Visoko

Nejstarší osídlení se datuje do dob třetího tisíciletí př. n. l. V časech Římské říše, která zde získala moc v roce 9 tu žili Ilyrové (Dassaretae), během stěhování národů se sem pak dostali Slované.

V dobách středověku bylo Visoko královským městem; z těchto privilegií také těžilo. Poprvé je zmiňováno v listině, vydané dubrovnickým obchodníkům bánem Kulinem v roce 1355.

Visoko bylo také centrem bosenské církve, v době před jejím zánikem s nástupem Osmanů. Název Visoko pochází z umístění města – staré, královské město se nachází na kopci Visoki, nové nese název Podvisoki – leží pod kopcem. Díky své příhodné poloze mohlo prosperovat z přes něj vedoucích obchodních cest. V 15. století bylo jedním z významných center středověké Bosny, sepsáno zde bylo mnoho tehdejších důležitých dokumentů. Nějakou dobu zde také pobýval i Tvrtko I. Kotromanić, v zmíněné době vládce země. V okolí města vznikly mnohé osady a kostely.

Visoko v osmanských dobách

Visoko dobyla Osmanská říše roku 1463. V této době se vlády nad městem ujal paša Ajas-beg, za jeho vlády v 70. letech 15. století vznikl harém, mekteb (základní náboženská škola), medresa (vyšší islámská škola), byla přemostěna Bosna a zajištěn byl také i přívod vody do města. Zřízena byla i vakufská nadace a tekije. Zanedlouho se Visoko stalo řemeslným, kulturním i duchovním centrem celé svojí oblasti.

Změnu přinesl až rok 1878, kdy Visoko obsadila, stejně jako celou tehdejší Bosnu a Hercegovinu rakousko-uherská vojska. Odpor některých osmanských sil byl tehdy velmi malý. Habsburkové však mnoho převratných změn hned neuskutečnili; Visoko si stále drželo svůj orientální islámský ráz. Zvýšení kontaktů se západními zeměmi však vedlo postupně k rozvoji města; postavily se nové čtvrti. Roku 1882 sem byla zavedena železnice, též v tomto roce se dokončila i Mešita Tabhana, dnešní pamětihodnost. Od roku 1895 tu existuje soudní budova, od roku 1900 pak gymnázium. Budovy byly stavěny v pseudo-maurském slohu, který byl pro Rakousko-Uherskou vládu v Bosně a Hercegovině typický. V prvním desetiletí tu vznikla ještě další základní škola a otevřela se nová správní budova pro přilehlou oblast.

Panorama města Visoko

V roce 1911 město zachvátil velký požár; zničil kompletně historické jádro Visoka, spolu s nějakými cca 450 obytnými domy vyhořelo mnoho obchodů. Zničena byla také i místní vysoká škola a Šadrvanská mešita. S obnovou města se začalo roku 1912, zemská vláda přislíbila, že nové stavby budou postaveny v bosenském stylu. Po dokončení rekonstrukce se tak město ukázalo jako mix orientální i západní kultury (podobně jako jiná okolní města, mezi které patří například Sarajevo či Travnik). Ještě v dnešní době některé z těchto budov stojí, a to i přesto, že přežily celkem tři války.

První z těchto válek byla samozřejmě první světová válka, která vedla k pádu dosud vládnoucího Rakousko-Uherska. V oblastech, kde žili jižní Slované se zformovalo Království SHS, jehož součástí se stalo i Visoko. V meziválečných letech však ekonomický rozvoj vzhledem k zaostalosti země nijak nepokročil.

Těsně před začátkem druhé světové války bylo město připojeno k fašistickému Chorvatsku. Visoko bylo bombardováno spojeneckými silami (Chorvatsko tehdy spolupracovalo s Německem), svrženo bylo dohromady devět bomb a zničeny byly některé strategické cíle. Visokem se sice nepřehnala fronta a v porovnání s jinými městy nebylo silně poškozeno, 1205 vojáků odsud však bojovalo a 145 z nich padlo. 7. dubna 1945 město osvobodila 7., 9. a 17. krajinská brigáda desáté divize Jugoslávských partyzánů.

