Daubkové

Josef František Daubek

Josef Šebestián Daubek na portrétu Františka Ženíška

Rytířský titul spojený s erbem byl udělen dvěma členům (bratrům) rodu (po 28. říjnu 1918 bylo užívání šlechtických predikátů nepřípustné).

• Eduard Daubek
  • Eduard Daubek mladší
• Josef František Daubek
  • Josef Šebestián Daubek
    • Jiří Antonín Daubek (a manželka Jarmila Novotná Daubková)
      • Jiří (George) Daubek

Od roku 1847 v Litni hospodařil Josef František Daubek (1806–1882), statkář, podnikatel a významný obrozenecký činitel. Liteňské panství (deskový statek) koupil v roce 1850 a rozšířil jeho výrobu o pivovar, sladovnu a lihovar v zámeckém areálu v části nazývané Statek Liteň. Vytvořil tak moderní zemědělský podnik. Josef František Daubek se také zasloužil o rozvoj Litně, například o rozšíření a opravy chátrajícího kostela sv. Petra a Pavla v Litni. Zámek v Litni se již za prvního z Daubků stal místem setkání řady významných osobností. Angažoval se jako jeden z iniciátorů a zakladatelů Národního divadla v Praze. U Josefa Františka Daubka působil jako správce liteňského panství František Jaroslav Čech, otec básníka a spisovatele Svatopluka Čecha.[1]

Po jeho smrti zdědil panství Josef Šebestián Daubek (24. 12. 1842 Polička – 15. 7. 1922 Liteň), statkář, podnikatel, průkopník moderního lihovarnictví. Svými progresívními formami podnikání se řadí do první generace významných českých průmyslníků přelomu 19. a 20. století. Vlastnil velké parní mlýny v Brněnci na Svitavsku. Po převzetí rodinných velkostatků v Litni a Vlencích v roce 1882 se zaměřil na modernizaci liteňského velkostatku a zvláště na rozvoj na zdokonalování lihovarnické výroby. Společně s prof. Karlem Kruisem založil v Litni v prostorách hospodářského dvora zámku první lihovarnickou školu v Čechách i Předlitavsku. S jeho jménem je spojena řada významných změn v Litni. Podporoval výstavbu železniční trati Zadní Třebaň – Liteň – Lochovice a železniční stanice v Litni (1901). Finančně podpořil opravy kostela sv. Petra a Pavla, výstavbu jeho věže (1892), vybavení novými lavicemi a rozšíření varhan (1893). Za zásluhy o potravinářský průmysl se stal členem Národohospodářského ústavu při ČAVU v Praze.[2]

Význam prvních dvou Daubků pro Liteň zhodnotil na základě faktografie liteňský farář Josef Kreisinger ve své práci o historii Litně.[3]

Původně se jmenovali Doubkové. Byli to kupci z Poličky, odkud pocházel otec obou bratrů. Jméno Doubek bylo částečným poněmčením změněno na Daubek (odtud pak Daubkové).

Erb Daubků nad vchodem kostela sv. Petra a Pavla v Litni s heslem Suscipere finire (Omezit závazky)

Daubkové měli v erbu dubovou ratolest s pěti lístky. Podrobně i s rodovým heslem „Susciperet finire“ (omezit závazky) je daubkovský erb vyobrazen nad vchodem do kostela v Litni. Erb Daubků tvoří též výzdobu interiéru pohřební kaple a hrobky, kterou nechal Josef Šebestinán Daubek postavit podle návrhu významného českého architekta Antonína Wiehla (1888) se sochařskou výzdobu od Josefa Václava Myslbeka.

Hrobka rodiny Daubků v Litni

• Daubkovský palác, dnešní palác Platýz v Praze
• Zámek Liteň
• továrna v Brněnci
• polnosti v Poličce
• činžovní dům v pražské Mostecké ulici
• Hrobka rodiny Daubků v Litni