Ligue 1

Ligue 1
	Ligue 1 2021/22
Země	Francie; Monako
Konfederace	UEFA
Datum založení	1932 (profesionalizace); 2002 (novodobá Ligue 1)
Počet týmů v soutěži	20
Stupeň v pyramidě	1.
Nižší soutěž(e)	Ligue 2
Domácí pohár	Coupe de France
Evropské poháry	Liga mistrů (3 místa); Evropská liga (1 místo); Evropská konferenční liga (1 místo)
Úřadující mistr	Paris Saint-Germain FC (10 tituly) (2022);
Nejúspěšnější klub	AS Saint-Étienne (10 titulů) Paris Saint-Germain FC (10 titulů)
	Oficiální stránky

Ligue 1 (pod sponzorským názvem Ligue 1 Uber Eats)[1] je nejvyšší francouzská fotbalová ligová soutěž. Hraje se od roku 1932, kdy se jmenovala National, o rok později se přejmenovala na Division 1. Současný název „Ligue 1“ pojala v roce 2002. Rovněž v sezóně 2021/22 je soutěž pátou nejlépe hodnocenou fotbalovou ligou v Evropě podle koeficientu UEFA, což platí od sezóny 2016/17.[2] Kráčí tak za španělskou La Ligou, anglickou Premier League, německou Bundesligou a italskou Serií A.

Ligue 1 hraje 20 týmů, kde se každý utká každý s každým doma a venku a všechny celky tak odehrají 38 zápasů. Soutěž probíhá systémem podzim–jaro. Mistr ligy si na začátku příští sezóny zahraje francouzský superpohár Trophée des champions s vítězem poháru Coupe de France.

První dva týmy se kvalifikují přímo do základní skupiny Ligy mistrů, třetí míří do 3. předkola, po kterém následuje play-off o základní skupinu. Tým na čtvrtém místě se kvalifikuje do základní skupiny Evropské ligy, pátý umístěný se takto kvalifikuje v případě, že je vítěz domácího poháru Coupe de France díky francouzské lize již kvalifikován v Lize mistrů nebo se umístil čtvrtý. Pokud se tým na pátém místě nekvalifikoval do Evropské ligy, patří mu jako jedinému francouzskému celku účast v play-off Evropské konferenční ligy.[3]

Poslední dvě mužstva pak sestupují přímo do Ligue 2, ze které naopak stejný počet přímo postupuje do Ligue 1. Třetí mužstvo odspodu hraje baráž. V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí gólový rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými brankami za celou sezónu a případně i počet vstřelených gólů celkově.

Několik desetiletí je se soutěží spjat monacký klub AS Monaco,[4] její osminásobný vítěz, neboť Monacké knížectví postrádá vlastní ligovou soutěž.

Liga

Ligue 1 se účastní 20 týmů. V jejích začátcích byl formát totožný jako v předešlé soutěži Coupe Sochaux, tedy dvě skupiny po 10 týmech, jejichž vítězové se utkaly o prvenství.[5] Již sezóna 1933/34 přinesla jednu ligovou tabulku se 14 týmy, před Druhou světovou válkou vystoupal počet týmů na 16 a po válce na 18. V 60. letech se liga rozrostla na 20 účastníků.[5] Od sezóny 1932/33 v ní hrálo celkem 79 různých týmů.[6]

Situace okolo postupujících a sestupujících se změnila v sezóně 2015/16, kdy namísto tří týmů sestupovaly jen dva.[7] Již další sezónu 2016/17 bylo poprvé od roku 1993 zavedeno play-off mezi týmem na 18. místě v první lize a týmem na 3. místě v lize druhé.[8]

Kvůli exportu nadějných fotbalistů do zahraničí a dlouhodobou pozici až páté západní ligy se liga přezdívá „farmářskou ligou“.[9]

