Sylvie Richterová

Do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Roku 1967 promovala. V roce 1971 získala titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1967 se provdala za italského bohemistu Sergia Corduase a o rok později se narodila dcera Milena. Rodina žila v Brně, v Bratislavě a v Praze. Richterová v té době začala psát, ale chtěla si uchovat nezávislost a politická situace a vojenská okupace Československa v srpnu 1968 ji odradily od pokusu uplatňovat se veřejně. Pracovala jako překladatelka, studovala literaturu a estetiku a spřátelila se s filosofem Robertem Kalivodou a profesorem estetiky Olegem Susem.

Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma. Zapsala se na římskou univerzitu La Sapienza a studovala bohemistiku. Přednášel ji básník, divadelní kritik a slavista Angelo Maria Ripellino, který ji po promoci roku 1974 přizval ke spolupráci na katedře české a slovenské literatury.

Roku 1974 se rozvedla. Rozhodla se zůstat v Itálii, protože v Československu režim tvrdě postupoval proti všem projevům svobody a uvěznil i její sestru Zuzanu Richterovou a postupně i řadu přátel. Živila se překlady, obdržela stipendium CNR (Národní rady pro výzkum) a začala působit na Ústavu slovanské filologie univerzity La Sapienza. Spolupracovala také s italskou televizí na pořadech o disidentech ze zemí východní Evropy. Pro rozhlas napsala několik pořadů o české literatuře spolu s básníkem a kolegou Enzem De Filippis.

Díky sňatku měla od roku 1967 dvojí občanství a v sedmdesátých a v osmdesátých letech mohla navštěvovat Československo. Zprostředkovala spojení disidentů s exilem, zejména s novinářem a politikem Jiřím Pelikánem, který v Římě vydával exilový časopis Listy. Psala také pro revue Svědectví/Témoignage vydávanou v Paříži, pro časopis Lettre internationale, který řídil A. J. Liehm a další exilová periodika. Spolupracovala s řadou českých spisovatelů žijících v západní Evropě, mezi nejbližší patřili Jiří Kolář, Milan Kundera, Věra Linhartová, Antonín Brousek, Jiří Gruša, Jan Vladislav a Petr Král. Státní bezpečnost ji ostře sledovala a několikrát vyslýchala.

Knihy napsané před rokem 1989 vycházely v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Mezi její přátele v Praze patřili Sergej Machonin, Ludvík Vaculík, Jan Skácel, Miroslav Červenka, Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. V roce 1987 se zúčastnila schůzky českých a slovenských spisovatelů z disidentského okruhu na Hrádečku u Václava Havla. Kulturní a duchovní propojování rozdělené Evropy je společným jmenovatelem její univerzitní i autorské práce, v různých rovinách je vyjadřuje celé její dílo.

Od devadesátých let žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Římě. Píše česky, esejistiku také italsky.

• 1994 Výroční cena Nadace Český literární fond za prózu[1]
• 2016 Cena Nadace Nadace Český literární fond za významné literární dílo roku 2015
• 2016 Cena Toma Stopparda[2][3]
• 2018 Cena města Brna[4]

V letech 1974–2009 přednášela na univerzitách v Římě, v Padově, ve Viterbu a znovu v Římě, jako stipendistka, jako lektorka a jako profesorka. V sedmdesátých letech publikovala první literární eseje (o poesii J. Préverta, o Věře Linhartové) v odborných časopisech “Strumenti critici” a “Ricerche slavistiche”. Studie z české literatury uveřejňovala v italských, francouzských, německých a dalších časopisech. Účastnila se bohemistických a slavistických kolokvií na řadě evropských univerzit (Padova, Neapol, Trento, Pisa, Florencie, Sorbonne, Inalco, Humboldtova univerzita, Svobodná univerzita Brusel, od devadesátých let také Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Komenského v Bratislavě, Univerzita Palackého v Olomouci).

