Ulrika Eleonora Dánská

Od roku 1675 se o princeznu Ulriku Eleonoru ucházel švédský král Karel XI., který poslal své vyslance do Kodaně, aby přednesli jeho nabídku manželství. Královna vdova Žofie Amálie s nabídkou souhlasila, v zásadě souhlasil i její syn a bratr Ulriky Eleonory, dánský král Kristián V., ale plány se zhatily, když Dánsko a Švédsko opět pokračovaly ve válce o provincii Skåne.

Po mírových jednáních v roce 1679 se téma manželství opět otevřelo. Sňatek krále s dánskou princeznou měl pomoci udržet mír mezi oběma národy. Karel XI. uzavřel manželskou smlouvu 6. února roku 1680 a poslal ji dánskému dvoru. 4. května téhož roku Ulrika Elonora připlula do Helsingborgu.

Kvůli svízelné ekonomické situaci Švédska se Karel XI. rozhodl uspořádat prostou svatbu s nevelkým počtem pozvaných v malém městě Skottorp. Obřad se uskutečnil 6. května 1680. 25. listopadu téhož roku byla Ulrika Eleonora korunována královnou Švédska.

Z manželství Karla a Ulriky vzešlo sedm dětí, pouze tři však se dožily dospělosti:

1. Hedvika Žofie (1681–1708), manželka vévody Frederika IV. von Holstein-Gottorp
2. Karel (1682-1718); švédský král Karel XII. (1697–1718).
3. Gustav (1683–1685).
4. Ulrik (1684–1685).
5. Frederik (1685–1685).
6. Karel Gustav (1686–1687).
7. Ulrika Eleonora (1688–1741); švédská královna (1719–1720); manželka lankraběte Frederika Hesensko-Kasselského, pozdějšího švédského krále Frederika I.

Ulrika Eleonora milovala čtení a měla výtvarné nadání. Většinu svého času však věnovala výchově svých dětí a dobročinnosti. Její zdraví bylo křehké, což byl důvod její časné nepřítomnosti u dvora; pobývala na zámku Karlberg nebo ve svém domě v Kungsöru.

Největší popularitu u Švédů získala svou významnou dobročinnou činností, k níž patřilo zakládání řady trvalých institucí – dům pro chudé a sirotčinec poblíž Stockholmu, ekonomická podpora při založení školy tapisérií, stálá péče o chudé a nemocné.

Třebaře uzavřeno z politických důvodů, bylo manželství šťastné, i když nikoli bez třecích ploch s Ulričinou tchyní, královnou vdovou Hedvikou Eleonorou, která patrně cítila jisté obavy vůči Dánům. Ulrika neměla žádný politický vliv v zemi, kde v roce její svatby byl zaveden absolutismus. Karel XI. Ulrice udělil místo v eventuální regentské vládě (v případě, že by zemřel a nový král byl ještě nedospělý). Ulrika však zemřela po dlouhé nemoci dříve než její manžel 26. června roku 1693 v Karlsbergu. Její ztráta byla pro panovníka těžkou ranou.