběnka O´Kellyová po vzpouře sedláků. Křížová cesta se nachází u hlavní zámecké cesty a tvoří ji čtrnáct kamenných hranolů s vrcholovou kaplí se stříškou, postavených do kruhu kolem kamenné Lurdské jeskyně s Ukřižovaným Kristem.[8] Kříž a jeskyně stojí na místě původní Kalvárie, která se nedochovala. Nechal je sem doplnit František Ferdinand na připomínku své návštěvy v Lurdech roku 1905.[9]

Před východní vstupní branou se nachází přehrazený hradní příkop ve kterém pobýval medvěd Kazimír (narozen ve vratislavské zoologické zahradě 5.1.1987). Jeho družka Máša (* 1986) pocházela z bratislavské zoo, avšak uhynula v květnu 2007. Dle některých periodik mělo být příčinou jejího úhynu jablko s hřebíky, které jí potrhalo vnitřnosti. To je však omyl, neboť tento osud potkal v polovině 70. let jednu z předchozích obyvatelek medvědího příkopu – medvědici Zuzanu. Dle zástupců zámku Konopiště zemřela na neupřesněnou nemoc. V noci z 1. na 2. února 2011 zemřel Kazimír ve spánku ve věku 24 let. Dne 10. května 2011 dorazil ze zlínské zoo nový medvěd – Brumbas, který byl však záhy překřtěn na Jiřího. K tomuto medvědu hledá správa zámku novou medvědici v ČR i v zahraničí. Je to však dosti obtížný úkol, neboť medvěd ušatý pochází z oblasti východní a jihovýchodní Asie a v Evropě je poměrně vzácný.[12]

Po zámku pojmenovali podle grafikonu 2012/3 vlaky R 642 a 643 Konopiště z Českých Budějovic do Prahy a zpět. Vlaky tento název používaly do prosince 2018.

• BRYCH, Vladimír. České hrady, zámky a tvrze. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2006. 852 s. ISBN 80-7360-406-X.
• HRBATÝ, Stanislav; CZAJKOWSKI, Petr. Malované zbroje na státním zámku Konopiště. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2015. (česky)
• SLABÝ, Lukáš. Nové poznatky o novogotické přestavbě zámku Konopiště (Neue Feststellungen vom neogotischen Umbau des Schlosses Konopiště). Památky středních Čech 35/1, 2021, s. 52-60.

• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konopiště na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• ČT – Toulavá kamera (2. září 2007)
• ČT – Toulavá kamera (27. května 2018)
• ČT – Toulavá kamera (29. září 2019)
• ČT – Toulavá kamera (31. října 2021)