Oliva

Oliva je plodem olivovníku evropského.

Zelené olivy
Černé olivy
Marinované olivy

Kromě zelených oliv, které se sklízejí na podzim, existují i tmavé olivy sklízené začátkem prosince. Nejde o odlišnou odrůdu. Zelené olivy jsou jen nezralou formou oliv tmavých.[1]

Vyrábí se z nich velmi kvalitní olivový olej a používají se také v různých jídlech. Kvality oliv a olivového oleje využívali již staří Řekové. Olivy mají podle vědců velmi kladný vliv na lidský organismus. Díky svým detoxikačním účinkům hrají velkou roli v boji proti stárnutí, civilizačním a srdečním chorobám, olivový olej lze využít v léčbě mnohých kožních onemocnění. Zlepšují trávení a chuť k jídlu. Několik oliv před hlavním jídlem pomůže zvýšit hladinu žaludečních šťáv, a tak urychlit trávení.

Pěstování

Olivy jsou jedním z nejvíce pěstovaných druhů ovoce na světě.[2] V roce 2011 bylo olivovníky osázeno 9,6 milionu hektarů, což je více než dvakrát větší plocha než plocha, na níž se pěstují jablka, banány nebo manga. Větší plochu na světě zabírají pouze plantáže určené pro produkci kokosových ořechů a palmového oleje.[3] Rozloha pěstování olivovníků se mezi lety 1960 až 1980 ztrojnásobila z 2,6 na 7,95 milionu hektarů a maxima 10 milionů hektarů dosáhla v roce 2008. Deset největších producentů podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství je alokováno ve Středozemí a produkuje 95 % světové produkce oliv.

Produkce oliv ve Středomoří
Hlavní pěstitelé (v roce 2016, data FAOSTAT)[4]
Stát/region Produkce
(t)
Plocha
(ha)
Výnos
(t/ha)
Svět 19 267 000 10 650 000 1,8091
Evropská unie 11 686 528 5 028 637 2,3240
Španělsko 6 560 000 2 573 000 2,5490
Řecko 2 343 000 887 000 2,6414
Itálie 2 092 000 1 165 000 1,7950
Turecko 1 730 000 846 000 2,0460
Maroko 1 416 000 1 008 000 1,4044
Sýrie 899 000 765 000 1,1748
Tunisko 700 000 1 646 000 0,4253
Alžírsko 697 000 424 000 1,6437
Egypt Egypt 694 000 67 000 6,7293
Portugalsko 617 000 355 000 1,7394

Odkazy

Reference

  1. FRANTA, Ondřej. Černé versus zelené olivy. Čím se liší? [online]. Český rozhlas, 2015-08-19 [cit. 2016-06-27]. Dostupné online.
  2. FAO, 2004 [online]. Apps3.fao.org [cit. 2009-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  3. Faostat.fao.org (2012-02-23). Retrieved on 2012-07-08
  4. FAOSTAT

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.