Vodárna na Hladnově
Vodárna na Hladnově ve Slezské Ostravě byla postavena v letech 1908–1909 podle projektu Jaroslava Volence (1877, Podhořany u Čáslavi – po 1957, Praha). Stavbu provedla místní firma E. Vojtek a K. Rossmann. Vodárenskou věž s hasičskou zbrojnicí pojal ve formě oktogonu, k němuž se pojí hranolová věž se schodištěm a rozhlednou. Nádrže se nacházely v suterénu a v nejvyšším patře. Vnější plášť pojednal v duchu geometrické secese, jen schodiště a vrchol věže, sloužící jako rozhledna, byly řešeny náročněji. Dobové tvarosloví se projevilo i v oplocení a především ve vnějším dvojramenném schodišti.
| Vodárna na Hladnově | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Poloha | |
| Adresa | Slezská Ostrava,  Česko |
| Ulice | Nejedlého |
| Souřadnice | 49°50′34,44″ s. š., 18°18′15,84″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11883/8-3202 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Keramická reliéfní kašna
V opěrné zdi schodiště byla osazena keramická reliéfní kašna na námět Žena nad pramenem z ateliéru pražského sochaře Stanislava Suchardy a jeho bratra Vojtěcha. Jde o ostravskou variantu kašny na nároží spolkového křídla prostějovského Národního domu podle návrhu Jana Kotěry, vyzdobený za účasti předních pražských umělců (Jana Preislera, Stanislava Suchardy, Františka Kysely a dalších). Tento artefakt byl nejvýznamnějším uměleckým detailem ostravské stavby a zároveň jde o doklad emancipačních projevů. Reliéf lze chápat jako obraz nespoutaného života a znovuzrození, jako metaforu emancipace žen a přeneseně i českého národa [1], což v případě tehdejší Polské Ostravy odpovídalo skutečnosti dokonce více než v Prostějově.
Rekonstrukce stavby
První rekonstrukce (přestavba schodiště a vrcholu věže) proběhla ve 20. letech 20. století. Završení věže tehdy dostalo podobu pagodovitého kuboexpresionistického nástavce. V 60. letech 20. století převzaly její funkci nedaleké nové zásobníky. V roce 1973 byla otevřením sauny a restaurace Panorama završena přestavba bývalé vodárny na její novou funkci podle projektu z roku 1970, který vypracoval Jiří Gwuzd ve spolupráci s Václavem Šafářem (interiér). Zvnějšku se úprava projevila přeformováním okenních otvorů, fasád a obložením restauračního patra dřevěnými deskami. Z technického zařízení nezůstalo zachováno nic, vodárna si ponechala zčásti svou hmotu a siluetu. Koncem srpna 1987 pracovníci Útvaru hlavního architekta sňali horní část Suchardova reliéfu těsně před demolicí vnějšího dvojramenného schodiště. Reliéf byl však uchován pro případné nové osazení.
Současnost
Na základě staršího návrhu byla věž teprve v roce 1992 prohlášena kulturní památkou. Šlo však již o soukromý objekt. Tehdejší majitel z objektu odvezl veškeré vybavení a restauraci uzavřel. Dnešní majitel využívá stavbu pro umístění antén pro potřeby telekomunikací a šíření internetu. Snaha o nevhodné přestavby [2] (např. proražení dalších okenních otvorů, vybudování masivního anténového nástavce na věži a prolomení nového vstupu v místech, kde se nalézá torzo Suchardovy kašny a dvojramenného schodiště) byla pozastavena na dobu neurčitou. V současné době ztratila stavba i svou funkci vyhlídky, neboť v jeho těsném sousedství vzniká sedmi patrový bytový komplex a vodárenská věž tak definitivně zmizela z panorama Slezské Ostravy.[3]
Literatura
- STRAKOŠ, Martin. Vodárna na Hladnově. Architekt L. 2004, čís. 8.
- STRAKOŠ,Martin. Průvodce architekturou Ostravy, NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2008, s. 306,405
Reference
- JEŘÁBKOVÁ, Edith. K ideovým aspektům Kotěrova Národního domu v Prostějově. Umění XLIV. 1996, čís. 5.
- MF Dnes, Moravskoslezský kraj, 10. 6. 2003
- Bytové domy Atrium Slezská – nová dominanta Slezské Ostravy. ostravablog.cz [online]. [cit. 2008-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-18.