Pavel Michna z Vacínova

Do českého šlechtického stavu byla rodina Michnů povýšena 14. 8. 1598, přídomek z Vacínova je odvozen od názvu lesa u Budyně. Získání přídomku nebylo pro Martina Michnu, otce Václava Michny, laciné. Martin Michna byl měšťan, notář, majitel domu č. 57 v Budyni, a dopracoval se na krajského hejtmana. Synové Martina Michny si titul poněmčili a používali „von Weizenhofen“.

Pavel Michna získal vzdělání v jezuitských školách, zprvu na učilišti, poté na univerzitě v Ingolstadtu v Horním Bavorsku. V roce 1600 už pracoval v Čechách ve službách císaře Rudolfa II. jako dvorní sekretář. V roce 1614 byl pro svoje hrubé a bezohledné vystupování na Opavsku obžalován, ale u dvora si toho cenili a téhož roku je Michna odměněn tisícem zlatých. V roce 1622 se stal apelačním radou, v roce 1627 byl povýšen do stavu hrabat Svaté říše římské. Výnosná byla i jeho hodnost „proviantmajstra“ císařského vojska. Proti bezohledným a hanebným praktikám Michny se bouřili nejen sedláci na Konopišťsku (1627), ale i pražští měšťané (1630). [2]

Pavel Michna měl mnoho nepřátel z řad českých stavů, proto v době českého stavovského povstání uprchl ze země a jeho majetek byl zkonfiskován: "...synu vlasti zpronevěřilému a z tohoto království zběhlému... na zemi připadlo... zahrada s domem a vinička při zahradě ležící".[3] Tato malá nemovitost ležela poblíž Michnova paláce, který v té době vlastnil jeho nepřítel Jindřich Matyáš Thurn. Úředníci výše uvedeným zápisem prodali Michnovu nemovitost Danielovi Škrétovi Šotonovskému ze Závořic, sekretáři české komory a členu Direktoria, který později zemřel v emigraci. (Příbuzný Karel Škréta Šotovský ze Závořič později konvertoval.)

Michnovský palác na Malé Straně v Praze

Po bitvě na Bílé hoře začal Pavel Michna nakupovat (po vzoru Albrechta z Valdštejna) zkonfiskovaný majetek českých stavů. Nejdříve získal konopišťské panství, Košíře, Břežany, Lašany, v roce 1622 Tloskov a Třebešín, v roce 1623 koupil budoucí Michnův palác s okolím, Hlubočepy a Branišovice. V roce 1627 Nové Bubny, v roce 1628 Knovíz a Dloužín, r. 1629 Voděrady a Kamenici, r. 1630 Toužetín... Vlastnil Týnec nad Sázavou, Maršovice, Vlksice, Jinonice, Vlašim, Nehasice, Radíč... [2]

Byl i podílníkem v tzv. mincovním konsorciu, které razilo znehodnocené mince. Znehodnocení měny vedlo ke státnímu bankrotu. Dle Poselkyně starých příběhův českých Michna i Valdštejn při saském vpádu do Prahy (1630) tajně a zbaběle v noci utekli z města i s cennostmi.

Pavel Michna měl dva syny – Václava Jana a Karla. Karel zemřel v r. 1641. Václav Jan žil v bezdětném manželství, v r. 1658 napsal testament, který uložil do zemských desek.[4] Pro majetek zřídil fidei commis, který se už za pět let dostal do krídy se 139 dlužními položkami, a nedal se zachránit. Václav Jan Michna zemřel v roce 1669.

• BOUČEK, Jan. Pavel Michna z Vacínova. Praha, 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulat. Vedoucí práce Jaroslav Čechura. Dostupné online.

• Rodokmen Michnů z Vacínova

• Letohrádek hraběte Michny z Vacínova
• Palác Michny z Vacínova
• Doba pobělohorská