Evropské úspěchy

Jednoho ze dvou finalistů premiérového ročníku Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů UEFA) dodala Francie – remešský klub Stade Reims, který se stal prvním poraženým finalistou, poté co roku 1956 podlehl Realu Madrid.[10] Roku 1959 prohrálo Stade de Reims finále s týmž soupeřem a i ve 20. století zůstalo jediným klubem země, kterému se do elitního evropského finále podařilo postoupit dvakrát.[10] Jediným vítězem nejprestižnější evropské soutěže z Francie zůstává i v roce 2021 Olympique Marseille, které opanovalo úvodní ročník Ligy mistrů 1992/93.[11] Napravilo tak finálové zklamání z ročníku 1990/91. Následně ovšem Marseille opustilo nejvyšší ligovou soutěž, kvůli korupčnímu skandálu bylo přeřazeno do druhé ligy. Semifinálovou čtveřici v sezóně 2019/20 Ligy mistrů nečekaně utvořily dvojice francouzských a německých klubů.[12] Paris Saint-Germain poprvé dokráčelo do finále proti Bayernu Mnichov, který vyřadil Olympique Lyon, prohrálo však 0:1.

Druhotnou evropskou soutěž francouzské kluby navzdory pětinásobné účasti nevyhrály. Bordeaux roku 1996 neuspělo proti Bayernu, Marseille prohrálo finále téže soutěže v letech 1999, 2004 a 2018 a Bastia se stala poraženým finalistou roku 1978 ve dvojzápase proti PSV Eindhoven.[13]

Nejlepší kluby v historii

Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1932–dnes)

Vítězové nejvyšší soutěže
Klub	Mistrovské tituly	Vítězné roky
AS Saint-Étienne	10	1957, 1964, 1967, 1968, 1969, 1970, 1974, 1975, 1976, 1981
Paris Saint-Germain FC	10	1986, 1994, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2020, 2022
Olympique de Marseille	9	1937, 1948, 1971, 1972, 1989, 1990, 1991, 1992, 2010
AS Monaco FC	8	1961, 1963, 1978, 1982, 1988, 1997, 2000, 2017
FC Nantes	8	1965, 1966, 1973, 1977, 1980, 1983, 1995, 2001
Olympique Lyon	7	2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008
Stade de Reims	6	1949, 1953, 1955, 1958, 1960, 1962
FC Girondins de Bordeaux	6	1950, 1984, 1985, 1987, 1999, 2009
Lille OSC	4	1946, 1954, 2011, 2021
OGC Nice	4	1951, 1952, 1956, 1959
FC Sochaux-Montbéliard	2	1935, 1938
FC Sète 34	2	1934, 1939
Olympique Lillois	1	1933
Racing Paris	1	1936
CO Roubaix-Tourcoing	1	1947
RC Strasbourg	1	1979
AJ Auxerre	1	1996
RC Lens	1	1998
Montpellier HSC	1	2012

Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1893–1929)

Vítězové nejvyšší soutěže
Klub	Mistrovské tituly	Vítězné roky
Standard Athletic Club	5	1894, 1895, 1897, 1898, 1901
Racing Roubaix	5	1902, 1903, 1904, 1906, 1908
Le Havre AC	3	1899, 1900, 1919
Stade Helvétique Marseille	3	1909, 1911, 1913
Club Français	1	1896
Gallia Club Paris	1	1905
Racing Paris	1	1907
Tourcoing FC	1	1910
Stade Raphaëlois	1	1912
Olympique Lillois	1	1914
CA Paris	1	1927
Stade Français Paris	1	1928
Olympique de Marseille	1	1929

Vítězové jednotlivých ročníků

Zdroj:[14]

