Svatovítský poklad

Svatováclavský meč a jeden z klíčů ke korunovačním klenotům

Počátky pokladu spadají do období prvních Přemyslovců v 10. století, a lze je přímo spojovat s vládou knížete svatého Václava, který od císaře Jindřicha Ptáčníka přivezl darem relikvii z ramenní kosti sv. Víta. Do klenotnice byly dále uloženy Svatováclavská přilba, Svatováclavský meč a kroužková košile, z nichž první dva předměty lze podle posledních zjištění klást do 10. století. Do konce vlády rodu Přemyslovců bylo shromážděno několik desítek významných předmětů, jež byly z velké části rozchváceny již po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278) nebo po smrti Václava III.(1306).

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• Svatováclavský meč
• Přilba sv. Václava
• Takzvaný Hřeben sv. Vojtěcha, řezba ve slonovině
• Dva prsteny sv. Vojtěcha
• Lebka sv. Václava ve stříbrné adjustaci z počátku 20. století s čelenkou zdobenou českými granáty Franty Anýže (slouží kultu, není vystavena)
• Lebka sv. Ludmily (slouží kultu)
• Relikviář s fragmentem Mojžíšovy hole
• Nostický plenář neboli Trevírská deska,
• Relikviář s prstem sv. Mikuláše
• stříbrná relikviářová busta sv. Ludmily, původem z pokladu benediktinek u sv. Jiří, z první poloviny 14. století

České korunovační klenoty jsou čtvrté nejstarší v Evropě

Relikviářová paže sv. Jiří, původem ze Svatojiřského pokladu

Od poloviny 14. století se sbírka významně rozšiřovala, především z dědictví Elišky Přemyslovny a zásluhou Karla IV., který získal řadu ostatků svatých z rodinné sbírky Přemyslovců (po své matce) i ze svých cest do zahraničí, především ze Říma, Pisy, Pavie, Sieny a dalších měst na své italské korunovační cestě, dále z Trevíru, Cách či Kolína nad Rýnem, a konečně z Francie. Objednal pro ně mnoho vzácných relikviářů. V nově budované katedrále sv. Víta císař pro relikvie zamýšlel vybudovat klenotnici v patrové sakristii (tam jsou dodnes uložena paramenta). Pro české korunovační klenoty (které k pokladu rovněž patří) dal vystavět Trůnní komoru nad kaplí sv. Václava, kde jsou tyto insignie uloženy dodnes. K ní v přízemí přiléhá místnost, ve které bývaly uloženy mešní rukopisné knihy Kapitulní knihovny.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• České korunovační klenoty (Svatováclavská koruna, renesanční žezlo a renesanční jablko)
• Zlatý tzv. Korunovační kříž Karla IV. s drahokamy, gemami a ostatky mnoha světců
• Křišťálový oltářní kříž ve zlaté montáži
• Křišťálová konvice na Ubrus Poslední večeře Páně (je vystavena prázdná)
• Křišťálová miska se závojem Panny Marie ve zlaté montáži
• Věžový relikviář sv. Kateřiny
• Věžový relikviář s Parléřovou značkou ve štítku
• Relikviářová paže sv. Jiří, původem ze Svatojiřského pokladu
• Onyxová číše ve zlat= montáži, s erbem císaře Karla IV.
• Svatovítský veraikon, s malbou šesti českých patronů a dvěma páry andělů na rámu, Praha po roce 1400
• Tzv. Veraikon ve zlatém rámu, je kopií byzantského mandylionu
• Desková malba Madony Aracoeli
• Slonovinová truhlička na ostatky sv. Zikmunda
• Svatováclavská kasule se štólou
• Mitra sv. Vojtěcha
• Lebka evangelisty sv. Lukáše (není vystavena)
• Paže s relikviářovou schránkou sv. Barbory v dlani
• Paže sv. Ludmily v gotickém relikviáři

Relikviářová busta sv. Václava darovaná Vladislavem Jagellonským roku 1497

Relikviářová busta sv. Vojtěcha darovaná Vladislavem Jagellonským

Husitské války poklad přečkal v různých úschovách, nejhorší bylo uložení na hradě Karlštejně, kde císař Zikmund dal z drahých kovů relikviářů vyplácet žold svým vojákům, takže byly zničeny stovky významných předmětů, jako náhrobní tumba sv. Václava, relikviářové busty českých patronů a dalších světců, například Václava, Víta, Vojtěcha, Lukáše, Diviše či Zikmunda. Také z úschovy na hradě Ojvíně se žádné relikviáře nevrátily.