Během poválečné doby přibyly další významné budovy a instituce, nutné pro fungování moderního menšího města. Otevřena byla pošta, vznikla policejní budova, dále pak požární stanice, poliklinika, objevil se také hotel, supermarkety a stadiony. Vybudování divadla pomohlo zdejšímu kulturnímu rozvoji. V oblasti školství vznikly tři nové školy – jednalo se základní školu Safvet-bega Bašaviće, dvě střední školy, nové gymnázium a jednu vysokou školu. Sportovní aktivity byly podpořeny založením fotbalového klubu NK Bosna (spojily se dva tehdejší kluby Jadran a Radnički).

Roku 1983 získal architekt Zlatko Ugljen cenu Agy Khana za architekturu; oceněna byla bílá mešita, kterou ve městě zbudovali podle jeho návrhů.

Zastavěno bylo okolí Visoka podél řek Bosny a Fojnici. Usídlila se tu společnost KTK, největší výrobce v oblasti kožedělného průmyslu v Jugoslávii; mezi zdejší menší firmy také patřily ještě Vispak, Vitex, Velepromet, GP Zvijezda a Kovina. Dalšími významnými odvětvími ale byl také průmysl textilní a potravinářský. Díky tomu se tak Visoko stalo jedním z nejvíce vyvážejících měst v SFRJ. Roku 1991 odsud bylo vyvezeno zboží v celkové hodnotě 92,5 milionů USD, z čehož 80 milionů tvořila produkce právě firmy KTK. Visoko jako ukázku úspěšného města navštívil jedenkrát i tehdejší vůdce země Josip Broz Tito.

Tehdejší rozvoj, který však již v pozdější době měl stejně klesající tendenci, zcela zastavila válka, kterou vyvolal rozpad Jugoslávie. 6. dubna 1992 byla vyhlášena na území tehdy již nezávislé BiH Republika srbská; touto dobou se již srbské jednotky rozmístily v okolí města do bojových pozic. Místní obyvatelé, převážně Bosňáci, se také vyzbrojovali; v tom jim pomohla tehdejší bosňácká Stranka demokratske akcije (SDA). Někteří z nich zformovaly také i oddíly tzv. Patriotské ligy. Místním se podařilo obsadit zdejší vojenská zařízení JNA ve snaze ztížit obsazení města Srby a získat další potřebné bojové vybavení. Tento krok vedl k zvratu celé bojové situace ve Visoku a jeho okolí. Jakmile bylo Visoko obsazeno čistě muslimskými silami, bylo možné postoupit dále na jih k obleženému Sarajevu.

Během bojů sloužilo Visoko jako centrála bosňáckých sil; převážně díky své pozici ve středu bojující země s relativně dobrou infrastrukturou a improvizovaným letištěm. Město se také stalo útočištěm mnoha uprchlíků z míst, kde byla situace mnohem horší. Přesto se město ze severu snažily obklíčit srbské síly; v vesnice Zimča probíhaly velmi těžké boje.

Další boje však propukly poté, co bylo ukončeno spojenectví mezi HVO a bosňáckou Armádou Bosny a Hercegoviny; válčilo se v okolí Busovači na jih od města. To ale netrvalo příliš dlouho; v posledních dnech roku 1994 bylo vyhlášeno příměří mezi Bosňáky a Chorvaty, kterého bylo využito pro boj proti tehdy lépe vyzbrojenému Vojsku republiky srbské.

Válečné události ukončila až Daytonská smlouva. Po vyhlášení míru ale bylo Visoko těžce poškozeno, největší ztráty utrpěl samozřejmě průmysl, který byl zničen již v počátku války vzhledem ke svému strategickému charakteru. Celkové ztráty byly odhadnuty na zhruba 200 milionů amerických dolarů. V bojích padlo 297 místních vojáků, dalších 600 bylo zraněno či se nikdy nevrátili. Podle dohody město připadlo Federaci Bosny a Hercegoviny; dnes tak ve Visoku žije 96 % Bosňáků, roku 1991 to bylo 74 %.