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích jí v roce 2009 udělila čestný doktorát.[5]

V roce 1975 dokončila v Římě svou první prózu, Návraty a jiné ztráty. S pomocí Sergeje Machonina a Drahoslavy Janderové vyšel rukopis v samizdatu, v Edici Petlice roku 1977. O rok později ho vydal Josef Škvorecký v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu.

První prózy byly označované jako „experimentální“, protože namísto chronologického postupu a kauzální výstavby příběhu rozvíjely specifickou alchymii času, míst a setkání.[6]Princip kompozice próz Sylvie Richterové odpovídá procesům reflexe, návratům v čase a prostoru a postupnému osvětlování témat z různých stran. Román Každá věc ať dospěje na své místo se časově rozkládá mezi druhou světovou válkou a počátkem třetího tisíciletí. Otevřenou otázkou je v něm banalita společenské absurdity, vědomá i nevědomá účast na zlu v každodenním životě. Namísto morálních soudů představuje bohatou fenomenologii konkrétního, „samozřejmého“ a přitom patologického nesmyslu, často na hranici pláče a smíchu. Originální kompozice tvoří dynamickou mozaiku detailů i velkých záběrů. Osudy postav románu kladou existenciální a etické otázky, jejichž smysl přesahuje historický rámec.[7]

Dvě sbírky veršů a básně otiskované v časopisech od poloviny osmdesátých let představují nikoliv rozsáhlý, ale intenzivní a výrazově objevný pól tvorby vycházející z existenciální a duchovní zkušenosti.

Čtyři svazky esejů se věnují zejména české moderní literatuře a často objevují podstatné ale opomíjené či špatně rozeznané aspekty, například fenomenologii idiocie v díle Jaroslava Haška, nebezpečí dehumanizace a robotizace v dystopiích Karla Čapka, mystickou dimenzi v díle Bohumila Hrabala, existenciální dimenzi řeči v próze Věry Linhartové. Důležitým tématem je také fenomén sémantické slepoty jako klíč k základním existenciálním otázkám Evropy dvacátého a jedenadvacátého století, zejména v díle Milana Kundery.

Jako zvláštní kategorii literatury zkoumá Sylvie Richterová literární deník pojatý jako objektivní svědectví, například v díle Jiřího Koláře a Ludvíka Vaculíka. Eseje se věnují souvislostem literární tvorby a konkrétních historických zkušeností (například metahistorický aspekt české literatury, diaspora, samizdat, ideologie, nezávislost umění, otázka centra a periferie, polyglotismus). Pozornost zaměřuje i na obecné estetické otázky (zejména souvislosti mezi estetikou a etikou, smích a jeho noetické a etické aspekty, smysl klasických kategorií jako krása, dobro a pravda ve světle současnosti). V esejích o poezii věnuje zvláštní pozornost fenoménům jako ticho, oxymoron nebo polyfonie; figurují tu mezi jinými Vladimír Holan, Jan Skácel, Jiří Kolář, Antonín Brousek, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Kabeš, Ivan Martin Jirous, Miloslav Topinka.

• Návraty a jiné ztráty, samizdat 1977; Toronto: Sixty Eight Publishers, 1978

francouzsky: Retours et autres pertes, překlad Nathalie Zanello, Paris: Ed. de Septembre, 1992. ISBN 2-87914-007-2[8]

• Rozptýlené podoby, samizdat 1979; Praha: Mladá fronta, 1993 ISBN 80-204-0390-6
• Místopis, samizdat 1981; Köln am Rhein: Index, 1983, ISBN 88-7641-036-8[9]

italsky: Topografia, překlad Caterina Graziadei a autorka, Roma: E/O, 1986, ISBN 88-7641-036-8

francouzsky: Topographie, (Sylvie Richter), překlad Nathalie Zanello, Paris: Gallimard, 1992, ISBN 2-07-073157-X

