Věžnička

Původní název Věžnice vznikl substantivizující příponou -ice z přídavného jména věžná. Tato přípona podle Profouse souvisí s polohou obce u potoka.[3] V první zmínce o obci z roku 1502 je označována jako Věžnice za Březinou,[4] roku 1654 Wiežnicžka.[3] V letech 1869–1921 nesla pojmenování Malá Věžnice.[5] Rozhodnutím ministerstva vnitra z roku 1924 se změnil název z Malé Věžnice na Věžničku.[6]

První zmínka o obci pochází z roku 1502, kdy ves nesla název Věžnice za Březinou.[4] V té době patřila ke strážným vsím polenského hradiště.[6] Po celou svou historii byla součástí polensko-přibyslavského panství. Nejprve ji vlastnili páni z Kunštátu, ti ji později prodali Trčkům z Lípy. V roce 1538 majetek získal Karel z Valdštejna, jehož dcera si polenské panství přinesla roku 1553 jako věno do manželství se Zachariášem z Hradce. V roce 1597 vlastnictví převzal Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu.

Roku 1623 bylo Rudolfu Žejdlicovi panství za účast v českém stavovské povstání zkonfiskováno a majetek získal kardinál František z Ditrichštejna, jehož rod Polnou a okolí držel dalších tři sta let.[4] V roce 1636 zde žilo třináct sedláků, od téhož roku se datuje Pamětní kniha obce Věžnička. Roku 1750 tu vznikla jednotřídní škola, po požáru v roce 1756 byla postavena jednopatrová školní budova.[6] Roku 1778 Věžnička obdržela privilegium dědičné rychty se všemi rychtářskými právy.[4]

Mapa Věžničky
z Prvního vojenského mapování (1764)

V letech 1869–1880 spadala obec pod okres Polná, v období 1880–1961 pod okres Německý Brod (později Havlíčkův).[5] V roce 1898 ji postihl velký požár.[6] Dne 29. března 1899 byla v nedalekém lese Březina zavražděna místní rodačka 19letá švadlena Anežka Hrůzová a z vraždy, jíž byl připisován rituální motiv, byl obviněn žid Leopold Hilsner. Tato událost odstartovala antisemitské vlny na českém území, pro které se vžil název hilsneriáda. Roku 1901 byl ve Věžničce založen hasičský sbor a postavena hasičská zbrojnice.[4] V letech 1905–1909 nechala obec vystavět silnici do Polné a zregulovat Janemský potok, který protéká středem obce. Voda tohoto toku se do té doby několikrát ročně vylévala z břehů a zaplavovala okolní domy.[4] V roce 1910 byla školní budova přistavěna o jedno patro, kde se nacházela učebna a kabinet s příslušenstvím. V první světové válce zahynulo pět místních obyvatel. Roku 1922 tu založili obecní knihovnu s 98 svazky. Elektřina byla zavedena v roce 1925, o rok později veřejné osvětlení. Telefon byl zaveden roku 1940.

Po založení JZD v roce 1956 byly vystavěny zemědělské a hospodářské budovy. Téhož roku byl zprovozněn obecní rozhlas.[6] Od roku 1961 obec patří pod okres Jihlava.[5] V roce 1974 byla zavedena kanalizační síť, začala stavba silnice do Ždírce, vybudována byla hráz návesního rybníka a zrušena místní základní škola. V letech 1976 až 1990 Věžničku spravoval Ždírec.[6] V 90. letech proběhla přestavba návesní zvonice a výstavba mostu přes Jamenský potok a hasičské zbrojnice.[7] Roku 1997 Jamenský potok překlenul druhý tzv. Horní most. V roce 2002 byla dokončena plynofikace obce.[4]

Obec Věžnička leží v okrese Jihlava v Kraji Vysočina dva kilometry západně od Ždírce, tři kilometry jižně od Polné a dvanáct kilometrů severovýchodně od krajského města Jihlava. Rozloha katastru obce činí 4,53 km², z toho zaujímá orná půda 2,37 km², zahrady 0,04 km², trvalé travní porosty 0,78 km², lesní půda 1,04 km², vodní plochy 0,03 km², zastavěné plochy 0,03 km² a ostatní plochy 0,22 km².[8] Obec má jedno katastrální území s názvem Věžnička.[9]

Geologická stavba, reliéf a půdy

Vrch Prašivec (574 m n. m.)

