Poslední adresa (projekt)

Projekt se v Rusku opírá o zákon O rehabilitaci obětí politických represí z roku 1991[6], který definuje období považované za období politických represí v Rusku a SSSR – jejich počátek vymezuje bezprostředně datem 25. října (7. listopadu) 1917 – a stanovuje, co je považováno za politické represe.

V České republice se projekt opírá o Zákon o rehabilitacích č. 87/1991 Sb. přijatý ve snaze zmírnit křivdy, k nimž došlo v období let 1948 až 1989.

Projekt v České republice představilo veřejnosti sdružení Archipelag a Gulag.cz v roce 2015. Prvotním záměrem bylo umístit tabulky Poslední adresy obětem, odvlečeným v květnu 1945 do SSSR a tam popraveným. "Sovětská NKVD a speciální jednotka Smerš po dobytí Prahy Rudou armádou v květnu 1945 odvlekly do gulagů několik set československých občanů, převážně ruského původu. Mezi nimi byl například i armádní generál Sergej Vojcechovský. Sdružení dobrovolníků a potomků obětí chce nyní na domy, kde tito lidé před zatčením žili, umístit tabulky připomínající tragické osudy unesených, kteří zmizeli za tichého přihlížení svých spoluobčanů."[7]

V roce 2016 se původní myšlenka projektu rozšířila na uctění památky českých obětí komunistického režimu v Československu a projekt zastřešil Ústav pro studium totalitních režimů. V Den politických vězňů 27. června 2017 byly umístěny první čtyři pamětní tabulky obětem komunistických represí v Československu.[8] Výrobu a umístění samotných tabulek, stejně jako organizační zajištění projektu realizuje v České republice Ústav pro studium totalitních režimů, který poskytuje také odbornou badatelskou a archivní základnu.

Tabulky Poslední adresy obětem komunistického režimu umístěné v České republice:

• student Karel Bacílek, Trojická 387/2, Praha 2[9][10][11][12][13]
• policista Jozef Macej, Krátkého 143/1, Praha 9[14][10][11][12][13]
• student a ornitolog Veleslav Wahl, Úvoz 156/13, Praha 1[15][10][11][12][13]
• technický úředník Slavoj Šádek, Eliášova 331/7, Praha 6[16][10][11][12][13]
• vrchní strážmistr Karel Strmiska, U vysočanského pivovaru 419/10, Praha 9[17][18][19][20][21]
• právník Jaroslav Borkovec, Bubenská 412/7, Praha 7[22][18][19][20][21]
• politik a poslanec Jan Dostálek Mánesova č.p. 987, Kostelec nad Orlicí[23][24]
• plukovník in memoriam Václav Ženíšek, Jablonského 898/16, Plzeň[25][26][27]
• plukovník in memoriam Josef Kučera, Jablonského 898/16, Plzeň[28][26][27]
• vězeňský dozorce Čeněk Petelík – Klatovská třída 2868/218, Plzeň[29][26][27][30]
• účastník II. a III. odboje Miloslav Jebavý, Bolzanova 1, Praha 1[31][32][33][34][35][36]
• student Karel Hájek , Na Poříčí 42, Praha 1[37][32][33][34][35][36]
• kněz Jan Bula, Římskokatolická fara Rokytnice nad Rokytnou č.p. 13[38][39][40][41][42]
• kněz František Pařil, Římskokatolická fara Horní Újezd č.p. 1[43][39][40][41][42]
• kněz Václav Drbola, Římskokatolická fara Babice č.p. 2 (Babice okr. Třebíč)[44][39][40][41][42]
• historik a novinář Záviš Kalandra, Revoluční 1006/5, Praha 1[45][46]
• právník Oldřich Pecl, Pařížská třída 1073/1, Praha 1[47][48][49][50][51]
• pánská krejčová Danuše Muzikářová – Kounicova 69, Brno – Žabovřesky[52][53]
• truhlář František Rod - Komenského 10, Jihlava (budova Okresní galerie Vysočiny)[54]
• obchodník Jan Tuček - Husova 37, Jihlava[55]
• brašnář Karel Veselý [55] - Na Hliništi 44, Jihlava[56][57][58]
• akademický sochař Jaroslav Šlezinger - Fibichova 939/4, Jihlava[59]
• hospodář Václav Dvořák - Říkov 26 u České Skalice[60]
• pracovník Slovanské knihovny Petr Zlenko[60] - Lužická 38, Praha 2[61][62][63][64]
• senátor a politik Vojtěch Dundr - Husinecká 557/4, Praha 3 [65]
• živnostník Alois Kalábek[60] - Svatoplukova 43/2477, Prostějov, tabulka se připravuje k umístění
• obchodník Karel Mucha - Husovo nám. 71, Ledeč nad Sázavou[66][67]