Championnat de France de football USFSA (1893–1929)
Ročník	Mistr	2. místo	3. místo
1893–1894	Standard Athletic Club	White Rovers Paris
1894–1895	Standard Athletic Club	White Rovers Paris
1895–1896	Club Français	White Rovers Paris
1896–1897	Standard Athletic Club	White Rovers Paris
1897–1898	Standard Athletic Club	Club Français
1898–1899	Le Havre AC	Club Français
1899–1900	Le Havre AC	Club Français
1900–1901	Standard Athletic Club	Le Havre AC
1901–1902	RC Roubaix	Racing Paris
1902–1903	RC Roubaix	Racing Paris
1903–1904	RC Roubaix	US Suisse Paris
1904–1905	Gallia Club Paris	RC Roubaix
1905–1906	RC Roubaix	CA Paris
1906–1907	Racing Paris	RC Roubaix
1907–1908	RC Roubaix	Racing Paris
1908–1909	Stade Helvétique Marseille	CA Paris
1909–1910	Tourcoing FC	Stade Helvétique Marseille
1910–1911	Stade Helvétique Marseille	Racing Paris
1911–1912	Stade Raphaëlois	AS Française
1912–1913	Stade Helvétique Marseille	FC Rouen
1913–1914	Olympique Lillois	FC Sète 34
• Francouzské mistrovství se v letech 1914–18 nehrálo, a to kvůli právě probíhající 1. světové válce.
1918–1919	Le Havre AC	Olympique de Marseille
• Francouzské mistrovství se v letech 1919–26 nehrálo.
1926–1927	CA Paris	Amiens SC	Olympique de Marseille
1927–1928	Stade Français Paris
1928–1929	Olympique de Marseille	Club Français

