Skoltská sámština

Skoltská sámština zahrnuje dva hlavní dialekty:

1. severní
2. jižní[3]

Do skupiny severních dialektů skoltské sámštiny patří dialekty:

• neidenský: oblast města Neiden v Norsku (zaniklý)
• paatsjokiský: vesnice Paaččjokk (Paatsjoki), Peäccam (Petsamonkylä) a Mue´tǩǩ (Muotka) v bývalé oblasti Petsamo, jejichž mluvčí po 2.světové válce odešli do Nellimu ve Finsku.

Rozdíly mezi těmito dvěma dialekty lze spatřit v nominativu plurálu u podstatných jmen, který je v neidenském dialektu vyjádřen zakončením na -k, př. kuelek 'ryba', v paatsjokiském dialektu toto zakončení chybí, př.kue´l.[4]

Jižní skupina zahrnuje dialekty:

• suõ´nn'jelský: oblast kolem jižního Petsamo, nyní v Sevettijärvi ve Finsku
• njuõ´ttjäu´rrský: kolem jezera Notozero a jižní oblast bývalých vesnic Njuõ´ttjäu'rr (Nuortijärvi - Notozero) a Sââ´rvesjäu'rr (Hirvasjärvi - Girvasozero)

Njuõ´ttjäu´rrské nářečí používá středovou souhlásku d, zatímco suõ´nn'jelské používá frikatívu đ: suõ´nn'jelský dialekt vue´đđded 'spát' oproti njuõ´ttjäu´rrskému vue´dded, sââ´rvesjäu'rrskému vue´dde; suõ´nn'jelský dialekt ǩiđđ 'jaro' oproti njuõ´ttjäu´rrskému kidd.[4]

Samohlásky se ve skoltské sámštině vyslovují s jinou intonací. Ta je dvojí: vysoká a nízká. Vysoké samohlásky mají své nízké protějšky.

Intonace je často významotvorná. Příklad: kå´sse 'kašlou' (přít.čas, 3.os.mn.č.) - ko´sse 'kašlali' (min.čas, 3.os.mn.č.); e´tte 'zdají se, vypadají' (přít.čas, 3.os.mn.č.) - i´tte 'kašlali' (min.čas, 3.os.mn.č.)[5]

Ve skoltské sámštině existuje 8 základních diftongů iõ, iâ, eâ, eä, uõ, uä, uâ, uå. U diftongů taktéž dochází k palatalizaci. Ta se projevuje ve výslovnosti zejména u diftongů, jejichž druhou složkou je zadní nebo středová samohláska. Pokud je tedy druhá složka diftongu zadní nebo středová samohláska /â/, mají tyto diftongy svůj palatalizační protějšek zaznamenán v ortografii, př. /uå/ /uâ/ /iâ/ /eâ/ - /ue´/ /ue´/ /ie´/ /eä´/. Jestliže je však druhou složkou středová samohláska /ō/, nejsou tyto tvary zaznamenány v ortografii, a jejich palatalizovaný protějšek vypadá dokonce velmi odlišně, př./iō/, /uō/ - /ii´/, /ui´/.

Do kategorie jmen ve skoltské sámtštině se řadí jména podstatná a přídavná, která jsou rozdělena do 12 deklinačních typů.

Skoltská sámština užívá 9 pádů: nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ, abesiv, essiv a partitiv. Koncovky těchto pádů se připojují ke kmeni, který je v silném či slabém stupni. Právě příslušnost k jedné z 12 deklinačních typů určuje, v jakém pádě použít slabý a silný stupeň.

[6]

1. a 2. deklinační typ.

K tomuto typu patří většina skoltských jmen, především jednoslabičných. Nepatří sem slova převzatá a odvozená. Kmen jména patřící do 1. typu je v nominativu singuláru vždy v silném stupni. V silném stupni jsou také illativ, essiv a partitiv jednotného čísla. Ostatní pády, včetně pádů plurálu, jsou ve slabém stupni. Tvary essivu a partitivu neexistují pro množné číslo. Př. võõr krev.

[7]

Také do druhého typu patří zejména jednoslabičná jména, avšak tvar kmene v nominativu singuláru je ve slabém stupni. Kmeny v ostatních pádech jsou v silném stupni. Př. maadd dno.

[8]

Osobních zájmen ve skoltské sámštině existuje 9, kromě tvarů jednotného a množného čísla se u zájmen zachovaly i tvary duálu (na rozdíl od sloves, kde duál zanikl).

[9]

Osobní zájmena se skloňují. Zájmena v jednotném čísle se skloňují ve všech 9 pádech, zájmena v množném čísle nemají tvar pro essiv a partitiv a duál nezná partitiv.

