Bazilika svatého Saturnina z Toulouse

Bazilika svatého Saturnina z Toulouse (francouzsky Basilique Saint-Sernin) je románská bazilika vybudovaná v letech 1080-1120 v Toulouse nad hrobem sv. Saturnina z Toulouse. Rozsáhlá, převážně cihlová pětilodní stavba s mohutnou věží nad křížením a bohatým věncem kaplí v západním závěru je 115 m dlouhá, příční loď měří 64 m, hlavní loď je 32 m široká a výška klenby je 21 m. Je to největší zachovaná románská bazilika a od roku 1998 patří ke kulturnímu dědictví UNESCO.

Bazilika svatého Saturnina z Toulouse
Pohled na baziliku
Místo
StátFrancie Francie
ObecToulouse
Souřadnice43°36′30,55″ s. š., 1°26′31,65″ v. d.
Základní informace
Současný majitelCity of Toulouse
Architektonický popis
Stavební slohrománský sloh
Typ stavbybazilika
Specifikace
Délka115 m
Výška21 m
Další informace
Kód památkyPA00094524
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
St Sernin od severozápadu
Závěr baziliky

Historie

Roku 250 byl v Toulouse umučen biskup Saturnin (francouzsky Sernin) a k jeho hrobu začali brzy putovat věřící. Počátkem 4. století se začal stavět kamenný a cihlový kostel, patrně s kryptou; zachovaly se základy apsidy, na tomtéž místě jako současný závěr. Mezi množstvím křesťanských hrobů v okolí kostela jsou i hroby ze 4. století. Karel Veliký daroval kostelu mnoho cenností a místo se stávalo poutním také proto, že tudy vedla cesta do španělské Compostely.

Kolem roku 1075 se začalo se stavbou současného kostela a roku 1096 papež Urban II. posvětil hlavní oltář, jehož bohatě zdobená mramorová deska se zachovala, a patrně celý chór. Kolem roku 1118 byla hotová příční loď a obvodové zdi v celém rozsahu a začala se klenout loď. Zatímco v začátku stavby se střídalo kamenné a cihlové zdivo, postupem času cihly zcela převládají. V polovině 13. století byla přestavěna krypta a v následujících stoletích ještě navýšena věž. Západní průčelí zůstalo nedokončeno.

Za francouzské revoluce byla kapitula zrušena a její budovy včetně křížové chodby byla rozbořeny, jen budova pozdějšího muzea sv. Raymonda se z nich zachovala. Spisovatel Prosper Mérimée roku 1838 prosadil, že kostel byl zařazen do seznamu národních kulturních památek, což ho patrně zachránilo. Rekonstrukce se ujal slavný architekt Eugène Viollet-le-Duc, který však brzy nato zemřel.

Vnitřní zařízení

V apsidě se zachovalo sedm kamenných reliéfů se světci a anděly v životní velikosti, patrně dílo téhož Bernarda Gildouina, autora hlavního oltáře. Na stěnách příční lodi jsou zbytky románských fresek.

Z hlediska náboženské úcty jde o mimořádně významnou poutní baziliku. Sama je starodávným poutním místem díky ostatkům zde zavražděného sv. Saturnina, který náleží k nejctěnějším svatým Francie. Tento význam ještě posiluje fakt, že je významnou zastávkou poutníků na poutní cestě do Santiaga de Compostela.

Varhany

Velké varhany

V bazilice se nacházejí monumentální varhany, které v roce 1888 vybudoval Aristide Cavaillé-Coll. Spolu s Cavaillé-Collovými varhanami v kostele svatého Sulpicia v Paříži a kostele Saint-Ouen v Rouenu tvoří trojici nejcennějších varhan Francie.

I Grand-Orgue C–g3
1.Montre16′
2.Bourdon16′
3.Montre8′
4.Gambe8′
5.Bourdon8′
6.Salicional8′
7.Flûte harmonique8′
8.Prestant4′
9.Flûte octaviante4′
10.Quinte22/3
11.Doublette2′
12.Fourniture V
13.Cymbale IV
14.Cornet V
15.Bombarde16′
16.Trompette8′
17.Clairon4′
18.Clairon-doublette2′
19.Trompette h. en chamade8′
20.Clairon h. en chamade4′
II Positif C–g3
21.Montre8′
22.Cor de nuit8′
23.Salicional8′
24.Unda maris8′
25.Prestant4′
26.Flûte douce4′
27.Carillon III
28.Trompette8′
29.Basson-Hautbois8′
30.Clairon4′
III Récit expressif C–g3
31.Quintaton16′
32.Diapason8′
33.Flûte harmonique8′
34.Viole de Gambe8′
35.Voix céleste8′
36.Flûte octaviante4′
37.Octavin2′
38.Cornet V8′
39.Bombarde16′
40.Trompette8′
41.Basson-Hautbois8′
42.Clarinette8′
43.Voix humaine8′
44.Clairon harmonique4′
Trémolo
Pédale C–f1
45.Principalbasse32′
46.Contrebasse16′
47.Soubassse16′
48.Grosse Flûte8′
49.Violoncelle8′
50.Flûte4′
51.Bombarde32′
52.Bombarde16′
53.Trompette8′
54.Clairon4′

Poutní místo

Toulouse je poutním místem již od 3. století, kdy zde byl umučen Saturnin z Toulouse, jeden ze sedmi apoštolů, které sv. Fabián vyslal ke Galům obývajícím dnešní Francii. Nad cílem poutníků, hrobem sv. Saturnina, byl již ve 4. století vybudován kostel, který pak na přelomu 11. a 12. století nahradila dnešní bazilika.

Poutníky navštěvující čistě hrob sv. Saturnina dále posilují zástupy věřících, kteří podnikají pouť do Santiaga de Compostely, neboť Toulouse je významnou zastávkou na hlavní jižní větvi Svatojakubské cesty, spojující Santiago de Compostela s Arles.

Galerie

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.