Bosenská církev

Křesťanské mise vedené z Říma a Konstantinopole zavítaly na Balkán v 9. století. Během nich byly christianizování jižní Slované a určily se hranice mezi Svatým stolcem a Konstantinopolským patriarchátem. V Chorvatsku v oblasti Dalmácie se tak rozšířila římskokatolická církev, zatímco v Srbsku se rozšířilo pravoslaví. Mezi těmito státy ležela hornatá Bosna, která patřila pod správu Říma, avšak katolismus zde nikdy neměl silný vliv kvůli organizaci a špatné komunikaci. Středověká Bosna tak byla nazývána "nikomu nepatřící zemí" mezi dvěma církvemi, čímž získalo toto místo unikátní náboženskou historii a nezávislost na ostatních církví.

Římskokatolická církev a pravoslaví měli převahu v různých částech dnešní Bosny a Hercegoviny; následníci římskokatolické církve byli povětšinou na západě, severu a ve středu Bosny, zatímco pravoslaví se rozvinulo v Zachlumii (dnes ležící v Hercegovině) a podél východních bosenských hranic. To vše se změnilo v polovině 13. století, kdy Bosenská církev měla převahu nad římskokatolickou. Zatímco Bosna byla především katolická, v hlubokém středověku byl bosenským biskupem jmenován zástupce Bosenské církve. Zatímco papežství trvalo na užívání latiny jako liturgického jazyka, bosenští katolíci si zachovali církevní slovanský jazyk.

Vukan, vládce Duklji, napsal papeži Inocenci III. v roce 1199, že Kulin, vládce Bosny, se stal kacířem spolu se svou ženou, sestrou a dalšími příbuzným a k nim se přidalo 10 tisíc Bosňanů. Arcidiecéze splitsko-makarská chtěla mít Bosnu pod kontrolou a přidala se k Vukanovi a obvinila aricbiskupa z Ragusy, že zanedbal své povinnosti v Bosně. Emeric Uherský této příležitosti využil a snažil se také získat větší moc nad územím Bosny. Další obvinění vůči Kulinovi o ukrývání kacířů byla vznášena až do roku 1202. V roce 1203 se Kulin vzdal funkce, aby zamezil nebezpečí ze zahraničí. Církevní sjezd se konal na jeho přání 6. dubna. Následně po abjuraci Bilino Polje Kulin uspěl v udržení si vlivu na Bosnu a pod acidiecézí Ragusanu snížil vliv Uherska. Zdá se, že chyby, které Bosňané v Bilino Polje utrpěli, byly spíše praktickými chybami, které pramenily z nevědomosti, než z kacířských doktrín.