Kristián III. Dánský

Když 10. dubna roku 1533 zemřel Kristiánův otec Frederik I., zpěčoval se většinově katolický sněm zvolit luteránsky orientovaného Kristiána; volba byla přesunuta na následující rok. V tomto období byly Dánsko a Norsko bez krále. Luteránská menšina ve sněmu nabídly spolu s purkmistry z Kodaně a Malmö vévodovi Kristiánovi trůn, ten však odmítl, stejně jako podporu Lübecku a Hanzy, neboť by to znamenalo nové závazky. Nato oba purkmistři zahájili kroky k znovudosazení na trůn Kristiána II., který byl uvězněn na hradě Sønderborg. Tak vypukla tzv. Hraběci válka.

Kristián přijal volbu králem teprve po prosbě sněmu, poté, co Lübeck a jeho spojenci v roce 1534 napadli Dánsko a dobyli prvních vítězství. Šlechta ho zvolila 4. června roku 1534 na shromáždění v kostele sv. Sörena v Rye. Říšská rada musela Kristinovi předat větší část své moci, pak teprve volbu přijal. Ve volebním proslovu řekl: "Poté, co Norské království tak velmi na moci a majetku sníženo bylo a obyvatelstvo Norského království samo pána a krále není s to udržet a teď toto království s dánskou korunou na věčné časy je spojeno (...), má podle toho pod Dánskou korunou být a zůstat stejně tak, jako ostatní země Jutsko, Fyn, Sjælland a Skåne, a od nynějška nikdy jako království označováno nebude, nýbrž jako část království Dánska na věčné časy." Tím skončila státní svébytnost Norska.

Kristián III. měl na začátku svého panování pouze kontrolu nad Jutskem. V září povstali v severním Jutsku měšťané a sedláci pod vedením Skippera Clementa; povstání byla záhy potlačeno a třebaže Clement prchl, byl brzy jat a 9. září 1536 ve Viborgu oběšen. Mrtvola byla rozčtvrcena a pro výstrahu vystavena a na uťatou hlavu byla nasazena olověná koruna.

Zkraje roku 1535 se přesunula Kristiánova vojska na Fyn, kde Johann Rantzau 11. června v bitvě u Øksnebjergu dobyl rozhodného vítězství nad zatím rozhádanými protivníky. Zhruba současně zvítězila dánsko-švédská flota pod vedením Pedera Skramse u Svendborgsundu nad flotou Lübecku. 29. července 1536 dobyl 33letý Kristián Kodaň a Dánsko bylo opět sjednoceno.

V Norsku panovalo v jižních a severních částech země rozdílná mínění o nástupci Frederika I. V severní části vládl biskup Olav Engelbrektsson a ten se protivil luteránskému králi vší silou a nutil ostatní členy rady ke konfrontaci. Když však Hraběcí válka skončila naprostým Kristiánovým vítězstvím a jeho jednotky vtáhly do Norska, musel Olav opustit zemi. Sněm uznal Kristiána roku 1537 králem a byl rozpuštěn a Norsko ztratilo svou samostatnost.

Během krátké doby, v letech 1534 – 1536 tedy potlačil povstání měst a sedláků, omezil moc Riksdagu, rozpustil norský sněm a vláda přešla do rukou dánských královských rádců.

Další důležité kroky jeho vlády byly v oblasti vztahu s církví. Kristián byl zapáleným luteránem a na základě augšpurské konfese zaváděl reformaci v Dánsku, Norsku a na Islandu, kde se ovšem setkávala se značným odporem. 12. srpna roku 1536 uvěznil tři katolické biskupy – částečně aby zlomil odpor proti reformaci, částečně aby vyvlastněním rozsáhlých církevních majetků získal štít proti velkým pozemkovým vlastníkům. Ve prospěch koruny tedy zkonfiskoval církevní půdu.

Stál na straně Francie a německých protestantů proti císaři Karlu V.; podporoval rozvoj hospodářství a obchodu; zveřejnil dánský překlad bible (1550).

V roce 1525 se Kristián oženil s princeznou Doroteou Sasko-Lauenburskou (1511–1571), dcerou vévody Magnuse I. Sasko-Lauenburského. Z manželství vzešlo pět potomků:

• Anna (* 11. listopadu 1532; † 1. října 1585)

∞ August I. Saský, saský kurfiřt

• Frederik (* 1. července 1534; † 4. dubna 1588), pozdější dánský král Frederik II.

∞ Žofie Meklenburská

• Magnus (* 14. dubna 1540; † 18. března 1583), vévoda holštýnský, biskup von Ösel-Wiek (1560–1572) a kuronský (1560–1583), livonský král (1570–1578)
• Jan (* 25. března 1545; † 9. října 1622)
• Dorotea (* 29. června 1546; † 6. ledna 1617)

∞ Vilém Brunšvicko-Lüneburský