Tereza Stolzová

Narodila se v Kostelci nad Labem v rodině řezníka Jana Stolze a jeho ženy Anny, rozené Kohoutové, jako deváté z deseti dětí.[2] Prvního hudebního vzdělání se jí dostalo spolu s dalšími sourozenci od učitele a muzikanta Josefa Nerudy (1804–1873). Její sestry – dvojčata Františka a Ludmila – vystudovaly v roce 1843 zpěv na pražské konzervatoři a  poté odešly do Terstu, kde se staly členkami terstského Teatro Grande (a také skandálními partnerkami dirigenta Luigi Ricciho[p 1]). V roce 1849 nastoupila Tereza na pražskou konzervatoř. Zde studovala hru na klavír a zpěv. Jejím učitelem zpěvu byl Giovanni Battista Gordigiani. Ten Terezu nepovažoval za talentovanou a navíc jí studium ztěžovala častá onemocnění. Proto byla 18. listopadu 1851 z konzervatoře propuštěna. Další tři roky strávila v matčině domě v Kostelci a asi v roce 1854 se do Prahy vrátila. Tentokrát studovala na soukromé škole Vojtěcha Čabouna, a to nejen zpěv, ale i herectví. Její první veřejné vystoupení proběhlo 21. listopadu 1855 na Žofíně, kde vystoupila s árií z Wagnerovy opery Rienzi. Toto vystoupení ale sklidilo odmítavou kritiku, takže Tereza odřekla další vystoupení ve Stavovském divadle a vrátila se opět k matce. Koncem téhož roku pak odjela do Terstu, kde se mezitím stal její bratr Václav provozovatelem divadla Teatro Grande (dnes Teatro Lirico Giuseppe Verdi).[2]

Nejprve se podařilo lékařům vyřešit její zdravotní problémy s hlasivkami. Poté začala studovat zpěv u dirigenta a skladatele Angela Marianiho (1821–1873), který byl jejím hlasem tak nadšen, že se vzdal honoráře za výuku. Na italské veřejnosti debutovala 26. července 1856 v Teatro Grande v Terstu áriemi z Händelova oratoria Juda Makabejský a z Verdiho opery Trubadúr. Vystoupení mělo veliký úspěch a Tereza Stolzová odjela do Milána, kde bydlela u sestry Ludmily a s pomocí švagra Luigiho Ricci se dostala k věhlasnému učiteli Francesco Lampertimu. Studovala u něho od podzimu 1856 do jara 1857.

Na radu bratra Václava hledala vhodnou scénu pro získání zkušeností. Po ukončení Krymské války se formoval soubor italské opery pro divadlo v gruzínském Tiflisu (dnes Tbilisi). Zde poprvé vystoupila 17. září 1857 jako Elvíra ve Verdiho opeře Ernani. Po obrovském úspěchu jí byla nabídnuta smlouva na tři sezóny, což bylo zcela neobvyklé. V letních měsících (opera hrála pouze od podzimu do jara) se pak vypravila do Oděsy, kde byl její bratr Antonín, hobojista a klavírista, v té době učitelem hudby. Spolu pak cestovali do Moskvy a Petrohradu, kde měli několik vystoupení.

V sezóně 1860–1861 byla angažována v Cařihradu, pak se ještě na dvě sezóny vrátila do Tbilisi. Na jaře 1863 odjela zpět do Evropy zahrnuta poctami a dary tifliského obecenstva.

V Miláně bydlela opět u sestry a vystupovala nejprve v různých, především italských městech (Nizza, Granada, Bologna, Palermo, Florencie a další). V létě 1864 krátce navštívila matku a sourozence v Čechách. Veřejně zde ale už nikdy nevystoupila. Ohlasy představení jí získávaly postupně respekt a 23. září 1865 konečně vystoupila v milánském Teatro alla Scala v titulní roli Verdiho opery Jana z Arku. [2]Úspěch byl naprostý, obecenstvo ji zahrnulo ovacemi a v tisku vyšly nadšené kritiky. Během prusko-rakouské války se uchýlila do Švýcarska a Francie. Když se na podzim 1866 operní život po válce vrátil do normálních kolejí, pokračovala série jejích velmi úspěšných vystoupení (Treviso, Parma, Řím a jinde).

