Velmoc

Velmoc je označení státu, který má díky své hospodářské, vojenské, diplomatické nebo kulturní moci určující vliv na mezinárodní vztahy. Označení velmoc se začalo používat po Vídeňském kongresu z let 1814–1815.

Tmavě modře jsou zobrazeny velmoci se členství v Radě bezpečnosti OSN, světle modře velmoci bez veta Rady bezpečnosti

V dnešní době se za velmoci považují především stálí členové Rady bezpečnosti OSN a skupiny G8 – Čína, Francie, Rusko, Spojené království a Spojené státy, jako velmoc bývá označováno také Německo, Japonsko a Itálie.[1]

Definice a typy velmocí
Vereščaginův obraz "Střílení z děl v Britské Indii", připomínající potlačení indického povstání Brity
Vereščaginův obraz "Ať vejdou!" z roku 1871, připomínající dobytí Chivy ruskými vojsky

Michael Romancov uvádí jako definiční znaky velmoci velký vojenský a hospodářský potenciál, schopnost a ochota v určitých případech jednat unilaterálně (samostatně, bez podpory spojenců), působnost ve velkém prostoru z globálního hlediska a vůle jako mocnost působit (jako příklad nevůle působit jako velmoc uvádí USA před první světovou válkou).[2]

Podle rozsahu působnosti se někdy rozlišuje regionální velmoc (nejsilnější stát či státy ve vztahu k určitému oblasti světa) a globální velmoc, jejíž působnost není omezena na určitý region. Za regionální velmoc s globálními zájmy je považována např. Čína.[3]

V době studené války se Sovětský svaz a Spojené státy americké staly, zejména kvůli závodům v jaderném zbrojení, výrazně dominantními velmocemi bipolárně rozdělujcí svět. Byl proto zaveden pojem supervelmoc pro nejsilnější stát či státy světa, které jsou schopny prosazovat své zájmy celoplanetárně. Za supervelmoc jsou od rozpadu Sovětského svazu většinou považovány pouze Spojené státy americké[4] a hovoří se o unipolárním světě.

Stát, který disponuje jadernými zbraněmi a je schopen je vyrábět, se označuje jako jaderná velmoc. Řadí se mezi ně USA, Rusko, Čína, Severní Korea, Indie, Velká Británie, Francie, Pákistán, Írán a Izrael.[5]

Historie

Termín velmoc se začal používat po Vídeňském kongresu, původně pro pět evropských států – Francii, Prusko, Rakouské císařství, Ruské impérium a Spojené království. Zájmy těchto států byly určující pro mezinárodní vztahy v Evropě.

Od roku 1870 se mezi velmoci přiřadilo i Italské království. Na počátku 20. století se staly velmocí Spojené státy americké a po vítězství v rusko-japonské válce i Japonsko.

Po skončení druhé světové války začaly být jako velmoci označovány členské státy Rady bezpečnosti OSN – Čína (do roku 1971 Čínská republika, poté Čínská lidová republika), Francie, Sovětský svaz, Spojené království a Spojené státy. Mezi těmito státy vystupovaly jako dva výrazně nejsilnější Sovětský svaz a Spojené státy, které se označovaly termínem supervelmoc.

Rozšíření Rady bezpečnosti OSN

V dnešní době se vedou diskuse o rozšíření Rady bezpečnosti OSN o další státy tak, aby věrněji zobrazovala realitu mezinárodních vztahů.[6] Kandidáty na nové členy Rady bezpečnosti OSN (avšak bez práva veta) jsou zejména Brazílie, Indie, Japonsko a Německo.

Reference
  1. Balance of Power. [s.l.]: State University of New York Press, 2005. ISBN 0791464016. S. 59, 282.
  2. Romancov: Rusko v mezinárodních vztazích. (přednáška), 6. minuta: Jak se velmoc pozná?
  3. Článek „CIA o hrozbách světové stabilitě a americkým zájmům“ na Britských listech. www.blisty.cz [online]. [cit. 2008-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21.
  4. These Are the 5 Reasons Why the U.S. Remains the World’s Only Superpower [online]. Time, 2015-05-28. Dostupné online.
  5. BBCCzech | | Globální jaderné síly. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online.
  6. Článek „Existuje lepší model pro OSN?“ na stránkách Informačního centra OSN v Praze. www.osn.cz [online]. [cit. 2008-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-07-07.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.