Division 1 (1932–2002)
Ročník	Mistr	2. místo	3. místo
1932–1933	Olympique Lillois (1)	AS Cannes
1933–1934	FC Sète 34 (1)	SC Fives	Olympique de Marseille
1934–1935	FC Sochaux-Montbéliard (1)	RC Strasbourg	Racing Paris
1935–1936	Racing Paris (1)	Lille OSC	RC Strasbourg
1936–1937	Olympique de Marseille (1)	FC Sochaux-Montbéliard	Racing Paris
1937–1938	FC Sochaux-Montbéliard (2)	Olympique de Marseille	FC Sète 34
1938–1939	FC Sète 34 (2)	Olympique de Marseille	Racing Paris
• Francouzské mistrovství se v letech 1939 – 45 nehrálo, a to kvůli právě probíhající 2. světové válce.
1945–1946	Lille OSC (1)	AS Saint-Étienne	RC Roubaix
1946–1947	CO Roubaix-Tourcoing (1)	Stade de Reims	RC Strasbourg
1947–1948	Olympique de Marseille (2)	Lille OSC	Stade de Reims
1948–1949	Stade de Reims (1)	Lille OSC	Olympique de Marseille
1949–1950	FC Girondins de Bordeaux (1)	Lille OSC	Stade de Reims
1950–1951	OGC Nice (1)	Lille OSC	Le Havre AC
1951–1952	OGC Nice (2)	FC Girondins de Bordeaux	Lille OSC
1952–1953	Stade de Reims (2)	FC Sochaux-Montbéliard	FC Girondins de Bordeaux
1953–1954	Lille OSC (2)	Stade de Reims	FC Girondins de Bordeaux
1954–1955	Stade de Reims (3)	Toulouse FC	RC Lens
1955–1956	OGC Nice (3)	RC Lens	AS Monaco FC
1956–1957	AS Saint-Étienne (1)	RC Lens	Stade de Reims
1957–1958	Stade de Reims (4)	Nîmes Olympique	AS Monaco FC
1958–1959	OGC Nice (4)	Nîmes Olympique	Racing Paris
1959–1960	Stade de Reims (5)	Nîmes Olympique	Racing Paris
1960–1961	AS Monaco FC (1)	Racing Paris	Stade de Reims
1961–1962	Stade de Reims (6)	Racing Paris	Nîmes Olympique
1962–1963	AS Monaco FC (2)	Stade de Reims	CS Sedan
1963–1964	AS Saint-Étienne (2)	AS Monaco FC	RC Lens
1964–1965	FC Nantes (1)	FC Girondins de Bordeaux	Valenciennes FC
1965–1966	FC Nantes (2)	FC Girondins de Bordeaux	Valenciennes FC
1966–1967	AS Saint-Étienne (3)	FC Nantes	Angers SCO
1967–1968	AS Saint-Étienne (4)	OGC Nice	FC Sochaux-Montbéliard
1968–1969	AS Saint-Étienne (5)	FC Girondins de Bordeaux	FC Metz
1969–1970	AS Saint-Étienne (6)	Olympique de Marseille	CS Sedan
1970–1971	Olympique de Marseille (3)	AS Saint-Étienne	FC Nantes
1971–1972	Olympique de Marseille (4)	Nîmes Olympique	FC Sochaux-Montbéliard
1972–1973	FC Nantes (3)	OGC Nice	Olympique de Marseille
1973–1974	AS Saint-Étienne (7)	FC Nantes	Olympique Lyon
1974–1975	AS Saint-Étienne (8)	Olympique de Marseille	Olympique Lyon
1975–1976	AS Saint-Étienne (9)	OGC Nice	FC Sochaux-Montbéliard
1976–1977	FC Nantes (4)	RC Lens	SC Bastia
1977–1978	AS Monaco FC (3)	FC Nantes	RC Strasbourg
1978–1979	RC Strasbourg (1)	FC Nantes	AS Saint-Étienne
1979–1980	FC Nantes (5)	FC Sochaux-Montbéliard	AS Saint-Étienne
1980–1981	AS Saint-Étienne (10)	FC Nantes	FC Girondins de Bordeaux
