Svojetín

Archeologické nálezy za domem č. 59, kamenná sekyra, dokládají osídlení již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Svojetíně pochází z roku 1250, kdy byl na listině papeže Inocence IV. potvrzen nárok cisterciáckého kláštera v Plasích. Svojetín však klášteru nepatřil, nýbrž byl svobodnou vsí.

Podle pověsti měl na hranicích kmenového území Přemyslovců s výbojnými Lučany slovanský vůdce Svojata vybudovat opevněnou osadu, která se stala základem pozdější obce.[3]

V roce 1318 je byl vlastníkem jistý Jenec ze Svojetína a na konci 14. století patřilo panství Václavovi, zvanému Klečka ze Svojetína a jeho manželce Anně z Janovic. Jejich syn Václav Klečka ml. byl roku 1407 vězněn za krádeže. Poté vesnice patřila královskému kostelu Všech svatých na Pražském hradě a král Zikmund panství ve 20. letech 15. století převedl na Petra a Ctibora z Kačice. Poté panství patřilo Oldřichovi ze Svojetína, od roku 1445 Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat, po něm jeho synovi Jindřichovi. Jeho synové majetek rozdělil, přičemž Svojetín s Veclovem připadly Janu Kolovratovi-Krakovskému. Ten nechal u Svojetína založit dva rybníky, v roce 1533 však Jan musel panství pro zadlužení postoupit Mikulášovi Polenskému na Hořesedlích. Část polností měl ovšem propachtovánu Jaroslav Sekerka z Bezděkova a následný spor mezi Polenským a Sekerkou musel urovnat král Ferdinand I. Roku 1538 Polenský prodal panství Janu Myškovi ze Žlunic a ten roku 1539 Albrechtovi z Valdštejna na Pšovlkách. Jan Kolovrat-Krakovský prodal panství Václavovi Hřebeckému z Pibru na Kounově. Poté je vlastnili páni ze Šlovic, kteří je roku 1557 spojili s panstvím Olešná. Roku 1573 po smrti Jana panství připadlo Janu Jindřichu Cukrovi z Tamfeldu, po něm opět Krakovským z Kolovrat a následně Chotkové z Chotkova.

V době třicetileté války se vystřídalo několik vlastníků. Poté, co se Karel Chotek z Chotkova přidal na stranu Sasů a s nimi byl poražen, zmocnil se Chotkovského majetku Albrecht z Valdštejna a Svojetín prodal císařskému plukovníkovi Tobiáši Minorovi. Později je vlastnil Mikuláš Bechyně z Lažan, roku 1647 je Anna Markéta Bechyňová z Lažan manželka Jana Hanuše z Nostic na Kounově musela roku 1650 postoupit Kryštofu Jaroslavu Kolovrat-Krakovskému kvůli starému dluhu Karla Chotka vůči Václavu Vraždovi z Kunvaldu.

V roce 1655 ve Svojetíně bylo 13 statků a šest chalup, z nichž však čtyři byly stále pusté, ty byly později znovuosídleny díky německým přistěhovalcům. V roce 1672 prodal Augustin Kolovrat-Krakovský panství Svojetín hraběti Karlu Leopoldovi Caretto-Cavrianimu z Millesima a ten téhož roku Ludmile Marii Zellerové z Rosenthalu. Dalšími vlastníky byli Matyáš Leopold Rosenfeldt z Ředhoště, Jan František svobodný pán z Kayserštejna a jeho syn Helfrýd, který ve Svojetíně v roce 1690 postavil sušárnu chmele a panskou sýpku. Po něm vše zdědila jeho dcera Ludmila s manželem Petrem Arnoštem z Mollartu a po smrti jeho syna Lambergové, rodina Meraviglia-Crivelli.