• Slabikář otcovského jazyka, samizdat 1987.
• Slabikář otcovského jazyka (rozšířené vydání, obsahuje Návraty a jiné ztráty, Místopis, Slabikář otcovského jazyka), Brno: Atlantis; Praha: Arkýř, 1991, ISBN 80-7108-022-5
• Druhé loučení, Praha: Mladá fronta, 1994, ISBN 80-204-0494-5

francouzsky: Second adieu, (Sylvie Richter), přel. Nathalie Zanello, Paris: Gallimard, 1994, ISBN 2-07-074059-5[10][8]

bulharsky: Povtorno sbosuvanje, přel. Margarita Mladenova, Sofia: Heron Pres, 2005, ISBN 954-580-182-4

• Každá věc ať dospěje na své místo, Praha: Torst, 2014, ISBN 978-80-7215-475-3[11][12][13][14][15]

• Neviditelné jistoty, samizdat, Praha: Artforum, 1994, ISBN 80-85271-16-8
• Čas věčnost, Praha: Torst, 2003, ISBN 978-80-7215-475-3
• Slyšet obrazy, Praha: Malvern, 2018, ISBN 978-80-7530-132-1
• Tajné ohně, Praha: Malvern, 2020, ISBN 978-80-7530-273-1

• Slova a ticho, doslov Květoslav Chvatík, München: Arkýř, 1986, ISBN 978-80-7215-475-3.

Druhé vydání, Praha: Československý spisovatel, 1992, ISBN 80-202-0333-8

• Ticho a smích, Praha: Mladá fronta, 1997, ISBN 80-202-0333-8
• Místo domova, Brno: Host, 2004, ISBN 80-7294-131-3
• Eseje o české literatuře, Praha: Pulchra, ISBN 978-80-7215-475-3[16][17]

• Le brave soldat Chveik: le cliché et le non-sens comme expression d’un monde en dissolution. Gravures de J.-P.-Pincemin. Authon-La-Plaine: Jean-Pierre Pincemin éditions, 1989.

• Generace 35–45, München: Arkýř, 1986. Odmítám dnes programově; Skrytý život knih, s. 311–328, ISBN 3-922810-13-6
• Aus zwanzig Jahren Finsternis. Tschechische uns slowakische Erzählungen 1997–1990, uspořádali Paul Kruntorad, Milan Jungmann, Josef Bžoch. Kinder und Tiere, s. 228–236, Wien: Deutichcke, 1991, ISBN 3-216-07830-2
• Ich trage das Land, uspořádala Barbara Neuwirth. Abc-Buch der Vatersprache, s. 223–230, Klagenfurt: Wieser Verlag, 1996, ISBN 3-85129-148-4
• This Side of reality. Modern Czech Writting, uspořádala Alexandra Büchler, Serpent’s Tale. London, New York: Fear Trip, s. 94–110, 1996, ISBN 1-85242-378-1
• Europa erlesen. Mähren, uspořádala Christa Rothmeier. Abc-Buch der Vatersprache, s. 140–141, Klagenfurt: Wieser Verlag, 1997, ISBN 3-85129-218-9
• Tre tjeckiska författarinor: Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Sylvie Richterová. Předmluva Alice Jedličková, Charta 77-Stiftelsen, Stockholm, 1997, Tjeckiska och slovakiska röster, ISSN 1103-8977
• Allskin and other Tales by contemporary Czech women, uspořádala Alexandra Büchler, Sylvie Richter, Fragments and Likenesses, s. 209–223, Seatle: Women in Translation, 1998, ISBN 1-879679-11-6
• Wuhladko. Literarny almanach, uspořádala Roźa Domašcyna. Druhe božemje, s. 36–45, Budyšín: Domovina Verlag, 2003 ISBN 3-7420-1950-3
• Ber po čem toužíš. Ze světla do tmy, ze tmy do světla, s. 122–137, Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006 ISBN 80-86526-20-8

• Jan Skácel, Il difetto delle pesche (Chyba broskví), Roma: Il pruno, 1981.
• Jiří Kolář, Opere postume del signor A, tradotto con Alessandra Mura, Revue K, Altforteville, 1990.