Z geologického hlediska je území součástí Českého masivu. Z hornin převažuje rula a hlína, písek a štěrk.[10] Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně stojí na rozmezí Hornosázavské pahorkatiny a Křižanovské vrchoviny, jejich podcelků Jihlavsko-sázavské brázdy a Brtnické vrchoviny, v jejichž rámci spadá pod geomorfologické okrsky Štocký stupeň a Řehořovská pahorkatina.[11] Průměrná nadmořská výška činí 490 metrů.[12] Nejvyšší bod, vrch Prašivec (574,2 m n. m.), leží v lese Březina, jehož název nese i na některých mapách. Název kopce pochází od slovesa prášit a pojmenování získal podle zprašování sněhu v zimním období, kdy fungoval jako orientační bod.[13] Nejnižší bod se nachází u mostu přes řeku Jamenský potok v centru obce ve výšce 489 m n. m.[14]

Na převážné části území se vyskytuje pseudoglejová půda, okolo Jamenského potoka glejová a jihovýchodní okraj katastru tvoří kambizemě.[15]

Flora a fauna

Jamenský potok

V rámci biogeografického členění se řadí k provincii středoevropských listnatých lesů, Hercynské podprovincii, Havlíčkobrodskému bioregionu.[18] Území se nalézá ve fytogeografickém obvodu Českomoravského mezofytika, v okrese 67 Českomoravská vrchovina.[19] Lesy v katastrálním území obce Věžnička náleží do přírodní lesní oblasti 16 – Českomoravská vrchovina. Obec obklopují jehličnaté, místy také smíšené lesy. Dříve převažovaly buky a jedle, avšak vlivem lesního hospodářství převládá smrk ztepilý. Severní část katastru tvoří Obecní les a les Březina. Jihovýchodně stojí les s názvem Lipiny. Jižně od obce najdeme Hladový les a Ždírecký zádušní les.[20] Potenciálně přirozenou vegetací je bučina s kyčelnicí devítilistou.[21] Krajinu tvoří pole a louky s trvalým travním porostem. Podél vodních toků rostou olšiny (Alnus) s bledulemi jarními (Leucojum vernum). V lesích se vyskytují borůvky (Vaccinium myrtillus), violky lesní (Viola reichenbachiana) či kapraď samec (Dryopteris filix-mas).[22]

V okolních lesích se vyskytují srnci obecní (Capreolus capreolus) či divočáci (Sus scrofa), z šelem pak kuny lesní (Martes martes) a lišky obecné (Vulpes vulpes). V lesích hnízdí datli černí (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus), sýkory (Parus), pěnice (Sylvia) či drozdi zpěvní (Turdus philomelos), z dravých ptáků se objevují káně lesní (Buteo buteo). Na vlhkých loukách jsou zastoupeny běžné druhy plazů a obojživelníků, např. zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), skokani (Rana), ropuchy obecné (Bufo bufo) či čolci (Triturus). U vodních toků žijí typické druhy ryb a rovněž skokani hnědí (Rana temporaria) a mloci skvrnití (Salamandra salamandra). Na rybnících sídlí kachny divoké (Anas platyrhynchos) či lysky černé (Fulica atra).[22] Na katastrálním území Věžničky se nenachází žádné zvláště chráněné území ani památný strom.

Obec má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Jiří Vomela.

Věžnička je členem Dobrovolného svazku obcí Mikroregionu Polensko[27] a Místní akční skupiny Českomoravské pomezí.[28]

Budova bývalé školy slouží
jako obecní úřad a prodejna.

