Václav Šamánek

Pocházel z české rodiny v Miloticích na Moravě. Protože úroveň českojazyčných škol v regionu byla tehdy špatná, poslali jej rodiče nejprve na německou hlavní školu do nedalekého Kyjova a později na gymnázium ve Vídeňském Novém Městě.[3] Roku 1866 se zapsal na lékařskou fakultu Vídeňské univerzity.[4] Během studií trpěl existenčními problémy, pomoc mu poskytl vídeňský Čech Petr Bílka.[3] Na Vídeňské univerzitě studoval v období let 1866–1867, pak od roku 1867 studoval na vojenské lékařské akademii Josephinum ve Vídni. Roku 1872 byl promován na doktora medicíny.[5][6] Stal se vojenským lékařem nejprve v Praze, později v Liberci u 29. praporu myslivců.[4]

V roce 1884[4] (podle jiných zdrojů již roku 1880[5][6][7][8]) vystoupil z armády a v Liberci si otevřel vlastní úspěšnou praxi.[4]

Volný čas věnoval podpoře české kultury na Liberecku. Za základ svého snažení považoval rozvoj českojazyčného školství. Stal se předsedou České besedy i místního odboru Ústřední matice školské. Úspěšně organizoval finanční sbírky a zajistil stavbu matiční školy. V letech 1883-1885 prosadil založení veřejné (tj. městem financované) obecné školy. Roku 1887 zajistil zřízení pokračovací živnostenské školy a o deset let později pokračovací školy pro dívky. Roku 1913 vznikla jeho zásluhou pokračovací škola pro krejčí.[4] Snažil se i o vznik reálného gymnázia, ale vláda jeho založení až do rozpadu monarchie nepovolila, ačkoli byly shromážděny dostatečné finanční prostředky.[9]

Pomáhal i při zakládání českých škol v okolí — např. v osadách Petrašovice, Rašovka (část obce Šimonovice), Popelnice (část obce Šumburk nad Desnou),[10] Frýdštejn a Horní Růžodol.[4]

Roku 1886 založil místní organizaci Sokola a řadu let jej vedl. Stal se předsedou místního odboru Národní jednoty severočeské; v této funkci zajistil zřízení České záložny (1891), která poskytovala financování místním podnikatelům.[4] V Růžodole a Hrádku založil čtenářské spolky.[7]

Velké úsilí věnoval jazykové rovnoprávnosti — faktickému zajištění práva českých menšin na úřední jednání v češtině u soudu, na železnici, na berním úřadě a okresním hejtmanství.[4] K prvnímu sporu došlo již roku 1883, kdy začal vystavovat chorobopisy a úmrtní listy v češtině.[11] Vyvolalo to odpor místních německých lékařů, který vyloučil Šamánka ze svého spolku; jeho právo na vydávání dokumentů v češtině ale potvrdil i zemský výbor.[12] V témže roce prosadil, že nákup domu České besedy musel být zapsán do pozemkových knih česky — jako první takový zápis po 260 letech.[12]

Šamánkův náhrobek u libereckého krematoria, fotografováno v dubnu 2019 - náhrobek bez busty

Liberecké krematorium

Působil i ve vrcholové politice. V roce 1893 byl zvolen poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za městskou kurii, obvod Nové Město pražské. Nastoupil sem 10. října 1893, když nahradil zemřelého Aloise P. Trojana.[13] Nominovala jej svobodomyslná (mladočeská) strana; na předvolebním shromáždění na Žofíně ho podpořili profesor Gabriel Blažek a poslanec Eduard Grégr. Šamánek ve svém projevu mimo hájil nutnost obnovení státních práv Českého království, obranu proti germanizaci a reformu armády (která posilovala poněmčovací tendence), za což byl odměněn bouřlivým potleskem.[14] Patřil k radikálnímu křídlu mladočeské strany, které v 90. letech odmítalo odklon od dosavadní opoziční politiky. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1897.[5]

Roku 1895[6] jej zvolili i do Českého zemského sněmu za skupinu okresů Turnov, Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem.[4] Hájil tam práva české menšiny; například v roce 1900 žádal o podporu proti snaze liberecké radnice diskriminovat české podnikatele tím, že po rekonstrukci tržnice znemožnila její další používání 39 Čechům (tj. všem kromě dvou) a jen pěti Němcům.[15] Roku 1905 na půdě sněmovny vznesl dotazy na místodržitele, v nichž si stěžoval na nedostatečnou znalost češtiny u celních úředníků (čímž není v praxi naplněno právo na vydávání českojazyčných dokumentů), ale i na špatné ohodnocení a nízký počet berních úředníků, vedoucí k nedostatečnému výběru daní od majetných poplatníků a následnému zvyšování daňové zátěže pro drobné živnostníky.[16] Poslancem zemského sněmu byl až do roku 1907.[5]

Roku 1904 se mu díky dlouholetému úspěšnému vedení České besedy podařilo vybudovat nové sídlo této organizace — Národní dům v Liberci.[4]

Zemřel na infarkt myokardu dne 9. května 1916 v Liberci cestou od pacienta.[4] Na úmrtním oznámení je uvedeno, že si přál být zpopelněn.[17] Obřad se konal v krematoriu v Žitavě. Urna byla nejdříve uložena na hřbitově v Ruprechtické ulici. Po zrušení hřbitova byla urna umístěna v obvodové zdi urnového háje u libereckého krematoria, o jehož výstavbu se také zasloužil. Česká beseda zorganizovala sbírku na důstojnější uložení urny a 26. října 1989 zřídila náhrobek s bustou od sochaře Viléma Amorta.[18] V dubnu 2019 je náhrobek bez busty.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Šamánek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Šamánek