Výživová doporučení

První oficiální výživové doporučení pro Českou republiku podle Společnosti pro výživu bylo vydáno v roce 1986[1], o tři roky později bylo inovováno. V roce 1994 následovalo Radou výživy Ministerstva zdravotnictví ČR výživové doporučení Jezte zdravě, žijte zdravě.O deset let později vydává Společnost pro výživu Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR a v roce 2005 Ministerstvo zdravotnictví leták s názvem Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR. V roce 2012 předkládá Společnost pro výživu nejnovější inovovanou formu se stejným názvem.

V roce 2007 byl přijat pracovní dokument komise Evropských společenství, dokument byl sjednocen s výživovými cíli pro Evropu (WHO). Společnost pro výživu dokument vzala na vědomí a vydává v roce 2012 inovované Výživové doporučení pro obyvatelstvo ČR [2], které zní následovně:

• upravení příjmu celkové energetické dávky u jednotlivých populačních skupin v souvislosti s pohybovým režimem tak, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi jejím příjmem a výdejem pro udržení optimální tělesné hmotnosti v rozmezí BMI 18-25 u dospělých, u dětí v rozmezí mezi 10 - 90 percentilem referenčních hodnot BMI nebo poměru hmotnosti k výšce dítěte. U dětí s nitroděložním růstovým opožděním by neměl být při zajištění jejich přiměřeného růstu a vývoje energetický příjem nadměrně navyšován, aby nedocházelo k rozvoji jejich pozdější obezity

• snížení příjmu tuků u dospělé populace tak, aby celkový podíl tuku v energetickém příjmu nepřekročil 30 % optimální energetické hodnoty (tzn. u lehce pracujících dospělých cca 70 g na den), u vyššího energetického výdeje 35 %. U dětí by se měl podíl tuku na celkovém energetickém příjmu postupně snižovat tak, aby ve školním věku tvořil 30 - 35% energetického příjmu a dále odpovídal doporučením dospělých

• příjem nasycených mastných kyselin by měl být nižší než 10 % (20 g), polyenových 7 - 10 % z celkového energetického příjmu. Poměr mastných kyselin řady n-6:n-3 maximálně 5:1. Příjem trans-nenasycených mastných kyselin by měl být co nejnižší a neměl by překročit 1 % (cca 2,5 g/den) z celkového energetického příjmu

• snížení příjmu cholesterolu na max. 300 mg za den (s optimem 100 mg na 1000 kcal, včetně dětské populace)

• snížení spotřeby přidaných jednoduchých cukrů na maximálně 10 % z celkové energetické dávky (tzn. u dospělých lehce pracujících cca 60 g na den), při zvýšení podílu polysacharidů. U nekojených dětí má významnou roli příjem oligosacharidů s probiotickým účinkem k podpoře rozvoje adekvátní střevní mikroflóry

• snížení spotřeby kuchyňské soli (NaCl) na 5 - 6 g za den a preferenci používání soli obohacené jodem. U starších lidí kde je častěji sledovaná hypertenze a další onemocnění, snížení příjmu soli pod 5 g na den. V kojeneckém věku stravu zásadně nesolíme, v pozdějším dětském věku užíváme sůl úměrně potřebám dítěte

• zvýšení příjmu kyseliny askorbové (vitamínu C) na 100 mg denně, u dětí v rámci odpovídajících doporučení

• zvýšení příjmu vlákniny na 30 g za den u dospělých, u dětí od druhého roku života 5 g + počet gramů odpovídajících věku (rokům) dítěte

• zvýšení příjmu dalších ochranných látek jak minerálních, tak vitaminové povahy a dalších přírodních nutrientů, které by zajistily odpovídající antioxidační aktivitu a další ochranné procesy v organizmu (zejména Zn, Se, Ca, I, karotenů, vitamin Eu, ochranných látek obsažených v zelenině aj.)

