Ďáblický hřbitov

Ďáblický hřbitov se rozkládá v severní části Prahy na Střížkově, Ďáblická 564/2A, na rozhraní se čtvrtí Ďáblice[pozn. 1] Svou rozlohou 14,3 hektarů je druhý největší po Olšanských hřbitovech. Je památkově chráněn od roku 1958, v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.

Ďáblický hřbitov
Vstupní brána hřbitova
Lokalita
StátČesko Česko
ObecPraha
AdresaPraha 8-Střížkov
Zeměpisné souřadnice50°8′11,04″ s. š., 14°28′46,92″ v. d.
Specifikace
Stavební slohkubismus
Odkazy
Kód památky41368/1-2063 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V městské části Ďáblice je také menší starý ďáblický hřbitov s rozlohou 0,2 ha založený v roce 1896.

Historie

Velký hřbitov byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana.

Protože bylo potřeba nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy a odlehčit centrálním Olšanským hřbitovům, navrhla roku 1922 Státní regulační komise vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy. Pro obyvatele na pravém břehu Vltavy v severovýchodní část Prahy měl sloužit tento ďáblický hřbitov, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. V červenci 1925 určil Městský úřad regulační v souhlasu se stanoviskem Státní regulační komise kromě jejich umístění i rozlohu, která měla dosáhnout 560 000 m².[1]

Pohřbení

Nachází se zde přes dvacet tisíc evidovaných řadových hrobů. V rodinném hrobě je zde pochován básník a překladatel Kamil Bednář, jeho manželka Emilie Bednářová a její sestra Ludmila Jiřincová.[2]

Kromě toho zde od roku 1943 byly pohřbívány do společných hrobů ostatky neidentifikovaných osob, sebevrahů, mrtvol po pitvách apod. V neoznačených hrobech je zde pohřbeno i několik popravených nacistických zločinců, např. K. H. Frank. V centrální části se nachází čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů z druhé světové války a obětí Pražského povstání.

V severní části hřbitova je čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech, zřízené v devadesátých letech 20. století. Mimo jiných je zde pohřbena matka bratrů Mašínů a další. Na stejném místě byli pohřbíváni i padlí účastníci protinacistického odboje, např. Jan Kubiš, Jozef Gabčík nebo Václav Morávek. Do roku 2014 zde byl pohřben v hromadném hrobě Josef Toufar, katolický kněz umučený v roce 1950 ve vyšetřovací vazbě (v roce 2014 exhumován a 12. července 2015 pohřben ve své farnosti v Číhošti na Vysočině). Společnou hrobku zde mají salesiáni. Je zde pohřbena také Anna Janatková.

Galerie
  • Čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech
  • Informační deska
  • Celkový pohled
  • Detail reliéfu
  • Symbolické hroby

Zajímavosti

Roku 1912 byla současně s Ďáblickým hřbitovem plánována výstavba nového městského hřbitova v Hostivaři, která se však nerealizovala. V témže roce se Elektrické podniky královského hlavního města Prahy začaly zajímat o možnost přepravy pohřbů elektrickými tramvajemi.[3]

Poznámky
  1. Podle Císařských povinných otisků map stabilního katastru Čech vydaných v letech 1824–1843 patřilo území hřbitova do katastru obce Ďáblice.

Reference
  1. VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. Praha: Academia, 2012-2017. 3 svazky. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek 1, A–L, s. 572.
  2. KOVAŘÍK, Petr: Procházky po pražských hřbitovech. Praha : Euromedia Group, 2017. ISBN 978-80-242-5830-0. S. 208
  3. Pohřební tramvaj v pražských ulicích. Převážela mrtvé vojáky z nemocnic na hřbitovy. In: Miluju Prahu, David Černý. Autor Adam Bartas. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.