• Letteratura ceca, in Dizionario della letteratuta mondiale del ‘900, Roma: Edizioni Paoline, 1980.
• Hašek Jaroslav, Mácha Karel Hynek in Dictionnaire universel des Littératures, Paris: Presses Universitaires de France, 1994.
• Jaroslav Hašek, in Patrimoine littéraire. Auteurs européens du premier XXe sičcle, vol. 1, a cura di Jean-Claude Polet, Bruxelles: De Boeck Université, 2002, s. 22–33.

• I contorni del silenzio: ossimoro nella moderna poesia ceca, in Studi in onore di Ettore Lo Gatto, Roma: Bulzoni, 1980, s. 253–263.
• I romanzi di Kundera e i problemi della comunicazione, in Strumenti critici, 1981, č. 45, s. 308–334. ISBN 88-06-05389-2
• Introduzione, in Vítězslav Nezval, Valeria e la settimana delle meraviglie, Roma: Edizioni E/O, 1982, s. 5–17. ISBN 88-7641-002-3
• Radici e metamorfosi del surrealismo praghese dagli anni Trenta agli anni Sessanta, in Europa orientalis, 1983, č. 2, s. 123–129.
• Les romans de Kundera, in L’infini, č. 5, 1984, s. 32–55. ISBN 2-207-22986-6
• Jaroslav Hašek: le cliché et le non-sens comme expression d‘un monde en dissolution, in: Jaroslav Hašek et les Aventures du brave soldat Chvéďk, Tome 58, fasc. I, Paris: Institut des Etudes Slaves, 1986, s. 9–14.
• Hašek, autore comico e tragico di Švejk, in Saggi di Letteratura praghese, a cura di Marino Freschi, Napoli: Instituto Orientale di Napoli, 1987, s. 1–19.
• Rittratto dell’autrice, in Věra Linhartová, Ritratti carnivori, Roma: Edizioni e/o, 1987, s. 57–76. ISBN 88-7641-048-1
• La littérature tchèque en exil et le probleme du polyglotisme, in Les effets de l‘émigration et l‘exil dans les cultures tchèque et polonaise, uspořádaly Jana Jechova et Hélene Wlodarczyk, Paris: Presses de l’Université de Paris-Sorbonne, 1987, s. 49–60. ISBN 2-904315-40-3
• L’Univers sémiotique, les centres et les périphéries, in Centres et péripheries. Bruxelles-Prague et l‘espace culturelle européen. Textes réuinis par J. Rubeš, Ed. Yellow now, Ličge, 1988, s. 33–43.
• Přesto je třeba mluvit, in Petr Král, Éra živých, München: Arkýř, 1989, s. 163–178.
• La polyphonie dans la poésie de Vladimír Holan, in Vladimír Holan, in La Revue de Belles-Lettres, 1–2 1991, s. 209–220.
• Letteratura ceca: tra ironia e incanto, in L‘Informazione bibliografica – Il Mulino, 1991, č. 2, s. 382–289.
• L’Idiozia, una passione di Jaroslav Hašek, in Tra simbolismo e avanguardie. Studi dedicati a Ferruccio Masini, Roma: Editori Riuniti, 1992, s.121–128.
• La letteratura come palcoscenico, in Praga palcoscenico dell’est, uspořádal A. Scandurra, Il Girasole edizioni, 1992, s. 140–152.
• Jan Skácel, in Bílá žízeň, Třebíč: FiBox, 1993, s. 27–30.
• Tradice pražského lingvistického kroužku v Itálii, in: Světová Literárněvědná bohemistika, II, Úvahy o české literatuře. Materiály z 1. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha, 28. až 30. června 1995.s. 484–499. ISBN 80-85778-16-5
• Nezávislá literatura a závislá kritika, in: Česká nezávislá literatura po pěti letech, uspořádal F. Kautman, Primus: Praha 1995, s. 92–96.
• La littérature indépendante et la critique dépendante, (Sylvie Richter), in: L’Atelier di Roma, č. 4, Paris, mai 1995, s. 82–91.
• Riso e potere: Hašek, Kraus, Solženicyn, in Europa orientalis, XV, 1996, č. 2, s. 203–220.
• L’homme n’a pas ou reposer sa tête : une réflexion sur le concept de la patrie dans la poésie tchèque de la seconde moitié du XXème siècle, in: Littérature et l’émigration. Textes réuinis par Maria Dellaperrière, in Cultures et sociétès de l’Est 27, ISBN 2-7204-0320-2