K návratu pokladu z Plzně došlo za vlády Vladislava II. Jagellonského, který také dbal o rozšíření pokladu, stejně jako první Habsburkové. Ničení katedrály za vpádu pasovských vojsk roku 1611 se naštěstí pokladu příliš nedotklo.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• Kolovratský plenář z roku 1465
• Busta sv. Vojtěcha
• Busta sv. Václava
• Busta sv. Víta
• Busta sv. Anny Samotřetí
• Paže sv. Václava v pozdně gotickém relikviáři
• Renesanční monstrance z drahokamů, jaspisů a křišťálu, dílo Miseroniho dílny
• Soubor zlatých rudolfinských šperků (přívěsků ze svatebního řetězu)
• Relikviářová truhlička z hrobu sv. Václava, eglomisé na skle

S rekatolizací po bitvě na Bílé hoře se obnovily četné dary, vynikají zejména zlatnické a textilní práce z období vrcholného baroka. Roku 1645 byly zásluhou T. Pešiny přivezen soubor relikviářů s relikviemi z hradu Karlštejna, sloučeny se Svatovítským pokladem a založen pro ně Martinický oltář. V prvních desetiletích 18. století se Jan Tomáš Berghauer postaral o nové adjustování mnohých relikvií. Relikviáře sv. Jana Nepomuckého byly štědře financovány v souvislosti s Janovým blahořečením a svatořečením v letech 1719–1729. Slibný rozvoj pokladu zastavily napoleonské války a státní bankrot. V roce 1806 byl nařízen odvod 2/3 chrámového stříbra do státní mincovny.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• Relikviář na jazyk sv. Jana Nepomuckého (není vystaven)
• Mitra preciosa kardinála Arnošta Harracha
• Sluncová monstrance Jana Ignáce Dlouhoveského
• Sluncová monstrance diamantová, dar nejvyššího mincmistra Království českého Jana Ignáce Putze z Adlerthurnu
• Stříbrná Křestní souprava konvice a lavaba pražského arcibiskupa Jana Josefa Breunera
• Arcibiskupská berla Ferdinanda Khünburga se smaltovaným sv. Vítem v medailonu
• Relikviářové poprsí sv. Václava
• Relikviářové poprsí sv. Vojtěcha
• Relikviářové poprsí sv. Víta
• Relikviářové poprsí sv. Cyrila, všechna čtyři pocházejí z dílny Jana Jiřího Heyera, a jsou vystavena v katedrále na oltáři v Arcibiskupské kapli
• Kapitulní monstrance zlatá, zdobená rubíny a smaragdy, dílo bratří Jana a Františka Packenyů
• Relikviář se skříženými ratolestmi sv. Štěpána
• Souprava stříbrných štítů s reliéfními scénami z legendy sv. Jana Nepomuckého
• Zlatá souprava mešních konviček s podnosem a s aliančními znaky rodu Llobkowiczů

Po Vídeňském kongresu se katolická zbožnost opět obrátila k darům votivních předmětů. K prvním darům patřila monstrance francouzského krále Karla X., který v Praze pobýval v exilu. Dále to byli zejména Václav Matěj Pešina a Antonín Podlaha, kdo se zasloužili o opravy relikviářů, nové donace a uspořádání pokladu.

• Monstrance francouzského krále Karla X.
• Harrachovská monstrance z křišťálového skla
• Zlatá růže císařovny Marie Anny Habsburské

Kaple sv. Kříže na Pražském hradě, v níž byl poklad prezentován veřejnosti v letech 1964–1990 a v letech 2010–2020

Počátkem 20. století byla zásluhou biskupa Antonína Podlahy a kanovníka Eduarda Šittlera klenotnice znovu uspořádána, přestěhována do nové klenotnice v severní lodi katedrály, přístupná točitým tzv. Hilbertovým schodištěm. Podlaha se Šittlerem o pokladu napsali první podrobnou publikaci, a dále soupisový katalog v edici Soupisů uměleckých a historických památek. Druhý, daleko obsáhlejší katalog, byl vydán teprve v září roku 2012.

V současné době poklad obsahuje více než 400 předmětů. Z nich dvě desítky předmětů byly ve stálé expozici Příběh Pražského hradu. Dalších 180 nejvýznamnějších uměleckých prací bylo v letech 1964–1990 a od prosince roku 2011 do března 2020 vystaveno v expozici v kapli sv. Kříže na Pražském hradě. Po dočasném uzavření z důvodu covidových omezení[2] rozhodla Správa Pražského hradu k 30.červnu 2021 zrušit celou expozici a kaple byla vyklizena. Poklad zůstává uložen buď v nové (tzv. Hilbertově) pokladnici v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, nebo v depozitářích Metropolitní kapituly, textilie se nacházejí v depozitářích) Správy Pražského hradu.

• PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné online., s. 181.
• Ivana Kyzourová (editor): Svatovítský poklad; katalog stálé výstavy v kapli sv. Kříže na Pražském hradě, katalog. (Autoři katalogových hesel Milena Bravermanová, Ivana Kyzourová, Petra Matějovičová, Karel Otavský, Dana Stehlíková); gemologické posouzení drahých kamenů Jaroslav Hyršl, úvod k archeologii Drahomíra Frolíková, restaurovali Norbert Riegel, Alena Nováková a Andrej Šumbera. Praha: Správa Pražského hradu 2012, ISBN 978-80-86161-26-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatovítský poklad na Wikimedia Commons
• Svatovítský poklad (na stránkách Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze)
• Svatovítský poklad (na stránkách Pražského hradu)
• Svatovítský poklad (pořad Českého rozhlasu)
• Procházka historickou Prahou 4 – Svatovítský poklad
• Dějiny sbírek a muzeí^{[nedostupný zdroj]}