Iniciátorem umístění tabulek může být kdokoli. Česká Poslední adresa poskytuje českým žadatelům pomoc ze zajištěním a organizací umístění tabulky v dnešním Rusku či Ukrajině. V tomto případě se jedná o pamětní tabulky Čechoslovákům, popraveným v letech Velkého teroru v SSSR. Zásadní výzkum v této oblasti uskutečnil historik Mečislav Borák, který v archivech našel více než tisícovku Čechů, kteří zahynuli ve stalinských věznicích. Právě on podal první žádosti o umístění prvních tabulek českým, respektive československým obětem stalinských čistek v SSSR. „Každý zastřelený Čech, který má často zamlčený osud, má právo na to, aby se jeho osud vrátil, byl znovu pojmenovaný alespoň na tabulce, která bude viset v Moskvě“, říká rusista Jan Machonin,[68] který první moskevské tabulky popraveným Čechoslovákům osobně připevnil. „Na podzim 2015 se nám podařilo pověsit první tabulku popravenému Čechovi na Arbatě 51... Byla to tabulka věnovaná Leonidu Frčkovi,“ dodává.[69]

Dne 3. června 2018 se slavnostní odhalení pětice pamětních plaket v Moskvě konalo u příležitosti konference věnované událostem roku 1968 v tehdejším Československu, kterou spoluorganizovaly sdružení Memorial, České centrum v Moskvě, Ústav pro studium totalitních režimů, Zastoupení EU v Ruské federaci aj. za přítomnosti hostů z řad českých vědců, historiků, pamětníků, novinářů i veřejných představitelů.[70] Akce se zúčastnil první předseda Senátu ČR Petr Pithart, výkonná ředitelka sdružení Memorial Jelena Žemkovová, a další.[71][72][73] Pithart při této příležitosti poznamenal: „Dějiny by byly mnohem horší, kdybychom se nedokázali poučit.“ Projev Petra Pitharta u příležitosti umístění pamětní tabulky Antonínu Urbanovi v Moskvě

Petr Pithart umisťuje v Moskvě pamětní tabulku Poslední adresy popravenému automechanikovi K. Maškovi (3.6.2018)

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se v rámci své oficiální návštěvy Moskvy zúčastnil dne 16. října 2018 slavnostního umístění pamětní plakety Václavu Pilařovi.

V červnu 2021 byly první tabulky československým obětem sovětských politických represí umístěny na Ukrajině.

Ve spolupráci s českým krajanským sdružením na Ukrajině byly 8. a 9. června 2021 umístěny první dvě dvojjazyčné tabulky v ukrajinštině a češtině v Žitomíru na památku popraveného dělníka Františka Froňka a v obci Bohemka v Nikolajevské oblasti, kde tabulka připomíná popraveného zemědělce Františka Jančíka.

Pamětní tabulky českým obětem politických represí v SSSR:

• účetní Josef Kroul[74] – Strastnoy bulvar 6, Moskva[68][75]
• letec Jan Březina – Ananjevskij pereulok 5, Moskva[76][77]
• překladatel Leonid Frček – Arbat 51, Moskva[69]
• učitelka tance Gertruda Aroseva – ul. Serafimoviča 2, Moskva[71][72][73][78]
• úředník Alexandr Fiala – Blagoveščenskij pereulok 4/18, Moskva[79][80]
• automechanik Konstantin Mašek – Bolšaja Nikitskaja 22, Moskva[73][72][71]
• úředník Vladislav Petras – ul. Akademika Petrovskogo 5/1, Moskva[71][72][73]
• dělník Ignát Petruk – ul. Akademika Petrovskogo 5/1, Moskva[71][72][73]
• inženýr Václav Pilař – Valovaja 10, Moskva
• architekt Antonín Urban – Ananjevskij pereulok 5/12, Moskva[81][82][83]
• Albert Zikmund – ul. Kazakova 18, Moskva, tabulka se připravuje k umístění
• Boris Kučera[84] – ul. Zemljanoj val 27, Moskva, tabulka byla umístěna dne 18. listopadu 2019[85]
• uzenář František Froněk[60] - ul. Pokrovskaya 106, Žitomir, Ukrajina, tabulka byla umístěna 8. června 2021[86]
• rolník František Jančík[60] - ul. Miru 60, obec Bohemka, Nikolajevská oblast, Ukrajina, tabulka byla umístěna 9. června 2021[87][88]

Základním zdrojem informací o bezmála 3 milionech osob, jež se staly oběťmi politických represí v SSSR je databáze nevládní neziskové historické a osvětové organizace Memorial. Vyhledat své příbuzné či známé podle jména nebo adresy může kdokoli prostřednictvím databáze projektu, k níž společnost Memorial poskytla svůj archiv údajů o obětech politických represí vytvořený na základě regionálních Knih paměti[89] – právě tato archivní databáze byla základem tradiční akci Vracení jmen (Возвращение имён[90]), která se každoročně koná 29. října u Solověckého kamene, památníku obětem politických represí, na Lubjanském náměstí v Moskvě. Databáze obětí represí z řad obyvatel Leningradu (Petrohradu) a Leningradské oblasti, kteří byli následně rehabilitováni, je založena na materiálech shromážděných historikem Anatolijem Rozumovem, který pracuje na Knize paměti obětí politických represí v SSSR Leningradský martyrolog už čtvrt století.[91]

V databázích lze dohledat i československé oběti sovětských represí. Pro české uživatele jsou databáze zpřístupněny na internetových stránkách Poslední adresa v záložce Oběti politického teroru v SSSR, kde je i návod k vyhledávání v databázích a také vysvětlivky k jednotlivým položkám ve vyhledávači.

