Veleslav Wahl

Narodil se 15. května 1922 v Praze do finančně dobře situované rodiny[1] předního pražského právníka JUDr. Veleslava Wahla (9. dubna 1891 – 7. července 1942).[2][3] Od mládí projevoval zájem o přírodu.[3] Některá jeho ornitologická pozorování mu byla zveřejněna (coby odborné články)[4] v časopise „Československý ornitholog“ již v době, kdy mu bylo teprve 15 let.[3][4] Pozorování prováděl v nejbližším okolí Bělé pod Bezdězem, kde měla rodina Wahlových v polesí „Pankrác“ větší hájovnu.[3] Tento objekt zakoupil jeho otec již v době první Československé republiky[5] a v průběhu let se sem sjížděli i významní činitelé pražského společenského a kulturního života, vedly se zde i politické diskuse, do nichž byl postupně vtahován i mladý Veleslav.[3] Ostatně přírodovědě, zvláště pak ornitologii se věnoval také během svých středoškolských studií (absolvoval Státní reálné gymnázium v Praze XII, maturoval v roce 1940 a po maturitě absolvoval ještě abiturientský kurz[6]).[1]

Během druhé heydrichiády (v roce 1942) byl Němci popraven (za účast v protiněmeckém odboji) jeho strýc Karel Wahl.[3][1] V témže roce (1942) byl popraven nacisty i jeho otec[3] a to rovněž za účast v protinacistickém odboji[1] (byl činný v odbojové skupině JUDr. Přemysla Šámala). [p 1] [p 2] Veleslava ukryl před nacisty Dr. Julius Komárek v pražské zoologické zahradě jako vědeckého asistenta ředitele zahrady.[3] V té době byl Veleslav v kontaktu s většinou českých ornitologů, především pak se zoologem a ornitologem Doc. RNDr. Waltrem Černým, jemuž dodával svá ornitologická pozorování.[3] Společně s ním též publikoval některá svá pozorování v časopise Sylvia.[3] Kromě toho udržoval Veleslav i písemný styk s řadou zahraničních ornitologů.[3] Řada článků otištěných v odborném tisku během druhé světové války byla završena v roce 1944, kdy Veleslavu Wahlovi vyšla publikace „Pražské ptactvo“.[4] Kniha čítala celkem 270 stran.[3] V první své části se zabývala jednotlivými pražskými biotopy, vztahem ptáků ku člověku a k prostředí velkoměsta, všímala si problematiky ptačího zpěvu a věnovala se i „průtahu“ ptáků Prahou.[3] Druhá část byla rozsáhlejší a popisovala jednotlivé ptačí obyvatele Prahy, každý ptačí druh byl stručně popsán, v jakém žije prostředí, kde se vyskytuje v Čechách a kde žije v Praze a jejím okolí.[3]. (Kniha „Pražské ptactvo“ se dočkala svého druhého vydání po skončení druhé světové války ještě v roce 1945.)[3] [p 3]

Sám Veleslav Wahl během druhé světové války působil v domácím protinacistickém odboji (spolupracoval se skupinou revolučního odborového hnutí (Erban, Cipro)[6]). Založil mládežnickou zpravodajskou skupinu, která se v roce 1943 spojila se skautskou odbojovou skupinou a v květnu 1945 již Veleslav Wahl velel celé Zpravodajské brigádě v síle 3 praporů, tj. velel skupině čítající asi 2000 odbojářů). [p 4] (Zpravodajská brigáda od léta roku 1944 spolupracovala s demokratickou nekomunistickou odbojovou organizací Radou tří (R3).[1]) Ke konci druhé světové války se Veleslav Wahl podílel na přípravách pražského povstání.[1] Seznámil se s československý vojákem, příslušníkem britského paravýsadku Platinum-Pewter, kapitánem Jaromírem Nechanským,[3] který byl v pražském květnovém povstání 1945 vojenským pověřencem České národní rady.[3] V době květnového povstání 1945 (a bezprostředně po skončení druhé světové války) byl Veleslav Wahl nejmladším aktivním členem České národní rady (zastupoval zde mládež).[3]