V roce 1757 ve vsi bylo 15 usedlostí. Roku 1776 byla v domě č. 46 zřízena německá škola. Hrabata Meravigliové prodali panství Karlu Egonovi II. z Fürstenbergu, který je připojil ke svým panstvím Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Všetaty, Skřivaň a Podmokly.[4]

V roce 1843 bylo ve Swojetině 64 domů s 455 německojazyčnými obyvateli, kaple sv. Jana Nepomuckého, vrchnostenská škola, poplužní dvůr, chmelnice a uhelný důl. Farnost byla v Kněževsi.[5] Svojetínský revír, převážně borový les, sestával z 262 jiter a 42 čtverečních sáhů, který s dalšími 24 revíry tvořil panství lesního úřadu v Křivoklátě.[6] Roku 1847 byla založena samostatná škola.

Obecní úřad ve Svojetíně

V roce 1918 prodal Fürstenbergové panství městu Rakovník. Roku 1919 byla ve Svojetíně zřízena četnická stanice. Poté, co bylo při sčítání obyvatelstva v roce 1919 bylo v obci evidováno 61 českých dětí, byla v září 1919 ve Svojetíně zřízena česká škola, vyučování zpočátku probíhalo v jedné ze tříd německé školy. V roce 1921 žilo ve Svojetíně 552 Čechů a 482 českých Němců. Roku 1925 byla zřízena nová česká školní budova. Kromě učeben pro dvě třídy se 44 žáky byla v budově také česká mateřská škola. V roce 1925 byla zprovozněna parní pila, v roce 1929 přenechali Fürstenbergové celé panství Svojetín československému státu, který měl předkupní právo na Svojetínský les.

V roce 1930 žilo ve Svojetíně včetně Janova (Janesthal) a Povlčína 1083 osob, v roce 1932 to bylo 1039. Po mnichovské dohodě v roce 1938 Svojetín s Janovem připadl říši, s tím, že čistě českojazyčná část Povlčína zůstala ve „zbytkových Čechách“ a byla přičleněna k Milostínu. V roce 1939 měl Svojetín 824 obyvatel.[7] Do konce druhé světové války patřila obec k Žateckému kraji.

Po válce byla většina německého obyvatelstva byla vysídlena a Svojetín byl znovu začleněn do rakovnického okresu. Hospodářské budovy vyhnaných osob byly přiděleny Čechům z vnitrozemí a repatriantům z Volyně. 12. srpna 1950 se od Svojetína oddělila obec Janov a vytvořil samostatnou obec.[8] V roce 1961 byl ke Svojetínu připojen Veclov.

V roce 1965 v obci žilo 415 obyvatel a v roce 1999 již jen 307.

Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník[9]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
• 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
• 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Rakovník[10]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Rakovník[11]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Rakovník[12]
• 1949 Pražský kraj, okres Rakovník[13]
• 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

V obci Svojetín (přísl. Janov, Povlčín, 1039 obyvatel, četnická stanice, živnostenské společenstvo) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] nákladní autodoprava, výroba cementového zboží, družstvo pro rozvod elektrické energie v Janově, Elektrizitätsgenossenschaft für die Gemeinde Svojetín, holič, 5 hostinců, klempíř, 2 koláři, 3 kováři, 2 krejčí, obchod s moukou, obuvník, pekař, pila, obchod s lahvovým pivem, porodní asistentka, 2 rolníci, 3 řezníci, 6 obchodů se smíšeným zbožím, Spar- und Darlehenskassenverein für Svojetín und Wetzlau, spořitelní a záložní spolek pro Janov, stavitel, 2 švadleny, 3 trafiky, 2 truhláři, obchod s uhlím, obchod s uzenářským zbožím, velkostatek Fürstenberg, obchod se zvěřinou a drůbeží.

V obci Veclov (něm. Wetzlau, 350 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Svojetína) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[15] Elektrizitätsgenossenschaft für die Gemeinde Wetzlau, 2 hostince, obchod se smíšeným zbožím, 8 rolníků, kovář, obuvník, trafika.