Universita 17. listopadu

Byla zřízena vládním nařízením ze dne 15. září 1961 (108/1961)[1][2] a začala fungovat v září téhož roku[3] jako (vedle Univerzity družby národů Patrice Lumumby v Moskvě a Herderova institutu při Univerzitě Karla Marxe v Lipsku) v pořadí třetí vysoká škola ve východním bloku, která měla za cíl pomocí stipendií získávat studenty ze zemí Třetího světa a promarxisticky na ně působit.[4] Na univerzitě studovali především palestinští Arabové, školení pro "boj proti světovému sionismu".

K univerzitě náležela mj. menza a kolej Kajetánka, kterou po zrušení USL roku 1974 do správy převzala Univerzita Karlova.[5] USL bývá někdy označována jako „teroristická přípravka“.[6]

Později zde byl zřízen i obor překladatelství a tlumočnictví pro české studenty, kteří měli na zahraniční studenty „výchovně působit“. USL měla nejprve tři, později jen dvě fakulty; disponovala množstvím školicích středisek (od roku 1967 Zahrádky u České Lípy (v budově nového zámku;[7] zde se podle svědectví pamětníka česky skutečně učil Mireček z filmové série Básníci),[8] dále Dobruška, Holešov, Poděbrady, Mariánské Lázně aj., na Slovensku Senec u Bratislavy[9] a Herľany[10]).

Vzhledem k vysokým nákladům na provoz a jejich nejisté a zpochybňované návratnosti byla škola roku 1974 zrušena,[11][12] přičemž některá její pracoviště byla převedena na FF UK (translatologie) nebo VŠE. Rektorem byl prof. JUDr. Otakar Taufer, CSc.,[13] (1909–81, bratr Jiřího Taufera, básníka a ideologa[14]).Kvestorem univerzity byl Ing. Alois Boleslavský (1927-1983)[15].

Naprostá většina studentů byli stipendisté – jejich studium bylo placeno univerzitou. Pregraduálním studentům bylo vypláceno stipendium ve výši 800 Kčs měsíčně, postgraduálním studentům 1200 Kčs měsíčně.[16]

Absolventi studia v anglickém nebo francouzském jazyce získávali „též diplomy v těchto jazycích (s označením M. A., resp. Licencié ès Lettres, Diplôme d'études supérieures)“ v oboru společenské vědy. Absolventi postgraduálního studia získávali titul PhDr.[17] Toto postgraduální studium trvalo zpravidla 1–2 roky.[18]

• Josef Václav Bečka (1903–1992, na USL učil do svého penzionování roku 1970)[19][20] – přední český stylistik
• doc. dr. Josef Dubský[21]
• Josef Forbelský[22]
• doc. dr. Vlastimil Pařízek, CSc. (pedagog, na starosti měl „rozvoj vzdělávacích soustav“)[23]
• prof. dr. Ivan Poldauf[21]
• doc. dr. Vladislav Svěrák, CSc. (ekonomie)[23]
• Jan Podroužek, ředitel ÚJOP[24]