• Místa úspěchů Terezy Stolzové
• 
  Teatro Verdi na Piazza Verdi v Terstu
• 
  Budova Opery v Tbilisi, 70. léta 19. století
• 
  Budova Královské opery v Káhiře v roce 1869
• 
  Milánské Teatro alla Scala v 19. století

Svou operu Don Carlos uvedl Giuseppe Verdi poprvé v Paříži 11. března 1867. Nebyl ale s tímto provedením spokojen. Dirigentem italské premiéry měl být Angelo Mariani a pro roli královny Alžběty doporučil Terezu Stolzovou. Italská premiéra Verdim mezitím přepracované opery proběhla v Bologni 27. října 1867 a podle dobových referátů měla obrovský úspěch. [2] Verdi byl jejím podáním nadšen a osobně se ujal další italské premiéry svého díla – opery Síla osudu – v milánské La Scale[p 2] s Terezou Stolzovou v hlavní roli Leonory. První verze opery měla premiéru v roce 1862 v Petrohradu. Představení druhé verze 27. února 1869 bylo opět velikým úspěchem.

Součástí oslav otevření Suezského průplavu v roce 1869 měla být i slavnostní opera v novém káhirském divadle. Příběh na námět egyptologa Augusta Mariette napsal Camille du Locle. Autorem italského libreta byl Antonio Ghislanzoni. Toto libreto bylo dokončeno až počátkem roku 1870. Premiéru Aidy v Káhiře měl řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce a také roztržce mezi Verdim, Marianim a Stolzovou nakonec ani jeden z nich do Egypta neodcestoval. [2]

Evropská premiéra byla v divadle La Scala 8. února 1872. Velký podíl na úspěchu opery měla Tereza Stolzová v titulní roli. Verdi dokonce sám navrhl šperky pro hlavní představitelku.

Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši.

• Uvedení Verdiho opery Aida v Parmě v roce 1872
• 
  Plakát uvedení Verdiho Aidy v Parmě v roce 1872
• 
  Tereza Stolzová v titulní roli
• 
  Rakouská mezzosopranistka Maria Waldmann v roli Amneris

Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.[3]

Giuseppe Verdi navrhl k 1. výročí smrti Gioacchina Rossiniho složit spolu s dalšími 12 skladateli monumentální Rekviem. Z původního plánu sešlo. Verdi ale složil vlastní Rekviem a to bylo provedeno 22. května 1874 k poctě spisovateli Alessandro Manzonimu pod autorovou taktovkou v kostele sv. Marka v Miláně a Tereza Stolzová zpívala sopránový part. Celý soubor pak absolvoval evropské turné (Paříž, Londýn, Vídeň).[2]

Verdi daroval rukopis svého Rekviem v prosinci 1893 s osobním věnováním: „Tereze Stolzové, první interpretce této skladby.“

V sezóně 1875–1876 zpívala Tereza Stolzová v Moskvě a v Petrohradu. Protože jí dělalo problémy zdejší zimní počasí, chtěla se vyhnout smlouvě pro další sezónu, požadovala proto za ni přemrštěný honorář. Ten však byl akceptován a tak i v zimě 1876–1877 zpívala v Rusku. Nachladila si však hlasivky, ztratila hlas a sezónu musela předčasně ukončit. [2]

Přes léčení v lázních zdravotní problémy přetrvávaly, a tak Stolzová ukončila svou kariéru. Naposledy vystoupila 30. června 1879 v divadle La Scala ve Verdiho Rekviem, občas ještě zpívala na dobročinných koncertech. Ve svém domě v Miláně vedla salon a přijímala zde mimo jiné i české umělce, například začínající Klementinu Kalašovou nebo ředitele Národního divadla Šuberta. Tomu zařídila schůzku s Verdim a pomohla mu získat přednostní smlouvu na uvedení oper Othello a Falstaff. V souvislosti s uvedením Othella v Národním divadle navštívila Tereza Stolzová v létě 1886 Prahu. Národní divadlo na její počest uspořádalo zvláštní představení Aidy dne 11. srpna 1886.[p 3] Setkala se s rodinou a přáteli, navštívila své rodné město. Mnozí členové jejího rozvětveného příbuzenstva se věnovali hudbě profesionálně.

