Jaroslav Čermák (malíř)

Narodil se v rodině lékaře Jana Čermáka a jeho manželky Josefy Veselé (dcery Ignáce Veselého, milovníka a sběratele obrazů, spoluzakladatele Společnosti vlasteneckých přátel umění) v Praze na Starém Městě v domě čp. 258/I na Betlémském náměstí. Od dětství projevoval výtvarné i hudební nadání. Jako dítě utrpěl těžké zranění kyčle, kvůli kterému se nemohl několik let normálně pohybovat a trávil spoustu času v posteli, což možná vzbudilo jeho zájem o kreslení a tak nenásledoval svého otce a bratry Josefa a Jana v kariéře lékařů.

Po absolutoriu obecné (farní) a měšťanské školy se již jako třináctiletý v letech 1848–1849 stal žákem Christiana Rubena na pražské Akademii. Nespokojen s akademickým charakterem výuky podle sádrových modelů odjel v roce 1849 přes Mnichov, Drážďany, Berlín a Düsseldorf do Antverp, kde se zapsal na malířskou akademii do ateliéru G. Wapperse, kde setrval v letech 1849–1850. Dále cestoval do Nizozemí a Francie, kde studoval v letech 1850–1854 v ateliérech Louise Gallaita v Bruselu a v Paříži. Milostná aféra s Hyppolitou Gallaitovou, manželkou jeho profesora, se stala námětem románu Pouta věrnosti Františka Kožíka. Začal se zajímat o historickou malbu a jeho cesty mu tak umožnily zobrazovat historii těchto regionů.

V první polovině šedesátých let podnikl cesty do jihoslovanských zemí, zvláště do Černé Hory a do Dalmácie, které se mu po vzoru lorda Byrona staly námětem romantických obrazů, zvláště stav turecké nadvlády a následný osvobozenecký boj. Ve druhé polovině šedesátých let cestoval po Francii, Riviéře a Pyrenejích. Za pobytu v Paříži se spřátelil se Zdenkou Braunerovou. V letech 1865–1867 pobýval v Itálii, v Římě tehdy pro svou sestru Marii, provdanou kněžnu Czartoryskou, namaloval své nejrozměrnější dílo, mnohafigurovou kompozici Golgota o rozměrech 99×392 cm[2].

Roku 1869 se usídlil ve Francii v Roscoffu na severním pobřeží Bretaně. Dostal také nabídku na místo ředitele pražské Akademie, ale odmítl ji a raději zůstal v cizině. V roce 1874 si nechal v Paříži postavit dům na adrese 128 avenue de Wagram, ve kterém si vybudoval atelier.

Zemřel v roce 1878 v Paříži a jeho ostatky bylyv roce 1888 převezeny do Prahy. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.

Jaroslav Čermák byl švagr polského šlechtice a politika Jerzyho Konstanty Czartoryského (který si vzal Marii Čermákovou, jeho sestru). Jeho bratry byli psychiatr Joseph Čermák (1825–1872) a fyziolog Johann Nepomuk Čermák (1828–1873).

Jako student vystavil na slavném pařížském Salonu roku 1853 obraz Šimon Lomnický žebrá na pražském mostě. Je to první obraz českého autora, který tehdy třiadvacetiletému umělci z Prahy zajistil místo mezi významnými osobnostmi francouzského uměleckého světa.

Jaroslav Čermák (1854): Protireformace (pátrání po nekatolických knihách)

Plaketa na Avenue de Wagram v Paříži

Průkopnickým dílem byla jeho známá Protireformace, vystavená v roce 1854 v Bruselu, jejíž pozdější prezentace v Praze se stala událostí více politickou nežli uměleckou. Čermák na obraze poprvé zobrazil později mnohokrát zobrazované téma pátrání po nekatolických knihách v „chýši kacířského rolníka” a současně očekávaný zánik otcovské víry v podobě nejmenších dětí, které jsou již katolickou vírou vychovány; vděčně líbají ruku s růžencem a rodičům se chlubí svatými obrázky. Symbol katolické víry (tradičně v podobě jezuitů) Čermák zaměnil za dominikána. Šlo o zjevnou úlitbu belgickému publiku, kde byli jezuité oproti Praze vnímáni mnohem pozitivněji. Naopak postava dominikána byla pro Belgičany symbolem krutosti a fanatismu španělské inkvizice. Členové rodiny zobrazují různé formy vzdoru: jinoch v pozadí povahu slovansky měkkou, jeho bratr vůli k aktivnímu odporu, postava otce strážce kolektivní paměti rodu.[3]

Je autorem heroických a romantických historických obrazů s náměty z jihoslovanských tradic (Zajaté Černohorky, Raněný Černohorec, Bosna roku 1877, Dalmatská svatba, Únos odalisky), historických obrazů (Husité bránící průsmyk; Po bitvě na Bílé Hoře – Protireformace) a venkovských námětů, zejména z Bretaně (Marina z Roscoffu, Život na pobřeží Roscoffu). Mimo to maloval zátiší (např. Zátiší s rybami), podobizny (např. Jan Evangelista Purkyně, paní H. Gallaitová, umělcova sestra Marie Czartoryská) a kreslil.[4]