1981–1982	AS Monaco FC (4)	AS Saint-Étienne	FC Sochaux-Montbéliard
1982–1983	FC Nantes (6)	FC Girondins de Bordeaux	Paris Saint-Germain FC
1983–1984	FC Girondins de Bordeaux (2)	AS Monaco FC	AJ Auxerre
1984–1985	FC Girondins de Bordeaux (3)	FC Nantes	AS Monaco FC
1985–1986	Paris Saint-Germain FC (1)	FC Nantes	FC Girondins de Bordeaux
1986–1987	FC Girondins de Bordeaux (4)	Olympique de Marseille	Toulouse FC
1987–1988	AS Monaco FC (5)	FC Girondins de Bordeaux	Montpellier HSC
1988–1989	Olympique de Marseille (5)	Paris Saint-Germain FC	AS Monaco FC
1989–1990	Olympique de Marseille (6)	FC Girondins de Bordeaux	AS Monaco FC
1990–1991	Olympique de Marseille (7)	AS Monaco FC	AJ Auxerre
1991–1992	Olympique de Marseille (8)	AS Monaco FC	Paris Saint-Germain FC
1992–1993	titul odebrán ¹	Paris Saint-Germain FC	AS Monaco FC
1993–1994	Paris Saint-Germain FC (2)	Olympique de Marseille	AJ Auxerre
1994–1995	FC Nantes (7)	Olympique Lyon	Paris Saint-Germain FC
1995–1996	AJ Auxerre (1)	Paris Saint-Germain FC	AS Monaco FC
1996–1997	AS Monaco FC (6)	Paris Saint-Germain FC	FC Nantes
1997–1998	RC Lens (1)	FC Metz	AS Monaco FC
1998–1999	FC Girondins de Bordeaux (5)	Olympique de Marseille	Olympique Lyon
1999–2000	AS Monaco FC (7)	Paris Saint-Germain FC	Olympique Lyonnais
2000–2001	FC Nantes (8)	Olympique Lyonnais	Lille OSC
2001–2002	Olympique Lyonnais (1)	RC Lens	AJ Auxerre
Ligue 1 (2003–2021)
2002–2003	Olympique Lyonnais (2)	AS Monaco FC	Olympique de Marseille
2003–2004	Olympique Lyonnais (3)	Paris Saint-Germain FC	AS Monaco FC
2004–2005	Olympique Lyonnais (4)	Lille OSC	AS Monaco FC
2005–2006	Olympique Lyonnais (5)	FC Girondins de Bordeaux	Lille OSC
2006–2007	Olympique Lyonnais (6)	Olympique de Marseille	Toulouse FC
2007–2008	Olympique Lyonnais (7)	FC Girondins de Bordeaux	Olympique de Marseille
2008–2009	FC Girondins de Bordeaux (6)	Olympique de Marseille	Olympique Lyonnais
2009–2010	Olympique de Marseille (9)	Olympique Lyonnais	AJ Auxerre
2010–2011	Lille OSC (3)	Olympique de Marseille	Olympique Lyonnais
2011–2012	Montpellier HSC (1)	Paris Saint-Germain FC	Lille OSC
2012–2013	Paris Saint-Germain FC (3)	Olympique de Marseille	Olympique Lyonnais
2013–2014	Paris Saint-Germain FC (4)	AS Monaco FC	Lille OSC
2014–2015	Paris Saint-Germain FC (5)[15]	Olympique Lyonnais	AS Monaco FC
2015–2016	Paris Saint-Germain FC (6)[16]	Olympique Lyonnais	AS Monaco FC
2016–2017	AS Monaco FC (8)[17]	Paris Saint-Germain FC	OGC Nice
2017–2018	Paris Saint-Germain FC (7)	AS Monaco FC	Olympique Lyon
2018–2019	Paris Saint-Germain FC (8)	Lille OSC	Olympique Lyon
2019–2020	Paris Saint-Germain FC (9) ²	Olympique de Marseille	Stade Rennais FC
2020–2021	Lille OSC (4)	Paris Saint-Germain FC	AS Monaco FC
2021–2022	Paris Saint-Germain FC (10)

