Brizolit

Brizolit, lidově též břízolit nebo březolit, je druh jednovrstvé vápenné omítky, která se nanáší na zdrsněný podklad z jádrové omítky. Používané zejména na vnější fasády budov. Lze se setkat i s názvem Minerální škrábaná omítka, ale ten se používá u moderních stavebních hmot a rozhodně se nejedná o břizolit. Typický povrch je rovný, hrubý, s malými prohlubněmi o velikosti cca 0,5 × 0,5 cm a s drobnými lesklými ploškami slídy. Na brizolit se nenanáší žádná další vrstva.

Brizolitová omítka na tzv. šumperáku

Původní brizolit v Česku začala vyrábět v roce 1912 kaolinka a porcelánka v Horní Bříze na Plzeňsku, odkud pochází i uvedený lidový název „břízolit“. V současnosti ho jako suchou maltovou směs dodává např. a.s. Sedlecký kaolin, LB Cemix, s.r.o. nebo s.r.o. Weber.

Směs se již dnes vyrábí průmyslově a dodává již jako hotová pytlovaná. Obsahuje kopaný písek o frakci 0 až 6 mm, hrubě drcenou slídu, vápenný hydrát a obyčejný nebo bílý cement. Nanáší se ručně, a to nahazováním a utažením hladítkem v jedné vrstvě od shora, čerstvé do čerstvého a následným škrábáním (druhý den). V současné době se nepoužívá, pro svou pracnost, nároků na počet sehraných pracovníků (při nahazování 2 pracovníci na každém patře lešení, 2 doprava materiálu a obsluha vrátku/výtahu, 2 míchání a 1 promíchávání karbu) a špatnou opravitelnost. Dobře provedená omítka má dlouhou trvanlivost. Druhá varianta je stříkaný břizolit. Nanáší se dvěma způsoby. a) namáčením rákosového svazku (vlastní výroba) do směsi a následnými údery o krátkou dřevěnou tyč proti fasádě; b) ručním mlýnkem, který má uvnitř gumové hroty, nebo ocelové planžety. Směs se používá o dost řidší, než při nahazování. Vzhledem k tomu, že se povrch dále neupravuje, nedochází k obnažení obsažené slídy a lesklým odrazům.

V Československu byl brizolit populární zejména v období první republiky a následně také v 70. a 80. letech. Tehdy se dostal kromě novostaveb také na mnohé starší budovy, z období první republiky během tzv. purizace nebo modernizace budov, které do té doby byly štukované a bohatě zdobené, ale jejich stav už neodpovídal dobovému vkusu, poničil jej zub času, nebo později lhostejnost majitelů.^[zdroj?] Tradiční barevnost břízolitu odpovídá barevnosti pojiva a plniva, většinou jsou tedy pískové, šedé nebo bílé odstíny se slídou. Břizolit je možné přibarvit například barvou Fronton (stále se vyrábí) a podle přání investora zvýraznit některé architektonické prvky. Obvykle špalety, šambrány nebo sokly.