• Die Identität des Menschen in der Zeichenwelt, in: Prager Schule: Kontinuität und Wandel. Arbeiten zur Literaturästhetik und Poetik der Narration, editor W. F. Schwarz, Frankfurt am Main: Vervuert Verlag, 1997, s. 347–362.
• Il labirinto del mondo e il paradiso del cuore di Jan Amos Komenský, in: Letteratura e filosofia tra il Seicento e il Settecento, a cura di N. Boccara, Roma: Archivio Guido Izzi, 1999, s. 63–69. ISBN 88-85760-79-1
• Le monde des pères et le monde sans pères. Observations sur la figure du père en tant que catégorie sémantique et littéraire dans la prose tchèque, in: Modernisme en Europe centrale. Les avant-gardes, Paris: L'Harmattan, 1999, s. 157–169. ISBN 2-7384-8591-X
• Karel Čapek, un impegno per la felicità, in: L’Informazione bibliografica, il Mulino, 1999, č. 1, s. 7–9. ISBN 88-15-06934-8
• Giornalismo e finzione secondo Čapek, in: L’Informazione bibliografica, il Mulino, 1999, č. 3, s. 311–313. ISBN 88-15-06934-8
• Karel Čapek, giardiniere di Dio, in: Giardini, Viterbo, Sette città, 2000, s. 177–192. ISBN 88-86091-28-1
• Antropologická konstanta v estetice a v literatuře, in: Wiener Slavistisches Jahrbuch, Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien, 2000, s. 155–164.
• Z labyrintu do ráje. Komenského dílo jako cesta poznání, in: Česká literatura na konci tisíciletí, Praha: Česká akademie věd, 2001, s. 61–76. ISBN 80-85778-29-7
• La memoria come valore, come tema e come forma nella letteratura ceca degli anni Novanta, Cinque letterature oggi. Russa, polaca, serba, ceca, ungherese, a cura di Annalisa Cosentino, Forum, Editrice Universitaria Udinese, Udine, 2002, s. 403–410. ISBN 88-8420-084-9
• Observations sur une dimension mystique chez Bohumil Hrabal, in: Bohumil Hrabal, palabres et existence. Textes réuinis par Xavier Galmiche, Paris: Presses Universitaires de Paris-Sorbonne, 2002, s. 161–170. ISBN 2-84050-259-3
• Le figure del tempo nella poesia di Jan Skácel, in: „Russica Romana“, Vol. IX, 2002, In ricordo di Michele Colucci, s. 201–210.
• „Vai, Non so dove, Porta, Non so cosa“, in: Fare letteratura oggi, a cura di Carla Locatelli e Oriana Palusci, Labirinti 65, Trento: Universitŕ degli Studi di Trento, 2003, s. 115–120. ISBN 88-8443-036-4
• Kolars Interpretation des Futurismus, in: „Spatmoderne. Lyrik des 20 Jahrhunderts in Ost-Mittel-Europa 1, a cura di Alfrun Kliems, Ute Rasslof, Peter Zajac, Berlin: Frank und Timme, 2006, s. 237–251. ISBN 978-3-86596-020-7
• Otázka Boha ve světě bez Boha: Nesmrtelnost a pochybování Milana Kundery, in: Milan Kundera, Nesmrtelnost, Brno: Atlantis, 2006, s. 359–374. ISBN 80-7108-276-7
• Kolářův experiment s uměním: příklad futurismu, in: Česká literatura, LIV, 2006/2–3, s. 289–305.
• L’idiotie: la grande passion de Jaroslav Hašek (Sylvie Richter), in: De Hašek à Brecht. Fortune de la figure de Chvéďk en Europe in Les cahiers de l’ILCÉA. Textes réuinis par Marie-Odile Thirouin, č. 8 – 2006, s. 41–57. ISSN 1639-6073
• Il kitsch e la visione del male nei romanzi di Milan Kundera, in: Nuova prosa. Quadrimestrale di prosa, č. 48, nuova serie, marzo 2008, s. 173–185.
• La Primavera di Praga come evento culturale, in: Primavera di Praga, risveglio europeo, a cura di F. Caccamo, P. Helan, M. Tria, Biblioteca di Studi Slavistici, Firenze: Firenze university Press, 2011, s. 15–35, ISBN 978-88-6453-269-1
• Pokus o synchronní pohled na dílo Milana Kundery, in: Co zmůže literatura, Soubor statí o díle Milana Kundery, Brno: Host, 2012, s. 13–23. ISBN 978-80-7294-380-7
• Etica ed estetica del samizdat, in: e-Samizdat, 2015.
• Rozpoznat převlek anděla tmy, rozhovor in: Tvar, 3 apr 2015,
• La puissance de l’impuissance, in: L’Atelier du roman, č. 86, juin 2016, s. 150–160. ISBN 978-2-0813-4847-9

