Carlos Gardel

Gardelova pěvecká kariéra začala v barech a na soukromých večírcích, kde zpíval s Franciscem Martinim a později v triu s Martinem a José Razzanovými. V roce 1917 nazpíval píseň Mi Noche Triste od Pascuala Contursiho a Samuela Castriota, čímž dal vzniknout zpívanému tangu (tango-canción). Píseň se stala latinskoamerickým hitem a prodalo se 10 000 jejích nahrávek. Poté se Gardel vydal na turné po Argentině, Uruguayi, Chile, Brazílii, Portoriku,Venezuele, Kolumbii, ale vystupoval také v Paříži, New Yorku, Barceloně a Madridu. Během prvních třech měsíců své návštěvy v Paříži roku 1928, prodal 70 000 svých nahrávek. S rostoucí popularitou se rozhodl natočit několik filmů pro Paramount Pictures ve Francii a USA. Sentimentální filmy jako El día que me quieras a Cuesta abajo sice postrádají trvalé dramatické hodnoty, přesto jsou výjimečnou ukázkou jeho pěveckého talentu a hvězdné vizáže.

V roce 1915 byl prý postřelen Che Guevarovým otcem – Ernestem Guevarou Lynchem – jako následek barové rvačky v Palais de Glace v okrsku Recoleta v Buenos Aires. Různé verze se však liší v tom, zdali byl zasažen do hrudi, nebo do nohy, ale tvrdí také, že střelcem vůbec nebyl otec Che Gevary, ale spíše Robert Guevara, známý rváč z dobře situované rodiny.[1]

Gardel zemřel roku 1935 při havárii letadla v Medellínu (Kolumbie). Spolu s ním v letadle zahynul Le Pera, dva z kytaristů jejich skupiny (Guillermo Desiderio Barbieri a Ángel Domingo Riverol) a několik dalších obchodních partnerů a přátel členů skupiny.[2] Někdo tvrdí, že třetí kytarista, José María Aguilar, zemřel několik dní po nehodě.[2] Avšak jiní tvrdí, že Aguilar žil až do roku 1951, ačkoliv již nikdy se mu nevrátil zrak, ani cit v rukou.[3][4]

Miliony fanoušků z celé Latinské Ameriky Gardela oplakávaly a tisíce z nich se s ním přišly rozloučit, když bylo jeho tělo převezeno do Montevidea, kde tou dobou žila jeho matka. Gardel leží pochován na hřbitově La Chacarita v Buenos Aires. V roce 2003 bylo v domě, kde Gardel žil se svou matkou, otevřeno muzeum Carlose Gardela.

Gardel je stále ctěný od Tokia po Buenos Aires a oblíbené latinskoamerické rčení, které jen potvrzuje jeho dlouhotrvající popularitu, zní : "Gardel zpívá lépe každým dnem." Jeho socha v životní velikosti stojící na jeho hrobce téměř vždy drží hořící cigaretu, kterou tam nechávají jeho obdivovatelé. Další časté latinskoamerické rčení tvrdí: Veinte años no es nada (Dvacet let je nic), což pochází z jeho písně Volver.

Místo Gardelova narození je neustále předmětem polemiky mezi Uruguayí, Argentinou a Francií.[5]

bright

Někteří věří, že se narodil v malém městečku zvaném Valle Edén v Uruguayské oblasti Tacuarembó. Tato teorie je podpořena jeho žádostí o argentinské občanství, ve které tvrdí, že pochází z Uruguaye, a také ohořelým pasem, který byl nalezen u jeho ostatků, a který udává Tacuarembó jako jeho místo narození. Existují ovšem spekulace, že Gardel vydával Tacuarembó za své rodiště, aby se za první světové války vyhnul nástupu do vojenské služby v rodné Francii.

Psané záznamy však naznačují, že se Gardel narodil v Toulouse ve Francii jako nemanželský syn Berthy Gardès (1865–1943) a byl zde pokřtěn jako Charles Romuald Gardès. Jeho matka ho poté odvezla do Venezuely (odkud se nejspíš vrátila do Francie kvůli malému zájmu o její klobouky, které vyráběla), a později, když bylo malému Gardelovi 27 měsíců, do Argentiny. Původní francouzský rodný list je nyní v majetku Gardelova žáka, portorické televizní osobnosti a vlastníka tamějšího rádia Gilberta Mameryho. Navíc v domnělé Gardelově poslední vůli se tvrdí, že se narodil v Toulouse.

Kdybyste se zeptali na jeho národnost, Gardel by nejspíš odpověděl: "Narodil jsem se v Buenos Aires v Argentině, ve věku dvou a půl let..." Má se za to, že by odpověděl vyhýbavě, aby zakryl okolnosti narození se svobodné matce.

Argentinský spisovatel Fernando Esteves, podal v Gardelově životopise Carlos Gardel, La Biografía důkazy o tom, že Gardelovým otcem byl Paul Jean Lasserre – strojní inženýr, který se seznámil s Berthou, když pracovala v kloboučnickém obchodě jeho matky. Lasserre si však vzal jinou ženu krátce po Gardelově narození, a proto měl na Gardelovu výchovu jen minimální vliv. Zaplatil sice, na Berthin požadavek, její cesty do Jižní Ameriky, a vyhledal Gardela v Argentině v době, kdy již byl mezinárodně uznávaným zpěvákem, nicméně Gardel se rozhodl se s ním nesejít. Lasserre zemřel v roce 1921 na žloutenku.[6]

• Flor de Durazno (1917) (němý). Toto byl první Gardelův film; režie Francisco Defilippis Novoa ve spolupráci s Celestino Petray.[7]
• Luces de Buenos Aires (1931) (natočeno v Paříži)
• Esperame (1933)
• La Casa es seria (1933)
• Melodía de Arrabal (1933)
• Cuesta abajo (1934)
• El Tango en Broadway (1934)
• El Día que me quieras (1935)
• Cazadores de estrellas (1935)
• Tango Bar (1935)
• Gardel 2008