Poznámky:

¹ Titul získal Olympique de Marseille, kterému byl v roce 1993 odebrán.
² Sezóna byla 10 kol před koncem přerušena a za měsíc nařízením vlády zrušená z důvodu pandemie covidu-19

Hráči

Francouzskou ligu, jednu z elitních ligových soutěží Západní Evropy, si zahrála řada fotbalových hvězd, včetně těch, které obdržely Zlatý míč (Ballon d'or) udělovaný sportovním magazínem France Football. Třetí ročník této ankety ovládl roku 1958 Raymond Kopa. Mistr Evropy Michel Platini ji ovládl třikrát po sobě v letech 1983 až 1985. V roce 1995 se stal jediným africkým vítězem této ankety George Weah z Libérie. V roce 1998 zvítězil Zinédine Zidane. Brazilec Ronaldinho vyhrál v roce 2005. Rekordman v anketě Zlatý míč, šestinásobný vítěz Lionel Messi z Argentiny si Ligue 1 zahrál v závěru kariéry. Jediným držitelem této ceny, který ji obdržel během působení ve Francii, byl v roce 1991 Jean-Pierre Papin.[18]

Delio Onnis

Deset hráčů s nejvíce starty[19]
Hráč		Období	Kluby	Počet utkání
1.	Jean-Luc Ettori	1975–1994	Monaco	602
2.	Dominique Dropsy	1972–1989	Valenciennes, Strasbourg, Bordeaux	596
3.	Dominique Baratelli	1967–1985	Ajaccio, Nice, Paris Saint-Germain	593
4.	Alain Giresse	1970–1988	Bordeaux	586
5.	Sylvain Kastendeuch	1982–2001	Metz	577
6.	Patrick Battiston	1973–1991	Bordeaux	558
7.	Jacky Novi	1964–1980	Marseille	545
8.	Roger Marche	1944–1962	Stade Reims	542
9.	Jean-Paul Bertrand-Demanes	1969–1988	Nantes	532
-	Henri Michel	1966–1982	Nantes	532
Deset nejlepších střelců[20]
Hráč		Období	Kluby	Počet gólů
1.	Delio Onnis	1972–1986	Monaco, Reims, Tours, Toulon	299 (Ø 0,67)
2.	Bernard Lacombe	1969–1987	Lyon, Saint-Étienne, Bordeaux	255 (Ø 0,51)
3.	Hervé Revelli	1965–1978	Saint-Étienne, Nice	216 (Ø 0,56)
4.	Roger Courtois	1932–1956	Sochaux, Troyes	210 (Ø 0,73)
5.	Thadée Cisowski	1947–1961	Metz, Racing Paříž, Valenciennes	206 (Ø 0,72)
6.	Roger Piantoni	1950–1966	Nancy, Reims, Nice	203 (Ø 0,52)
7.	Joseph Ujlaki	1947–1964	Stade Français, Sète, Nîmes, Racing Paříž, Nice	190 (Ø 0,43)
8.	Fleury Di Nallo	1960–1975	Lyon, Red Star	187 (Ø 0,44)
9.	Carlos Bianchi	1973–1980	Stade Reims, Paris Saint-Germain, Strasbourg	179 (Ø 0,81)
-	Gunnar Andersson	1950–1960	Marseille, Bordeaux	179 (Ø 0,76)

Za počtem gólů je v závorce průměr gólů na zápas

Trofej a ocenění

Trofej mistra

Mistrovská trofej

Trofej předávaná francouzskému mistrovi se nazývá L'Hexagoal a jejím autorem je francouzsko-argentinský umělec Pablo Reinoso. Tvar šestiúhelníku (hexagonu) je vyvozen z geografického tvaru kontinentální Francie. Samotný název „Hexagoal“ vzešel z internetového hlasování. Prvním oceněným klubem byl Olympique Lyon, a to v sezóně 2006/07.[21] Existují dva modely trofeje, kdy jeden z nich je v držení ligového mistra a ten druhý je uchován u fotbalového svazu.[22]

Předchozí trofej, jejímž autorem byl Andrée Putman,[22] se udělovala jen několik let.

Individuální ocenění

Národní unie profesionálních fotbalistů (Union Nationale des Footballeurs Professionels, UNFP) společně se svazem (Ligue de Football Professionnel, LFP) uděluje každý měsíc ocenění pro nejlepšího hráče. Na konci sezóny uděluje na slavnostním ceremoniálu individuální ocenění pro nejlepší hráče Ligue 1 i Ligue 2. Vyjma ankety o nejhezčí gól hlasují sami hráči obou dvou ligových soutěží.[23] Ocenění jsou to následující:

Hráč roku
Naděje roku
Brankář roku
Trenér roku
Gól roku
Tým roku

Udělování cen započalo v roce 1988 a od roku 1994 je vysíláno živě na Canal+. Od původního názvu Oscars du football se upustilo po stížnostech Americké akademie filmového umění a věd. V sezóně 2019/20 se ceny neudělovaly kvůli pandemii covidu-19.[24]

Finance

Televizní práva

Řídící orgány ligy prodala výhradní vysílací práva dvěma společnostem provozujícím placené kanály Canal+ a beIN Sports. Zatímco Canal+ působilo ve francouzském fotbale dlouhodobě, beIN Sports kontrolovaný katarskou stanicí Al-Džazíra vstoupil na trh roku 2011. Francouzský fotbalový svaz tímto v součtu inkasoval částku 510 milionů eur za sezónu.[25]

V roce 2018 do hry vkročila Mediapro, která za částku 800 milionů eur zakoupila tři ze čtyř vysílacích balíčků pro období let 2020 až 2024 a vystrnadila Canal+, exkluzivitu si však nazajistila. BeIN Sports si svoji pozici s balíčkem číslo 3 udržel.[26][27]

Ligue 1 si finančně polepšila okolo roku 2006, když hodnota vysílacích práv na ni dosáhla na domácím trhu částky 647 milionů eur, zatímco anglické Premier League vynesl domácí trh o 38 milionů eur méně. Oproti zbylým čtyřem velkým evropským ligám však zaostávala na zahraničních trzích, které jí vynášely necelých 8 milionů eur, tedy setinu sumy domácího trhu.[28]

