Václav Kašlík

Václav Kašlík (28. září 1917 Poličná – 4. června 1989 Praha) byl český dirigent, hudební a operní skladatel a režisér opery.

Václav Kašlík
Václav Kašlík (1963)
Základní informace
Narození28. září 1917
Poličná
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. června 1989 (ve věku 71 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníměstský hřbitov v Příbrami
Žánryklasická hudba a opera
Povolánídirigent, hudební skladatel, režisér, filmový režisér a dramaturg
Oceněnínárodní umělec (1988)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Urna na hrobě v Příbrami

Život

V roce 1936 maturoval na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí, v letech 1930–1940 studoval na pražské konzervatoři. Dirigování studoval u M. Doležila a P. Dědečka, skladbu u R. Karla a Aloise Háby. Na mistrovské škole konzervatoře byl v letech 1939–1942 žákem Václava Talicha.[1] Operní režii studoval u Ferdinanda Pujmana. Současně s konzervatoří studoval na Universitě Karlově v Praze v letech 1936–1939 hudební vědu a estetiku.

V letech 1940–1941 byl dirigentem v Divadle E. F. Buriana, v letech 1941–1943 byl asistentem režie v Národním divadle a v sezóně 1943/1944 byl dirigentem a režisérem opery ve Státní divadle v Brně. V roce 1945 spoluzakládal s Antonínem Kuršem a Aloisem Hábou Divadlo 5. května a v letech 1945–1948 zde vedl operu jako šéf, režisér a dirigent. Po sloučení divadla s Národním divadlem v roce 1948 se stal režisérem a dirigentem Národního divadla. V sezóně 1951/1952 byl členem tříčlenného vedení opery, v letech 1958–1960 byl zástupcem šéfa opery pro Smetanovo divadlo. V letech 1962–1965 byl současně i režisérem Laterny magiky.

V Národním divadle působil v letech 1948–1989. Po dobu svého působení úzce spolupracoval s výtvarníky Františkem Tröstrem a Josefem Svobodou. Ve svých inscenacích používal úspěšně filmové prostředky a projekce.[2]

Pohostinsky režíroval v La Scale v Miláně, v Royal Opera House v Londýně, v Teatro La Fenice v Benátkách, ve Staatsoper a Volksoper ve Vídni, v Deutsche Oper v Berlíně a rovněž na operních scénách v Mnichově, Drážďanech, Curychu, Kodani a dalších městech.[3]

Byl autorem několika baletů, instrumentálních skladeb, dvou oper a dvou zpěvoher. V 60. a 70. letech 20. století natočil mnoho operních a baletních inscenací pro televizi a film. V roce 1987 vyšla jeho kniha pamětí Jak jsem dělal operu (vydal Panton Praha).

Je pohřben v Příbrami na Městském hřbitově "na Panské louce".[4]

Autorství děl

Režie/řízení orchestru, výběr

Režijní filmografie, výběr
  • 1959 Bohéma (TV)
  • 1962 Prodaná nevěsta (TV)
  • 1966 Věc Makropulos (TV)
  • 1969 Juliette (TV)

Ocenění

Odkazy

Reference
  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 211
  2. Václav Kašlík v databázi Archivu Národního divadla/
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 212
  4. Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 66.

Literatura
  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, SHV, Praha, s. 654
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 179, 183, 193, 198, 207, 211–2, 214, 216, 219, 220
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 97, 109, 113, 177, 126, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 329, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 360, 412
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 43–4, 49, 63, 66, 92, 104, 120, 148, 163, 204–5, 213, 250, 376, 378, 387, 420, 421, 452, 465, 473, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 428
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 456
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 60, 63–4, 66, 98, 103, 125, 130, 131
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 211–2
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 211, 236, 337–9, 344, 348, 380, 396–9, 401
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 157, 315, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.