Za svoji protiněmeckou odbojovou činnost dostal po skončení druhé světové války Československý válečný kříž 39[5] a další dvě vyznamenání.[3] (jedním z nich byla Československá medaile za zásluhy I. stupně.[1][5]) Po druhé světové válce (po otevření českých vysokých škol v roce 1945[6]) začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (I. státní zkoušku a I. rigorózní. zkoušku složil na poprvé po 3. semestru[6]) a současně také studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (obory zoologie a botanika[6]).[1][5] Pokračoval ve své politické i ornitologické práci. Často zajížděl na rodinnou hájenku „Pankrác“; v okolí Bělé pod Bezdězem se Veleslav Wahl věnoval dále svým ornitologickým pozorováním a též i myslivosti.[5] V roce 1945 se stal členem Československé sociální demokracie a byl aktivistou jejího studentského hnutí.[1][5] V roce 1946 se oženil s Taťánou Růžičkovou (viz níže).[5] Již v roce 1947 se Wahl seznámil s americkým diplomatem Walterem Birgem.[1] V březnu 1949 oslovil Wahla již zmíněný Walter Birgh a nabídl mu možnost spolupráce se Spojenými státy.[1] Veleslav Wahl jej pak následně „propojil“ se svým přítelem z odboje Jaromírem Nechanským.[1]

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se ještě v roce 1948 Veleslav Wahl zapojil do činnosti odbojové skupiny majora Jaromíra Nechanského a pomáhal organizovat domácí 3. odboj.[3] Spolu s Nechanským začali budovat ilegální síť působící ve prospěch amerických zpravodajských služeb.[1] Tato síť se během let 1948 a 1949 rozrostla do rozsáhlé organizace, která byla rozdělena do několika podřízených částí. Sekce, která přímo podléhala Wahlovi, se nazývala Jih a působila především na Písecku.[1] Nechanský se pokusil vytvořit zpravodajskou skupinu Holub–Slavík (H–S). Jak Nechanský tak i Wahl se ale stali oběťmi provokace náčelníka kontrarozvědky.[3] [p 5] V srpnu 1949 StB zatkla jednoho z příslušníků skupiny H-S. Dne 30. srpna 1949 byl Jaromír Nechanský odeslán na dovolenou a 4. září 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice, za což byl dne 14. června 1950 odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. Veleslav Wahl byl zatčen 12. září 1949 [p 6] v rámci akce „Hansa“.[1] Na konci soudního přelíčení (konalo se od 19. až do 22. dubna 1950) byl Státním soudem v Praze (dne 22. dubna 1950[5]) odsouzen k trestu smrti.[1] [p 7] Odvolání ani žádost o milost adresovaná tehdejšímu prezidentu Klementu Gottwaldovi rozsudek neovlivnily.[1] Nechanský i Wahl byli popraveni v pankrácké věznici dne 16. června 1950[9][3][1] v ranních hodinách. V hodinu popravy Veleslava Wahla udeřil blesk do starobylé lípy rostoucí u hájenky „Pankrác“ a tímto zásahem byl strom zničen.[5] Údajně se tak naplnila věštba, která prý rodinu Wahlových provázela, a sice, že „mečem vymře rod po meči“.[5] Bezmála po pěti měsících od jeho popravy, si podala (dne 3. listopadu 1950) matka Veleslava Wahla stížnost na nevydání jeho osobních věcí i Wahlova dopisu na rozloučenou.[5] Státní prokurátor navrhl, aby stížnost zůstala bez odpovědi.[5]

Tělo Veleslava Wahla bylo zpopelněno ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna jeho urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici, kde její stopa mizí.[10] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Wahlův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[11]

• VESELOVSKÝ, Zdeněk. K nedožitým sedmdesátinám Veleslava Wahla. Sylvia. 1991, čís. 28, s. 135–137. Dostupné online. ISSN 1210-9819.
• PRECLÍK, Vratislav: „Vzpomínka na hrdiny třetího odboje (Heliodor Píka, Milada Horáková)“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2019, ročník XXVII. číslo 127. ISSN 1210-1648, strany 6–10

• Švédské velvyslanectví v Praze

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Veleslav Wahl na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Veleslav Wahl
• ROMAN, Václav. Zdaleka to nebyla jen Horáková: 3 příběhy zapomenutých obětí komunistického režimu, které byste měli znát [online]. Extra Online Media s.r.o., 2018-06-27 [cit. 2018-12-27]. Dostupné online.
• Pocta všem, kteří vzdorovali: Výstava u příležitosti 50. výročí popravy Dr. Milady Horákové - Veleslav Wahl [online]. Národní archiv České republiky, 2000 [cit. 2018-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-28.
• Vojenský historický ústav Praha: Vznik vojenské komise ČNR v dubnu 1945 Složení vojenské komise ČNR (Jaromír Nechanský krycí jméno „kapitán Jiří“); podporučík v záloze Václav David (krycí jméno „Hora“); štábní kapitán generálního štábu Stanislav Marek (krycí jméno „Štába“); nadporučík jezdectva v záloze dr. Čestmír Mattuš; poručík Jaroslav Prosser; Veleslav Wahl (Jasoň, Borský); podplukovník ing. Antonín Sameš; major int.sl. Vladimír Černý).