Sponzoring

Od roku 2020 je titulárním sponzorem společnost Uber Eats. Smlouva běžící do konce sezóny 2023/24 lize přináší od 15 do 17 milionů eur ročně.[1]

Sponzorské názvy

Ligue 1 Orange (2002–2008)
Ligue 1 Conforama (2017–2020)
Ligue 1 Uber Eats (2020–)

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ligue 1 na Wikimedia Commons

Reference

JONES, Rory. Ligue 1’s Uber Eats title sponsorship fee ‘to reach €17m’ in extended deal. sportspromedia.com [online]. 2021-11-10 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Country coefficients. UEFA.com [online]. UEFA [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
2021-22: European places for French clubs. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2021-05-06 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
DOYLE, Paul. Monaco pay €50m to France to stay in Ligue 1 – exempted from French tax. The Guardian [online]. 2014-01-24 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
MAZET, François; PAURON, Frédéric. France – List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-09-02 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
2021/22 : Bilan historique des clubs engagés. ligue1.com [online]. 2021-07-13 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (francouzsky)
HOLYMAN, Ian. Ligue 1 reduces relegation spots from three to two from next season. ESPN [online]. 2015-05-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Relegation play-off re-introduced in Ligue 1. fotmob.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
What is a ‘farmers league’ in football & why is France's Ligue 1 called that?. Goal.com [online]. 2022-02-14 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
All you need to know: Stade de Reims. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2020-04-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
1992/93: French first for Marseille. UEFA.com [online]. UEFA, rev. 2014-09-27 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
THOMAS, Josh. Unique Champions League semi-final fixtures ends 24-year domination of English and Spanish sides. Goal.com [online]. 2020-08-16 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
EROZDEN, Can. French football clubs suffer dry spell in European cups. aa.com.tr [online]. Anadolu Ajansı, 2020-08-28 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Ligue 1 - List of champions, soccerway.com (anglicky)
http://fotbal.idnes.cz/francouzska-liga-pariz-ziskala-titul-kolo-pred-koncem-ppc-/fot_zahranici.aspx?c=A150516_230139_fot_zahranici_vl
http://sport.sme.sk/c/20151593/psg-nezaspal-na-vavrinoch-ani-po-istote-titulu-deklasoval-rennes.html
Monako po 17 rokoch ovládlo Ligue 1 a získalo francúzsky titul (slovensky)
DIAMOND, Harry. Appreciating every Ballon d'Or winner to play in Ligue 1. thefootballfaithful.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
ROTA, Davide. France - All-Time Most Matches Played in Division/League 1 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2003-06-14 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
Top guns!. ligue1.com [online]. 2020-03-24 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
Ligue 1 Conforama: Everything you need to know for 2019-20!. ligue1.com [online]. 2019-08-09, rev. 2020-01-09 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
LE GALL, Aymeric. «Il est malmené, il prend des coups», le créateur d’Hexagoal nous parle du trophée de L1 (et pas de Neymar). 20minutes.fr [online]. 2018-04-13 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (francouzsky)
GARIN, Erik. France - Les Oscars du Football [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2009-02-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
UNFP awards cancelled. ligue1.com [online]. 2020-05-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
HARRIS, Harry. Al Jazeera make move into Ligue 1. ESPN [online]. 2011-06-23 [cit. 2022-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-26. (anglicky)
KOIŠ, Juraj. Canal+ není spokojený s cenou za klíčová fotbalová práva. Ve Francii žádá nový tender. tvkompas.cz [online]. 2021-01-15 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online.
THOMSON, Stuart. Canal+ loses Ligue 1 football to Mediapro in major upset. Digital TV Europe [online]. 2018-05-30 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
GRATTON, Chris; SOLBERG, Harry Arne. The Economics of Sports Broadcasting [online]. Routledge, 2007-06-11 [cit. 2022-02-19]. S. 168. Dostupné online. ISBN 04-153-5780-2. (anglicky)

