Kostel Všech svatých (Pražský hrad)

Kostel Všech svatých (respektive kaple) na Pražském hradě je gotická, renesančně upravená stavba v areálu Pražského hradu.[1] Organicky přiléhá k východní stěně starého paláce a navazuje na Vladislavský sál. Jeho gotický presbytář je výraznou částí hradního panorámatu.

Kostel (kaple) Všech svatých
na Pražském hradě
Kostel Všech svatých na Pražském hradě
Místo
StátČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťHradčany
Souřadnice50°5′26,7″ s. š., 14°24′8,4″ v. d.
Všech svatých
na Pražském hradě
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
DiecézeArcidiecéze pražská
Vikariátpražský vikariát
Datum posvěcení1185
Architektonický popis
Stavební slohgotika
Výstavbapůvodní kaple z 12. století, 1372–1386
Specifikace
Stavební materiálzdivo
Další informace
AdresaPražský hrad
Kód památky11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Interiér kostela Všech svatých (Pražský hrad)
Interiér kostela

Kostel Všech svatých stojí na místě starší palácové kaple z 12. století, která byla vysvěcena roku 1185. Karel IV., ještě jako markrabě moravský, při ní roku 1339 založil kolegiátní kapitulu. Současný kostel byl vystavěn někdy kolem roku 1372 a dokončen před rokem 1386 podle plánů Petra Parléře. Jeho účast dokládá znění nápisu v triforiu „a za svrchu uvedeného času též započal a dokončil chór Všech svatých.“ Před husitskými válkami byl dokončen jen závěr kostela a založena byla čtvercová loď.

Kostel byl těžce poškozen při velkém požáru Hradu roku 1541, kdy z něho zůstaly jen obvodové zdi. Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan byl chór kaple sochařsky vyzdoben a v oknech byly vitráže: „kapla pak výborná Všech Svatých před palácem, kteráž dílem krásným a nákladným někdy císaře Karla draze vystavěna byla a řezbami kamennými i jiným dílem kamenickým draze ozdobena byla a skly převýbornými okrášlena, ta všecka hanebně vnitř i zevnitř vyhořela“.[2]

Zbytky původních okenních kružeb se zachovaly v podkroví kostela. Oprava, při níž byla snížena klenba a přistavěna loď, takže se stavba spojila s palácem, byla dokončena roku 1580 na náklad Alžběty Isabely, dcery císaře Maxmiliána II., pozdější francouzské královny, která patrně věnovala i oltářní obraz. Roku 1588 sem byly přeneseny ostatky svatého Prokopa ze Sázavského kláštera a roku 1598 vznikl přístup na kruchtu z Vladislavského sálu.

Popis

Jednolodní kostel se skládá z gotického chóru a renesanční lodi se dvěma bočními kaplemi. Klenba je z roku 1580, náhrobek svatého Prokopa, původně uprostřed lodi, byl přesunut ke stěně roku 1768. Vnitřní zařízení je barokní, z let 1732 a 1750, kruchta z roku 1732 je patrně dílem K. I. Dienzenhofera. Barokní varhany sem byly přeneseny roku 1969 z kostela ve Skapcích.[3]

Reference
  1. Hradní kostel Všech svatých dostala církev po vzájemné dohodě. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
  2. ZÁRUBA, František. Capella regia – kaple Všech svatých na Pražském hradě. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica Bohemica XII. Praha: Archeologický ústav AV ČR, Společnost přátel starožitností, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-86204-24-6, ISBN 978-80-87365-33-5. S. 99–135.
  3. Umělecké památky Prahy. Příprava vydání Pavel Vlček. Svazek Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 64–68.

Literatura
  • Umělecké památky Prahy. Příprava vydání Pavel Vlček. Svazek Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2.
  • ZÁRUBA, František. Capella regia – kaple Všech svatých na Pražském hradě. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica Bohemica XII. Praha: Archeologický ústav AV ČR, Společnost přátel starožitností, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-86204-24-6, ISBN 978-80-87365-33-5. S. 99–135.
  • ZÁRUBA, František. Příspěvek ke vztahu kaple Všech svatých na Pražském hradě a Saintes Chapelles ve Francii. In: GERSDORFOVÁ, Zlata. Castellologica Bohemica XIV. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2014. Dostupné online. ISBN 978-80-261-0453-7. S. 85‒108.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.