Italská vlajka

Vlajka Itálie (italská trikolóra) má tři svislé pruhy v barvě zelené, bílé a červené.[1] Byla odvozena z francouzské vlajky, modrý pruh však byl nahrazen zeleným pruhem (tato barva byla od francouzské revoluce považovaná za symbol svobody, rovnosti a nového politického pořádku). V současné podobě se užívá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948.

Italská vlajka
Poměr stran: 2:3
Italská námořní vlajka
Poměr stran: 2:3
Italská státní námořní vlajka
Poměr stran: 2:3
Vlajka italského prezidenta (Italská námořní válečná vlajka)
Poměr stran: 1:1

Výklad barev je následující. Zelená reprezentuje zemi plání a kopců, bílá symbolizuje sníh z Alp a červená symbolizuje krev prolitou ve válkách za italskou nezávislost. O něco více náboženský výklad je, že zelená znamená naději, bílá představuje víru a červená představuje křesťanskou lásku, a to odkazuje na tři teologické ctnosti.

Oficiální odstíny jsou tyto: zeleň luční, běloba mléčná a červeň rajčatová.

Historie

Vlajka vznikla v roce 1796, když byla vytvořena lombardská národní garda a následně italská dobrovolná „lombardská“ legie. Barvy navrhl Napoleon, který měl v oblibě právě zelenou (podobná trikolóra se však objevila již při studentských demonstracích v Bologni roku 1795). V roce 1797 se stala vlajkou republiky Cisalpinské a roku 1802 republiky Italské (přeměněné v letech 18051814 na Italské království, které Napoleona zradilo). Restaurace se dočkala roku 1848, kdy ji učinil sardinský král Viktor Emanuel II. svou vlajkou a do jejího středu přidal znak savojského domu – bílý kříž na červeném, modře lemovaném štítě. V této podobě se trikolóra stala roku 1861 vlajkou sjednocené Itálie. V roce 1946, kdy se země stala republikou, byl královský znak z vlajky odstraněn. V současné podobě se používá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948.

Vlajky italských regionů

Itálie se člení na 20 regionů, z nichž pět je autonomních.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Talianska na slovenské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.