Pyramida výživy je výživové doporučení, které slouží ke snadnější orientaci při výběru vhodných potravin pro dospělého a zdravého člověka. Existuje několik variant pyramid výživy, např. podle národností, věku, alternativního způsobu stravování, atd.

Pyramida výživy vychází ze současných poznatků o vlivu výživy na zdraví. Potraviny jsou voleny tak, aby byla denně zajištěná přiměřená dávka bílkovin, zdravých druhů tuků a sacharidů, dostatek vitamínů, minerálních látek a vlákniny.[3]

Potraviny ležící v základně bychom měli jíst nejčastěji a v největším množství. Směrem k vrcholu by se měly potraviny objevovat méně až výjimečně. Vhodnější potraviny jsou umístěny v levé části pyramidy, např.: měli bychom jíst větší dávky zeleniny než ovoce, v dalším poschodí je vhodnější jogurt než mléko atd.

Zdravý talíř (My Plate) vznikl ve USA, kde od roku 2005 nahradil výživovou pyramidu (My Pyramid) jako základní doporučení zdravé výživy[4]. Na talíři je zastoupeno pět skupin potravin. „Podle tohoto doporučení by zhruba tři čtvrtiny naší stravy měly být tvořeny rostlinnou stravou, tedy zeleninou, ovocem a obilninami. Poslední čtvrtinu pokrývá maso a ryby. Denně bychom měli konzumovat mléko nebo mléčné výrobky“. Hlavní propagátorkou je Michelle Obama, první dáma USA a manželka Baracka Obamy[5]. V Česku zdravý talíř propaguje např. Margit Slimáková.[6][7]

1. Zelenina je našemu tělu nejprospěšnější jako čerstvá. Zelenina může být zpracována různými postupy úpravy, např. dušením, vařením, mražením, sušením či ve formě džusu.
   

   Můj talíř nahradil v roce 2005 v americké USDA Výživovou pyramidu, která byla kritizována jako příliš abstraktní a matoucí[8]
2. Do skupiny obilnin patří hlavně výrobky z mouky. Nejběžnější a nejvíce využívaná na výrobu pečiva je pšeničná mouka. Celozrnná mouka je svým složením tělu více prospěšná, protože obsahuje vlákninu, vitamíny, minerální látky, atd. Výrobky z celozrnné mouky by měly v jídelníčku člověka převládat.
3. Za bílkoviny označujeme všechny druhy masa. Dále do této skupiny spadají luštěniny a oříšky. Opatrní bychom měli být hlavně v konzumaci živočišných tuků a uzenin. Ty obsahují nasycené mastné kyseliny, které při nadměrné spotřebě vedou k obezitě, zvýšení hladiny LDL cholesterolu a k srdečně cévním onemocnění (infarkt myokardu).
4. Do poslední skupiny patří mléčné výrobky – jejich konzumace by měla být minimálně jednou denně. Obsahují vysoké množství bílkovin, vápníku a mléčných kultur. Některé mléčné výrobky jsou moc tučné, proto bychom měli upřednostňovat ty polotučné a nízkotučné. Nejvíce prospěšné jsou zakysané mléčné výrobky s probiotickou kulturou, např. jogurt, podmáslí, kefír či tvaroh. Do mléčných výrobků dále patří mléko, sýry a smetana.

Nezařazenou skupinou jsou oleje, ty se dělí na rostlinné a živočišné. Zástupci živočišných tuků jsou máslo, sádlo a mléčný tuk. Rostlinné oleje jsou vyrobeny například z oliv, slunečnice, řepky, kukuřice, sezamu, oříšků, atd. Pozor na nadměrnou konzumaci palmového a kokosového oleje, které zvyšují hladinu cholesterolu a představují riziko vzniku nemocí srdečně cévního systému.[9]

• Zdravá třináctka

• Choose My Plate (anglicky)
• Zdravý talíř (česky)
• mojenutrienty.cz (česky)