Tramvajová trať Slezská Ostrava – Michálkovice

Během první světové války nebyl provoz trati nijak vážně přerušen, trati se navíc netýkali národnostní problémy jako u ostatních tratí SZD.

V roce 1920 přestala slezskoostravská městská elektrárna trať napájet a proud pro pohon tramvají byl dodáván až z měnírny v Novém Bohumíně. Toto řešení ale přineslo problémy v úbytku napětí a zvýšeného nebezpečí poruch, přesto se využívalo až do roku 1927, kdy byla na Slezské Ostravě ke staniční budově Místní dráhy do Hrušova přistavěna měnírna, která trať napájela až do jejího zrušení. Pro trať navíc byly kvůli jejím značným sklonům vybrány motorové vozy č. 9–12, které byly speciálně navíc vybaveny elektrickou kolejnicovou brzdou a pouze k těmto vozům mohl být v době zvýšené přepravní poptávky přivěšen jeden malý dvounápravový vlečný vůz. V roce 1928 byla zrušena výhybna V serpentíně v 1,533 km trati z důvodu nízkého využívání.

Zastávky a výhybny k roku 1931

Na podzim roku 1938 v důsledku Mnichovské dohody začali územní změny na Těšínsku a dělení sítě SZD. Michálkovická tramvaj zůstala na "okleštěném" československém území (později Protektorát Čechy a Morava) ale spadala pod správu SZD (V té době již MSZD - Moravskoslezské zemské dráhy (nevžitý název)) 1. května 1943 odkoupila tuto trať od MSZD Společnost moravských místních drah (provozovatel tramvají v Ostravě), po druhé světové válce ale trať znovu přešla do vlastnictví SZD (Po válce již jen Zemské dráhy (ZD - taktéž nevžitý název). Navíc se ve služebním styku do roku 1945 začalo používat číselné označení linek, Michálkovická tramvaj obdržela číslo 5.

11. května 1941 došlo na Slezské Ostravě v oblouku u Bazalů k převrácení malého dvounápravového vlečného vozu, přetíženého cestujícími. Tato nehoda si vyžádala jednu oběť a mnoho zraněných. Od roku 1945 na popud této nešťastné události bylo rozhodnuto přivěšovat k motorovým vozům č. 9–12 velké čtyřnápravové vlečné vozy ale pod přísnými kritérii.

Mezi léty 1943–1944 jezdil jako výpomoc v úseku Slezská Ostrava – Stromovka (Dnešní ZOO) autobus SMMD, který tak pomáhal zdolávat vysoké přepravní nároky v této relaci.

25. února 1945 byl vyhlášen mezi 19:10 až 20:30 poplach, při kterém byl bombou zasažen a zcela zdemolován motorový vůz č. 12. Vlaková četa ani cestující nebyli zraněni, jelikož se včas při vyhlášení poplachu schovali v nedalekém sklepě obytného domu.

29. dubna 1945, den před osvobozením Ostravy zůstali motorové vozy č. 9 a 10 a vlečný vůz č. 115 na konečné v Michálkovicích, německá vojska ale při svém ústupu zničili most nad Báňskou dráhou na Josefské a tím bylo znemožněno převezení a využívání těchto vozů. Z důvodu vysoké potřeby bylo nakonec schváleno vybudovat provizorní most, po kterém budou vozy, tedy jen jejich kastle z důvodu nízké nosnosti provizoria, převezeny.

11. prosince 1945 byl dán do provozu nový most přes Báňskou dráhu na Josefské a tak byla opět plně obnovena doprava na trati.

Po 2. světové válce rapidně stoupl zájem o cesty do Michálkovic, což se projevilo již ve válečných letech. V roce 1945 byla opravena téměř celá vrchní stavba dráhy.

V roce 1949 byla Společnost moravských místních drah připojena k monopolu Dopravního podniku Ostrava.

V roce 1950 byla tramvaj a trať prodloužena společně s Bohumínskou linkou po nově prodloužené úzkorozchodné trati od nákupního domu ASO přes náměstí Lidových milicí (dnešní Masarykovo náměstí) až k divadlu Zdeňka Nejedlého (Dnešní Divadlo Antonína Dvořáka). Délka trati a tramvajové linky tak dosáhla maxima a to 5,91 km. Zároveň se začalo se služebním číslování linek. Michálkovická tramvaj dostala v roce 1951 číslo 13, mezi léty 1951–1952 měla číslo 11 a s číslem 12 dojezdila v roce 1953, poslední číslo se zároveň poslední dobu provozu linky používalo i pro styk s cestujícími (zavedení číslování všech úzkorozchodných linek od roku 1953).

Kvůli enormnímu nárůstu obyvatel v poválečných letech a nedostatečné propustnosti trati (40 minutový interval z důvodu špatného rozmístění výhyben) michálkovická tramvajová trať nevyhovovala. V roce 1952 bylo nakonec proto rozhodnuto o zrušení trati a jejím nahrazením trolejbusovou dopravou. 6. prosince 1953 byla uvedena do provozu trolejbusová trať most Pionýrů – Michálkovice, tramvajová trať byla sice formálně tento den zrušena, ale další asi 4 týdny ještě jezdila v ranní špičkové době.

Po zrušení tramvaje začaly dočasně trolejbusy využívat tramvajovou vozovnu v Michálkovicích, která byla zbořena v 70. letech.

Zastávky a výhybny okolo roku 1950