Nachází se zde výrobna keramiky a hostinec na Statku u Tadeáše, truhlářství a obchod se smíšeným zbožím. Část zemědělských objektů využívá firma GLOBAL.[29] K roku 2011 zde mělo sídlo 17 podnikatelských subjektů.[30] Roku 1956 tu vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které se v roce 1971 sloučilo s JZD Ždírec. Toto spojené JZD Ždírec–Věžnička se v roce 1976 spojilo s JZD Budovatel.[31] Po roce 1989, kdy byl zrušen kravín,[7] byla půda navrácena původním vlastníkům.

Věžničkou prochází silnice třetí třídy č. 34820 z Polné do Ždírce. Dopravní obslužnost obce je zajišťována silniční autobusovou dopravou dopravce ICOM Transport Jihlava. Autobusy jezdí ve směrech na Jihlavu a Polnou. Nejbližší železniční stanice se nachází sedm kilometrů severozápadně v Dobroníně. Obcí vede cyklistická trasa č. 16 ze Slavonic do Přibyslavi[32] a modře značená turistická trasa z Rytířska do Polné.

Záznamy o první škole pocházejí z roku 1750, kdy výuka probíhala v jedné místnosti. V roce 1756 školní učebna vyhořela a na návsi byla postavena jednopatrová školní budova. Od roku 1874 místní učitelé vedli pamětní knihu. Roku 1910 obec nechala přistavět druhé patro. Od roku 1974, kdy byla základní škola zrušena, děti dojíždějí do školy v Polné.[4] V jednopatrové budově bývalé školy se nachází obecní úřad, obchod se smíšeným zbožím, místní veřejná knihovna, klubovna pro mládež a společenská místnost. Na Statku u Tadeáše probíhají různé kulturní akce (např. oslavy slunovratu), ke sportovnímu vyžití obyvatel slouží fotbalové hřiště v jižní části obce. Místní sbor dobrovolných hasičů sídlí v hasičské zbrojnici na návsi.

Unikátní sklepy, tzv. lochy

• Staré sklepy tzv. lochy jsou vyhloubené v zemi na stráních a nacházejí se převážně na návsi okolo hlavní silnice.
• Smírčí kámen o výšce 92 cm, šířce 55 a tloušťce 18 cm se tyčí v Obecním lese jeden kilometr severozápadně od obce a přibližně 500 metrů od Jamenského potoka. Jedná se o křížový kámen se záhadnými symboly, které dodnes zůstávají nerozluštěné. Na kameni je vyryt reliéfní tlapatý kříž, který má pod rameny dvě nádoby. Dle pověsti zde byla zabita žena s nůší, jiná pověst vypráví o násilné smrti bednáře.[33] Kulturní památkou se stal před rokem 1988.
• Kaplička stojí v parčíku u návesního rybníka. Jednoduchá stavba čtvercového půdorysu se světle šedou brizolitovou omítkou má oplechovanou střechu, z jejíhož středu ční zvonice se zvonem na ruční pohon. V nice na zadní stěně kaple stojí zarámovaná socha Panny Marie, která drží malého Ježíška. Interiér kaple zdobí několik obrazů. Dveře jsou uzavřeny kovanou mříží, která umožňuje pohled dovnitř. Datum výstavby není známo, přestavba proběhla v roce 1991.[34]

Narodila se zde Anežka Hrůzová, která pracovala jako švadlena v nedaleké Polné. Dne 29. března 1899 byla ve svých 19 letech zavražděna a z její vraždy, údajně rituálně motivované, byl obviněn žid Leopold Hilsner. Soudní procesy s Hilsnerem odstartovaly antisemitské nálady a protižidovskou kampaň, známou jako „hilsneriáda“. Anežčin most přes Zhořský potok u Polné, nacházející se nedaleko místa jejího skonu, byl pojmenován na její památku.[6]

V letech 1882 až 1886 na místní škole vyučoval přírodovědec a mykolog Jan Bezděk (1858–1915), jenž je autorem řady článků s přírodovědní tematikou a houbařského atlasu Houby jedlé a jedovaté.[4]