V roce 1869 se zasnoubila s Angelo Marianim, svým prvním učitelem v Terstu z roku 1856. Mariani byl jejím hlasovým poradcem a byl jí oporou zvláště v umělecké oblasti. V roce 1870 spolu strávili léto v přímořském letovisku Senigallia. Později se ale vztah zkalil Marianiho žárlivými výstupy. Mariani se rovněž ve zlém rozešel s Verdim. Po Marianiho milostné aféře s hraběnkou Pallavicini-Negrotto mu Tereza Stolzová vrátila slib a nadobro se s ním rozešla.

Často se spekuluje o vztahu Terezy Stolzové a Giuseppe Verdiho. Je jisté, že Verdi byl Stolzovou jako interpretkou svých rolí nadšen. Pro ni upravoval starší partitury (Don Carlos, Síla osudu) a pro ni psal nové party (Aida, Rekviem). Věnoval jí i své, svou formou pro Verdiho neobvyklé, dílo – smyčcový kvartet e-moll. Nejtěsnější spolupráce mezi nimi byla v letech 1867 až 1876, což zavdalo příčinu ke spekulacím o jejich milostném poměru. [2] Je dochován koncept dopisu Verdiho manželky Giuseppiny Strepponi z dubna 1876, kde svému manželu vyčítá, že se věnuje Tereze Stolzové více, než jí samé.[4] Podle dopisů z června téhož roku ale vše nasvědčuje tomu, že se věc vyjasnila a podezření pominulo. Vztah mezi oběma ženami se změnil v trvalé přátelství. Nasvědčují tomu nejen dochované dopisy,[5] ale i další skutečnosti: Tereza Stolzová byla nadále častým hostem ve vile manželů Verdiových Sant’Agata a dále Giuseppina Strepponi, která zemřela v roce 1897, odkázala Tereze Stolzové část svých šperků.

Tereza Stolzová zůstala Verdiho přítelkyní až do konce života. Asistovala u jeho smrtelného lože 27. ledna 1901. Sama zemřela v srpnu následujícího roku. Je pohřbena na milánském hřbitově Cimitero Monumentale di Milano.

Její drama­tický soprán měl rozsah g–cis³ a kovově znějící hlas byl schopen ve všech polohách mnoha výrazových nuancí. Intonovala dokonale čistě, ovládala lehké nasa­zení a postupné rozvíjení tónu do největší síly i ve vysokých hlasových polohách a technicky zvládnutým legatem vytvářela dlouhodeché oblouky kantilén. Měla dokonalé frázování. Své role studovala důkladně i po herecké stránce, aby se vyhnula operním stereotypům. Nejlépe ztvárnila tragické postavy, jimž dávala sošnou majestátnost. Její hlas a zjev měly ve velkých operních divadlech pro publikum mimořádnou přitažlivost.[6]

• ŠPECINGER, Otakar. Tereza Stolzová : Život a působení české pěvkyně. Praha: Český hudební fond : Divadelní ústav, 1992. ISBN 80-7008-032-9.
• WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 520.
• ZURYNKOVÁ, Jiřina. Tereza Stolzová : k oslavám 150. výročí narození. Kostelec nad Labem: Kulturní a společenské středisko, 1984.
• ŠOLÍN, Josef. Tereza Stolzová, první a nejslavnější Aida : K 110. výročí narozenin české operní pěvkyně. Mělník: Jiří Jelen, 1944.
• ŠUBERT, František Adolf. Moje vzpomínky. Praha: Unie, 1902. Dostupné online.
• heslo Teresa Stolzová. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1906. ISBN 80-7185-057-8. Svazek 24.. S. 161.

Některé epizody ze života Terezy Stolzové byly zpracovány beletristicky, například:

• MAREŠ, Vladislav. Amor a slavíci. Praha: Dar Ibn Rushd, 1994. ISBN 80-900767-8-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Stolzová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Stolzová
• Pamětní síň Terezy Stolzové, Kostelec nad Labem, v prostorách radnice.
• Toulky českou minulostí: 944. schůzka: Tereza Stolzová, narozená v Čechách jako deváté dítě řezníka Stolze z Kostelce nad Labem na stránkách Českého rozhlasu