Bechyňové z Lažan
Bechyňové z Lažan (Bechinie z Lažan, něm. Bechinie von Lazan) byli panský, později vladycký a posléze opět panský rod. Svůj původ odvozují od slezského rytířského rodu Žejdliců (též Seidlitz či Seydlitz)[1], od něhož je odvozen i jejich erb.
Bechyňové z Lažan | |
---|---|
Erb rodu Bechyňů z Lažan | |
Země | České království |
Mateřská dynastie | Žejdlicové ze Šenfeldu |
Tituly | Svobodní páni |
Zakladatel | Jindřich Lefl |
Rok založení | v Čechách od 15. století |
Historie rodu
Pocházejí ze slezského Svídnického knížectví a v Čechách se usadili na začátku 15. století.[2]
Jindřich Lefl (původně ze Seidlitz) se v Čechách usadil na počátku 15. století jako důvěrník a komoří krále Václava IV. Postavení u dvora umožnilo Jindřichovi zakoupit mnohé statky, mj. roku 1410 hrad Krakovec s panstvím za 2500 kop od Jíry z Roztok. Pan komoří stál na straně stoupenců reformace a na hradě Krakovci hostil Jana Husa před odjezdem do Kostnice.[1] V roce 1414 obdržel pak Bechyňské panství, po tamním hradu si jeho potomci upravili rodové jméno.[3] Panství rod ale dlouho neudržel a již v roce 1477 jej vnuci Jindřich Burian, Václav a Oldřich prodali pánům ze Šternberka.[4][5]
Jindřich měl velmi nestálou povahu, nejprve stranil králi, později Husovi, nakonec v roce 1420 bojoval za Zikmunda v bitvě pod Vyšehradem, kde byl smrtelně zraněn a u jeho úmrtního lože stál kališnický kněz.
Jindřich měl syny Hynka a Jana. Hynkovi připadl hrad a panství Krakovec a Janovi panství Bechyně. Po bratrově smrti vysoudil Jan Krakovecké panství, jež v roce 1437 prodal za 2500 kop grošů, a mezi lety 1440 až 1445 svá panství rozšířil o podolskou část Rataje, která byla po jeho smrti roku 1477 rozdělena mezi jeho tři syny. Podolí s tvrzí pustou i celou vsí, mlýn pod Podolím, vsi Rakov a Borovany, dvůr poplužní s dvory kmecími v Ratajích a polovinu městečka Bernartice připadla Burianovi z Lažan a Bechyně. Městečko zůstalo v držení rodu až do roku 1604 a Rataj roku 1594 prodal Petrem z Bechyně.[6]
Koncem 15. století se rod dělí na dvě hlavní větve, podle panství Bernartice a Pičín. Roku 1615 koupil Albrecht Bechyně z Lažan rozsochatecký statek, který byl v roce 1626 pro účast Abrahama Bechyněho z Lažan ve stavovském povstání změněn na manství. V roce 1714 usiloval František Leopold Bechyně, který byl opět povýšen do panského stavu v roce 1712, o stavbu kaple v Rozochatci podle návrhu Jana Blažeje Santiniho.[7] Ke stavbě ale nedošlo.
V roce 1737 byli povýšeni do panského stavu.[3] V 19. století se členové rodu velmi rozmnožili.
Větve rodu
- Bernartická větev (zakladatel Burian † 1493), rozdělila se na dvě linie:
- I. linie (zakladatel Jiří Adam (1602–1688))
- II. linie (zakladatel Jan Jindřich († 1718))
- Podbrdská větev (zakladatel Oldřich † 1515), rozdělila se na čtyři větve:
- Pičínská (vymřela v 16. století)
- Bukovská (vymřela v 17. století)
- Dlouholhotská (vymřela koncem 17. století)
- Trhové-dušnická, ta se dále rozdělila na dvě větve:
- Dlouholhotsko-hlubošská (vymřela v 18. století)
- Rozsochatecká - císař Karel VI. jim 30. května 1712 obnovil povýšení do panského stavu.[5] Na začátku 18. století se rozdělila na 2 linie:
- Starší linie se sídlem rodu v Rozsochatci
- Mladší linie žije od poloviny 19. století v Rakousku
Příbuzenstvo
Sňatky byli spřízněni s Čabelickými ze Soutic, Koci z Dobrše, Kolovraty, Valdštejny a Radeckými z Radče.
Představitelé rodu
- Jindřich Lefl z Lažan († 1. listopadu 1420 v bitvě pod Vyšehradem), majitel Krakovce, komorník, hejtman vratislavského knížectví
- purkrabí Jan Bechyně z Lažan, manžel Kateřiny Bechyňové z Komárova a na Pěčíně, označované jako česká čachtická paní
- Johana Františka Račínová, majitelka tvrze Loutkov (s manželem Humprechtem Račínem z Račína a na Hrádku)
- rytíř Václav Bechyně z Lažan, majitel hořepnického panství[8]
- Marie Venantie Bechyňová z Lažan (1738–1772), matka maršála Radeckého[9]
- František Leopold Bechyně z Lažan († 1737), hejtman čáslavského kraje
- baron Adolf Emanuel Bechyně z Lažan (1929-2019) autor kroniky rodu
Erb
Stříbrný znak se třemi červenými kapry. Po povýšení do panského stavu byl jejich erb vylepšen o dva štítonoše, vypodobněné s dubovými věnci kolem hlavy a boku.[3]
Odkazy
Reference
- http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=22815
- HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: Akropoplis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bechyňové z Lažan, s. 15–16.
- JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. 13-737-88. S. 22–23. (český)
- http://www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/historie/historicke-texty/v-zrcadle-casu.html
- VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45.
- Archivovaná kopie. www.ratajeobec.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-03.
- Archivovaná kopie. www.rozsochatec.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-15.
- http://www.horepnik.cz/images/%C3%BAnor_2015.pdf%5B%5D
- Archivovaná kopie. www.heraldica.cz [online]. [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-12.
Literatura
- VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 44–55.
Související články
Externí odkazy
- Bechyňové z Lažan
- Genealogie
- Stránka rodu
- Seydlitz Archivováno 18. 12. 2009 na Wayback Machine
- Bechyně z Lažan ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích