Veřejný ochránce práv (Česko)

Kancelář veřejného ochránce práv

Sídlo VOP v Brně

Působnost ochránce se vztahuje na:

• Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad
• ministerstva
• Radu pro rozhlasové a televizní vysílání
• kraje a obce při výkonu státní správy (nikoliv však v případě, že rozhodují jako samospráva)
• jiné správní úřady s působností na celém území státu a úřady jim podléhající
• Policii České republiky (pokud nejedná jako orgán činný v trestním řízení)
• armádu
• Hradní stráž
• Vězeňskou službu
• zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence
• veřejné zdravotní pojišťovny

Naopak se výslovně nevztahuje na:

• Parlament České republiky
• prezidenta a vládu
• Nejvyšší kontrolní úřad
• zpravodajské služby
• orgány činné v trestním řízení
• státní zastupitelství a soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů

Ochránce má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.

Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci. Může ale podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení podzákonného předpisu (nařízení vlády, vyhláška) nebo jeho jednotlivých ustanovení.[3]

Veřejný ochránce práv jedná na základě

• podnětu fyzické nebo právnické osoby adresovaného jemu
• podnětu adresovanému poslanci nebo senátorovi, který mu jej dále postoupil
• podnětu adresovanému některé z komor Parlamentu, která mu jej dále postoupila
• vlastní iniciativy

Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem podnětu by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu. Podněty k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.

Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na šest let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta a Senátu. Dle současné právní legislativy je neodvolatelný. Výkonu funkce se ujímá složením tohoto slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.“[4]

Veřejný ochránce práv má svou kancelář a kromě svého zástupce může mít jmenovány asistenty, kteří pak jednají jeho jménem.

Slova ombudsman využívají v Česku i některé úřady a velké firmy, aby ukázaly vstřícný přístup k zákazníkům nebo aby předcházely sporům vedeným přes média (reputační riziko). Na rozdíl od ombudsmana voleného parlamentem jsou však tito lidé placeni institucí, která je přijala (zaměstnala), takže jejich nezávislost může být zpochybněna. Takto například funguje:

• Ombudsman Českého rozhlasu
• Ombudsman České asociace pojišťoven[7]
• Ombudsman Ministerstva vnitra[8]
• Ombudsmani některých bank atd.