Václav David

V roce 1929 absolvoval obchodní akademii a poté pracoval v ČKD jako mzdový účetní. Od roku 1929 se angažoval v komunistickém mládežnickém hnutí Komsomol. Od roku 1935 byl členem KSČ. V letech 1934–1939 působil jako tajemník Svazu přátel Sovětského svazu a redigoval časopis Svět sovětů.[2][3][4]

V letech 1944–1945 byl členem IV. prozatímního ilegálního vedení KSČ, kde měl na starosti zajišťování vojenských úkolů a ochranu strany. V dubnu 1945 byl členem České národní rady jako revolučního orgánu na konci nacistické vlády a byl členem její vojenské komise během pražského povstání. V letech 1945–1948 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ a v letech 1951–1953 tajemníkem ÚV KSČ. Dlouhodobě se angažoval ve Svazu československo-sovětského přátelství, kde měl v letech 1953–1972 funkci místopřededsedy a v letech následujících až do roku 1987 předsedy.[2][3]

4. června 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho potvrdil i VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. Od března 1946 do června 1954 (vesměs v době nejdrsnějšího porušování základních práv, ničení rodin a životů) byl členem Předsednictva ÚV KSČ, od dubna 1946 do dubna 1948 i členem Sekretariátu ÚV KSČ (od září 1951 do ledna 1952 zastával funkci člena Organizačního sekretariátu ÚV KSČ). V září 1951 se stal tajemníkem ÚV KSČ a zůstal jím do ledna 1952.[5]

Po několik desítek let zasedal nepřetržitě v nejvyšších zákonodárných sborech Československa. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ.[6] Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění[8] a zde pak zasedal až do roku 1968 (od roku 1960 pod názvem Národní shromáždění Československé socialistické republiky). Byl zvolen ve volbách v roce 1954, volbách v roce 1960 i volbách v roce 1964. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a mandát získal i ve volbách v roce 1971, volbách v roce 1976, volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986. V letech 1971–1986 působil navíc jako předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Jeho mandát zanikl až 12. ledna 1990 v rámci výměny složení zastupitelských sborů po sametové revoluci (takzvaná kooptace).[9][3]

Zastával i významné vládní posty. V letech 1953–1968 byl ministrem zahraničních věcí Československa. Z této funkce odešel až během pražského jara. V srpnu téhož roku přivítal invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a pak se stal v letech 1969–1971 velvyslancem v Bulharsku.[2][3] Jako vrcholný a dlouholetý exponent komunistického režimu byl mnohokrát vyznamenán v Československu i v zahraničí.[10] V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, roku 1960 a znovu roku 1980 Řád Klementa Gottwalda a roku 1973 získal Řád Vítězného února.[5]

• druhý Československý válečný kříž 1939, 1945.[10]

• Československá medaile za zásluhy I. stupně, 1946, dvakrát
• Řád 25. února, 1949
• Albánský řád Svobody, 1950
• Řád státního praporu KLDR, I. stupně, 1955
• Řád republiky, 1955
• Merité combatant, francouzský řád, 1957
• syrský řád Za zásluhy, 1957
• Za zásluhy 10 let Lidových milicí, 1958
• etiopský řád Manelika II., 1959
• Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti, 1960, 1980
• Nejvyšší řád kambodžské republiky, 1960
• Řád hvězdy Indonéské republiky, III. třídy, 1961
• Řád Vítězného února, 1973