Britská Indie

Britské koloniální panství bylo ustanoveno 1. listopadu 1858, i když již dlouho před tím byla faktická moc v rukou Britské Východoindické společnosti, v tomto roce však byla převedena nadvláda nad subkontinentem z rukou společnosti na britskou korunu, resp. královnu Viktorii (v roce 1876 byla prohlášena císařovnou Indie). 15. srpna 1947 byla Britská Indie na základě Zákona o nezávislosti Indie rozdělena na dvě nezávislá dominia – Indii (později Indická republika) a Pákistán (později Islámská republika Pákistán a Bangladéšská lidová republika).[1]

Britská Indie se rozprostírala zejména na dnešním území Indie (s výjimkou státu Goa, teritorií Damán a Díjú, Dádra a Nagar-havéli a Puttuččéri, a západobengálského města Čandannagar), Pákistánu a Bangladéše. V různých dobách navíc zahrnovala i další území jako byla např. Adenská kolonie (1858–1937), Dolní Barma (1858–1937), Horní Barma (1886–1937), Britské Somálsko (1884–1898) a Singapur (1858–1867). Barma byla pod přímou kontrolou britské koruny od roku 1937 až do své nezávislosti v roce 1948. Smluvní státy v Perském zálivu byly teoreticky rovněž knížecími státy Britské Indie až do roku 1946.

Na základě Amienské smlouvy byla k Britskému impériu v roce 1802 připojena část Cejlonu (dnešní Srí Lanka). Tento ostrov byl britskou korunní kolonií, a byť byl bezprostředním sousedem Britské Indie, nebyl její součástí. Co se týče nepálského a bhútánského království, tak tyto státy sice vedly válku s Brity, avšak posléze s nimi podepsaly příměří a Britové je považovali za nezávislé státní celky.[2][3] Další bezprostřední soused Britské Indie, sikkimské království, sice bylo po podepsání britsko-sikkimské smlouvy z roku 1861 ustanoveno za knížecí stát, avšak otázka jeho suverenity zůstala neurčena.[4] Maledivy byly britským protektorátem od roku 1887 do roku 1965, ale nebyly součástí Britské Indie.