Dne 28. 9. 2015 získal projekt Poslední adresa ocenění časopisu Snob Vytvořeno v Rusku v kategorii sociální projekty a certifikát na umístění 50 tabulek. Do rukou předsedy mezinárodní společnosti Memorial Arsenije Roginského předala cenu šéfredaktorka časopisu Novoje litěraturnoje obozrenije Irina Prochorova.[92]

Dne 2. 12. 2015 obdržel iniciátor projektu Sergej Parchomenko cenu "The Moscow Times Awards" v kategorii sociální odpovědnost jednotlivců za práci na projektu Poslední adresa. V době ocenění bylo v Rusku instalováno více než 100 pamětních tabulek a přijato na 1000 žádostí na výrobu tabulek dalších.[93]

Dne 30. 12. 2015 byl projekt označen časopisem New Times za událost roku.[94]

15. června 2018 byla iniciativě Poslední adresa udělena cena Karla-Wilhelma Frickeho Za demokracii a svobodu z rukou Joachima Gaucka.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poslední adresa na Wikimedia Commons
• Stránky projektu Poslední adresa
• Abecední seznam umístěných pamětních tabulek s biografickými údaji
• Oficiální stránka projektu Poslední adresa na sociální síti Facebook

• Из последнего адреса — в вечность // Мурманский вестник, (29.08.2014). Archivováno 8. 4. 2016 na Wayback Machine
• Сергей Пархоменко. Мне важно, что это не VIP-персоны // Открытая Россия, (23.11.2014). Archivováno 15. 8. 2016 na Wayback Machine
• Евгений Асс: Я не верю в то, что в России можно править только сильной рукой и топором // «Культпросвет», (2.02.2015).
• Сергей Пархоменко: «Последний адрес» — ответ на агрессивный сталинизм // Эхо Москвы в Перми, (2.02.2015).
• Проект, который должен стать движением // ХХ век, (2.02.2016).
• «Последний адрес»: Рассуждение на тему // телеканал «Дождь», (18.12.2013).
• В Москве стартовала акция памяти жертв политических репрессий // телеканал НТВ, (10.12.2014).
• Последний адрес // Репортаж Латвийского телевидения, (11.05.2015).
• Репрессированные родственники: хроника поиска документов // Эхо Москвы, (02.09.2015).
• Владимир Познер "О памяти жертв советского строя" // Первый канал, (21.09.2015).
• В Барнауле установили домовые таблички с именами репрессированных // Вести 22 (Алтай), (20.02.2016). Archivováno 6. 6. 2016 na Wayback Machine
• На стене написано: «Расстрелян». РИА ИД «Компаньон». 28.01.2015.
• Проект о жертвах репрессий «Последний адрес» получил немецкую премию // Радио «Свобода», 15 июня 2018 г.
• В Тбилиси «Последний адрес» впервые установил мемориальный знак жертве политических репрессий // Новости-Грузия, 6.10.2018 Archivováno 23. 3. 2020 na Wayback Machine
• Сара Рейнсфорд. Как в России борются с ностальгией по Сталину. BBC Русская служба (23 февраля 2016). Дата обращения 21 декабря 2017.

• Humble Memorials for Stalin’s Victims in Moscow (anglicky) New Yorker (13.12.2014).
• Operation "Letzte Adresse" (německy), Zeit Online (12.01.2015).
• Die "letzte Adresse" der Stalin-Opfer (německy), Arte (2.04.2015).
• La "dernière adresse" des victimes de la Grande Terreur (francouzsky), Arte (2.04.2015).
• Dernière adresse connue... au temps de la terreur stalinienne (francouzsky), Le Monde (16.02.2015).
• Russian Project Honors Stalin’s Victims and Stirs Talk on Brutal Past (anglicky), New York Times (20.09.2015).
• Remembering the Soviet Union’s Disappeared (anglicky), The Atlantic (20.12.2015).
• Stalinist memory politics: Putin’s Russia grapples with double-edge sword (anglicky), Al Jazeera (13.02.2016).
• "Последний адрес": как в России борются с ностальгией по Сталину (rusky), BBC (23.02.2016).
• Gedenken in Moskau: Stolpersteine für Stalins Opfer (německy.), Der Spiegel (21.04.2016).