[10]

tät ten, täk ti
tõt tamten, tõk tamti
tut tamten, tuk tamti
Významy ukazovacíh zájmen jsou shodné s finštinou. Ve skoltšině tät odpovídá finskému tämä a používá se k poukázání na věc, která je v bezprostřední blízkosti mluvčího, tõt odpovídjící finskému tuo označuje věc vzdálenou, avšak viditelnou, a tut odpovídá finskému se, které se používá, pokud se hovoří o věci vzdálené. Použití tut je častější také při běžné mluvě, kdy označuje věc, která už byla dříve zmíněna. [11]

Neurčitá zájmena jsou vyjádřena pomocí sufixů -ne a -a. mii-ne něco
ǩii-ne někdo
kuäbbaž-ne kdokoliv, kterýkoli
ǩii-a každý, všichni
kuäbbaž-a každý [9]

Záporná zájmena se tvoří pomocí částice ni, který stojí samostatně před vztažným zájmenem.
ni mii nic
ni ǩii nikdo
ni kuäbbaž ani jeden [12]

mii co
ǩii kdo
Ve skoltské sámštině se používá univerzální vztažné zájmeno kååʹtt, které lze skloňovat v pádě i čísle a zastupuje vztažná zájmena kdo, co, který. Pokud například toto vztažné zájmeno stojí ve větě v nominativu, má roli subjektu; pokud je v akuzativu, zastává roli přímého objektu. [13]

mii? - mõõk co? (sg. - pl.)
ǩii? - ǩeäk kdo? (sg. - pl.)
kuäbbaž? který (ze dvou)?
Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména. [14]

1 õhtt
2 kue´htt
3 kolmm
4 nellj
5 vitt
6 kutt
7 čiččâm
8 kääu´c
9 ååu´c
10 lååi
100 čue´đ
1000 dahat/doohhat
[15]

1. vuõssâmõs
2. nu´bb
3. kuälmad
4. neelljad
5. viiđad
6. kuuđad
7. čiiččad
8. kääucad
9. ååu´c
10. låågad
[15]

Slovesa se ve skoltské sámštině časují ve 4 osobách (první, druhá, třetí a čtvrtá-neurčitá osoba), v čísle (jednotné a množné), v čase (přítomný, minulý, předpřítomný a předminulý) a ve čtyřech způsobech (indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ). Na rozdíl od ostatních sámských jazyků se ve skoltské sámštině nevyskytují duálové slovesné koncovky.[16]

Slovesa jsou rozdělena do 4 typů, a to podle tvaru kmene. K těmto kmenům se poté přidávají koncovky mluvnických kategorií. Kmen může být zakončen na konsonant (konsonantický kmen) nebo na vokál (vokalický kmen), který se dále dělí na silný a slabý.

[17]

Příklad koncovek pro přítomný čas u slovesa patřící k 1. slovesnému typu kuullâd slyšet.

[*1] 3. os. sg. u sloves 1. typu nemá specifickou koncovku. U sloves 2. a 3. typu dochází k vložení epentetického -a- uvnitř kmene, např. mainsted říct mainst- → mainast
[18]

[18]

Předpřítomný čas ve skoltštině se tvoří perifrasticky s pomocným slovesem leeʹd (být) v minulém čase. Na pomocném slovese se vyjadřuje osoba a číslo. U obou časů se významové sloveso vyskytuje ve formě minulého participia.
Předpřítomný čas vyžaduje pomocné sloveso leeʹd v přítomném čase.[19]

Ve skoltské sámštině existují čtyři způsoby: indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ.

[18]

[18]

[*2] Koncovky 2. os. sg. se různí podle slovesné třídy. [18]

Ve skoltské sámštině existují 2 typy příslovcí:

• otevřený typ odvozených příslovcí
• uzavřený typ příslovcí

Tato příslovce jsou odvozena od přídavných a také podstatných jmen. Příslovce odvozená od jmen náležících k 1. typu končí na sufix ‑^ld, příslovce odvozená od ostatních typů končí na sufix ‑ânji. Odvozená příslovce nejčastěji vyjadřují způsob.

[20]

Skupina uzavřených příslovcí vyjadřuje většinou místo a čas.

Příslovce času se vyskytují nejčastěji na začátku věty.
ââʹn teď
eiʹdde právě teď
juʹn už
sõrgg brzy
teʹl potom
tuâl-aa dávno
eʹpet znovu
pâi vždy
täujja často
jåhtta včera
täʹbbe dnes
jâđđa zítra
[21]

• Příslovce označující část dne

tueʹlää ráno
peivva přes den
kõskkpeeiʹv v poledne
jeäʹǩǩespeeiʹv odpoledne
jeäʹǩǩää večer
kõskkekka o půlnoci
ekka v noci
[22]

• Příslovce označující roční období

ǩeässa v létě
čâhčča na podzim
tälvva v zimě
ǩeâđđa na jaře[23]

tääiʹb ~ tääiʹben tady/odtud
tiiʹǩ tady (kam?)
toʹb ~ toʹben tam/odtud
tok tam (kam?)
[23]

• Příslovce oznařující světové strany

tâʹvven na/ze severu
tââvas na sever
saujâst na jihu
sauʹjje na jih
nuõrttjest na východě
nuõrttja na východ
viõsttrest na západě
viõsttra na západ

• Příslovce označující místo

čiʹǯsbeäʹlnn nalevo
čiʹǯsbeälla doleva
vuäʹljsbeäʹlnn napravo
vuäʹljsbeälla doprava
ooudbeäʹlnn naproti
mââibeäʹlnn za
pââibeäʹlnn nad
vuâlbeäʹlnn pod[24]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu skoltská sámština na Wikimedia Commons