Zdravotní pojišťovna

Zdravotní pojišťovna je specializovaná zdravotní a finanční instituce, jejímž hlavním úkolem je provádět všeobecné zdravotní pojištění. Způsob a rozsah provádění zdravotního pojištění je dán platnými právními normami. Zřízení zdravotních pojištění je upraveno zákonem č. 551/1991 Sb. O Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 280/1992 Sb. O resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.

Veřejně dostupnou analýzu výhod a nevýhod zřízení více zdravotních pojišťoven není po 20 letech jejich existence možno dohledat, má tedy smysl zde postupně vytvořit reálný přiměřený přehled:

Dosud ověřené výhody:

1. Každý občan v produktivním věku má právo si vybrat mezi všemi pojišťovnami, které poskytují různé nadstandardní výhody při preventivních prohlídkách, zdravotní rekreaci i poskytování plateb za nadstandardní zdravotnické výkony.
2. Každá pojišťovna musí udržovat svoji platební schopnost a je tedy částečně zainteresována na omezování svých provozních nákladů i nákladů smluvních zdravotních zařízení s cílem zajistit, aby se vybrané zdravotní pojistné vynakládalo v co největší míře na zdravotní péči o pojištěnce.

Dosud ověřené nevýhody:

1. Kontrola efektivity jednotlivých smluvních zdravotních zařízení, které musí mít smlouvy s více zdravotními pojišťovnami, je velmi složitá, nepřehledná a má omezenou účinnost. Pro každé zdravotní zařízení je obtížnější komunikace s více zdravotními pojišťovnami.
2. Zákonem stanovené vybrané zdravotní pojistné je vynakládáno i na činnosti, které nemají vliv na zdraví pojistníků. Např. náklady na reklamu jednotlivých pojišťoven, náklady na manažery více pojišťoven, údržbu nemovitostí, údržbu a aktualizaci SW produktů zajišťujících obdobné funkce.
3. Databáze, z nichž lze zjistit statistické podklady pro hodnocení funkce zdravotnictví, jsou rozptýlené a nekompatibilní, řízení zdravotnictví je pro ministerstvo výrazně složitější než v případě existence pojišťovny jediné.
4. Všichni zaměstnavatelé mají dražší a složitější komunikaci i platební rutiny, neboť jejich zaměstnanci obvykle nepatří do stejné zdravotní pojišťovny.