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Uber_Eats-1] JONES, Rory. Ligue 1’s Uber Eats title sponsorship fee ‘to reach €17m’ in extended deal. sportspromedia.com [online]. 2021-11-10 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Country coefficients. UEFA.com [online]. UEFA [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[3] 2021-22: European places for French clubs. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2021-05-06 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[4] DOYLE, Paul. Monaco pay €50m to France to stay in Ligue 1 – exempted from French tax. The Guardian [online]. 2014-01-24 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[Franc_liga_RSSSF-5] MAZET, François; PAURON, Frédéric. France – List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-09-02 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[Historická_tabulka_klubů-6] 2021/22 : Bilan historique des clubs engagés. ligue1.com [online]. 2021-07-13 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (francouzsky)

[7] HOLYMAN, Ian. Ligue 1 reduces relegation spots from three to two from next season. ESPN [online]. 2015-05-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[8] Relegation play-off re-introduced in Ligue 1. fotmob.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[9] What is a ‘farmers league’ in football & why is France's Ligue 1 called that?. Goal.com [online]. 2022-02-14 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky)

[Evropa_Stade_Reims-10] All you need to know: Stade de Reims. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2020-04-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[11] 1992/93: French first for Marseille. UEFA.com [online]. UEFA, rev. 2014-09-27 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[12] THOMAS, Josh. Unique Champions League semi-final fixtures ends 24-year domination of English and Spanish sides. Goal.com [online]. 2020-08-16 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[13] EROZDEN, Can. French football clubs suffer dry spell in European cups. aa.com.tr [online]. Anadolu Ajansı, 2020-08-28 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[lig1w-14] Ligue 1 - List of champions, soccerway.com (anglicky)

[15] ttp://fotbal.idnes.cz/francouzska-liga-pariz-ziskala-titul-kolo-pred-koncem-ppc-/fot_zahranici.aspx?c=A150516_230139_fot_zahranici_vl

[16] ttp://sport.sme.sk/c/20151593/psg-nezaspal-na-vavrinoch-ani-po-istote-titulu-deklasoval-rennes.html

[17] Monako po 17 rokoch ovládlo Ligue 1 a získalo francúzsky titul (slovensky)

[18] DIAMOND, Harry. Appreciating every Ballon d'Or winner to play in Ligue 1. thefootballfaithful.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)

[19] ROTA, Davide. France - All-Time Most Matches Played in Division/League 1 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2003-06-14 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)

[20] Top guns!. ligue1.com [online]. 2020-03-24 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)

[21] Ligue 1 Conforama: Everything you need to know for 2019-20!. ligue1.com [online]. 2019-08-09, rev. 2020-01-09 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)

[Hexagoal_créateur-22] LE GALL, Aymeric. «Il est malmené, il prend des coups», le créateur d’Hexagoal nous parle du trophée de L1 (et pas de Neymar). 20minutes.fr [online]. 2018-04-13 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (francouzsky)

[23] GARIN, Erik. France - Les Oscars du Football [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2009-02-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)

[24] UNFP awards cancelled. ligue1.com [online]. 2020-05-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)

[25] HARRIS, Harry. Al Jazeera make move into Ligue 1. ESPN [online]. 2011-06-23 [cit. 2022-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-26. (anglicky)

[26] KOIŠ, Juraj. Canal+ není spokojený s cenou za klíčová fotbalová práva. Ve Francii žádá nový tender. tvkompas.cz [online]. 2021-01-15 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online.

[27] THOMSON, Stuart. Canal+ loses Ligue 1 football to Mediapro in major upset. Digital TV Europe [online]. 2018-05-30 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky)

[28] GRATTON, Chris; SOLBERG, Harry Arne. The Economics of Sports Broadcasting [online]. Routledge, 2007-06-11 [cit. 2022-02-19]. S. 168. Dostupné online. ISBN 04-153-5780-2. (anglicky)