• Milan Kundera, Presentazione, in Sylvie Richterová: Roma Topografia: Edizioni e/o, 1986, s. 5–7. ISBN 88-7641-036-8
• Zuzana Stolz-Hladka, Vzdálení od sebe sama aneb Lov na Slepého Narcise, in Světová literárněvědná bohemistika. Úvahy a studie o české literatuře, Praha: Ústav pro českou literaturu AV, 1995, s. 709–723. ISBN 80-85778-16-5
• Irina Wutsdorff, Polyphoner Roman und polyphone Prosa. Zur Verwendung des (musikwissenschaftlichen) Begriffs Polyphonie in der Literaturwissenschaft am Beispiel M. Kunderas unds. Richterovás, Zeitschrift für Slavische Philologie 58 (1999) 2, s. 427–443.
• Nathalie Zanello, Sylvie Richterová et le motif du retour, in Le roman tcheque dans le contexte international, Paris: Presses de l‘Université de Paris-Sorbonne, 1999, s. 107–125. ISBN 2-84050-004-3.
• Alice Jedličková, Snění o citátech – Sylvie Richterové, in Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí, Praha: Obec spisovatelů, s. 133–138.
• Joana Czapińska, Pisze, wiec jestem (soba). Sylvie Richterová: Powraty i inne zguby, in Tozamość banity, Szcecin: Universztet sczeciňski, 2006, s. 48–67. ISBN 83-7241-522-6
• Irina Wutsdorff, Sylvie Richterová: Místopis. In: Kindlers Literatur Lexikon, 3., vollständig neu bearbeitete Auflage, Stuttgart, 2009.
• Massimo Rizzante, Frontiere erranti, in Non siamo gli ultimi, Ed. effigie, Milano, 2009, s. 62–65, 120, 121. ISBN 978-88-89416-96-9 ; Errances à la frontière du temps, Sur Second Adieu de Sylvie Richter, in L’Atelier du roman, č. 23, septembre 2000, Paris 2000, s. 135–140.
• Jiří Krejčí, Pravda čili trpký lék, in Brno: Host, 2014, roč. XXX, č. 8, s. 84.
• Pavel Horký, Sylvie Richterová: Vlákna lidských osudů v proměnách času. H_aluze. 2014, 7(29), 9–10. ISSN 1803-8077.
• Sylvie Richterová, 142 stran, ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile, Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2016

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sylvie Richterová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sylvie Richterová
• Sylvie Richterová ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Czechlit: Sylvie Richterová
• Moravská zemská knihovna v Brně: Výstava věnovaná brněnské spisovatelce a literární teoretičce Sylvii Richterové, 2. 6. 2016
• Z očí do očí Sylvie Richterová, archiv ČT 2014
• Česko – italské Osudy Sylvie Richterové, ČRO Vltava 2012
• Sylvie Richterová v Liberatuře: Naše doba se musí vypořádat se zlem, ČRO Radio Wave
• Sylvie Richterová v Databázi knih